Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Jakl účtuje: Hřebejku, nejsem teplá mánička. Wollner je trouba a záchodový rváč. Vzkaz pro onanujícího pána
Publikováno 03.04.2019 v kategorii: Rozhovory

ROZHOVOR „Hlasů pro mé zvolení se našlo 88, čili nemůže nikdo tvrdit, že tu máme 88 extremistů, na něž je třeba hodit síť a izolovat je,“ komentuje bouřlivé reakce bývalý tajemník Václava Klause Ladislav Jakl, který byl zvolen do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za SPD. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz upozornil, že „někteří demokraté uctívají demokracii jen tehdy, když nese plody, které jim chutnají. Jakmile přinese plody, které jim nejdou pod fousy, tak by nejraději demokracii zrušili“. Současně zdůraznil, že i část veřejnosti s odlišnými názory musí být v demokracii reprezentována.

Proti vaší nominaci filmový režisér Jan Hřebejk napsal, že jste „zastydlá mánička s bizarními názory, která sympatizuje s pravicovými extremisty, šovinisty a rasisty“. Je pravda, že jste sympatizoval třeba s Akcí D.O.S.T. a za SPD jste kandidoval do Senátu. Naopak se objevují názory, že v radě chybí někdo takový jako jste vy.

Já musím říci, že to od pana režiséra beru docela jako pochvalu, protože jsem určitě raději zastydlá mánička než teplá mánička. A potom jsem měl oba dny plný program a příliš jsem ohlasy nestihl sledovat. Občas mi někdo ty největší perly poslal, ale zrovna dneska si možná koupím popcorn a sednu si do první řady, protože to kino s názvem Kyselé ksichty si nenechám ujít, to bude velká zábava. 

Kdybych k tomu měl říci ještě něco vážnějšího… Já si myslím, že lidi, kteří se takto ozývají, tím dávají najevo, že jim mediální svět patří a považují to za svoje nezpochybnitelné právo. Je to velmi úzká skupina lidí s velmi úzce vymezenými zájmy. A problém je v tom, že tam, kde se to i týká médií, na která povinně musí přispívat celá veřejnost, tak je s podivem, že vlastně patří svým způsobem k takové omezené skupině. Veřejnost platí instituce, které pak vlastně bojují proti jejím zájmům.

Ještě chci říct věc, kterou říkám mnoho let, ale vždycky vybublá. Někteří v uvozovkách demokraté uctívají demokracii jen tehdy, když nese plody, které jim chutnají. Jakmile přinese demokracie plody, které jim nejdou pod fousy, tak by nejraději demokracii zrušili. Rozumím, že mé názory v oblasti médií i v jiných oblastech určitě nejsou většinové, nicméně myslím, že je sdílí nějaká část veřejnosti. To tihle v uvozovkách demokraté chtějí říci, že tato určitá část veřejnosti nemá být nikde reprezentována? To jako budou nelidi nebo podlidi? Nechtěli by jim třeba sebrat i občanku a hlasovací právo za to, že mají jiné názory? Svět těchto v uvozovkách demokratů je velmi zvláštní. Já jsem zvyklý, že mě obklopí lidé s naprosto odlišnými názory, opravdu si z toho žíly neřežu… ale z nich někdy mám skoro pocit, jako by páchali harakiri.

Míříte tím i k mé další otázce – jak vnímáte slova, že do RRTV se může dostat někdo, kdo kandiduje za nejkrajnější partaj v Parlamentu ČR?

Je to strana legální. A je součástí české politické scény a tudíž má i právo navrhovat. Nejenom kandidáty do různých institucí, ale také navrhovat zákony a vykonávat svoji funkci v Parlamentu ČR. To za prvé. A za druhé, 88 hlasů by opravdu těžko zařídila jedna středně menší strana. Já jsem přesvědčen, že mě – a mám o tom některé informace – volili poslanci téměř všech stran prostě proto, že když je volba tajná, tak se nebojí. A volili mě podle mého přesvědčení i ti, kteří se mnou v mnohém nesouhlasí, ale řeknou si: Ale tenhle názor do veřejné debaty patří a nemá být vylučován. A těch hlasů se našlo 88, čili nemůže nikdo tvrdit, že tu máme 88 extremistů, na něž je třeba hodit síť a izolovat je.

Marek Wollner, investigativní reportér a dramaturg České televize, vidí ve vašem zvolení jasný strategický manévr: „Já myslím, že to ten Andrej Babiš a jeho okolí hraje dobře. Zvolit do velké vysílací rady (RRTV) dalšího muže z okolí Václava Klause (Ladislav Jakl po Vadimu Petrovovi) je strategie, jak umlčet poslední kritickou televizi a přitom se přímo neumazat.“ Co vy na to?

Já myslím, že tento záchodový rváč vypustil z úst už tolik blbostí, že to nestojí za komentář. To je prostě trouba.

Ředitel think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda to vidí jinak. „Liga zakomplexovaných ufňukánků má bod. Po implozi SPD, Aeronetu a rodiny Klausů je to alespoň malá cena úspěchu. Každopádně 88 hlasů je hezky symbolické číslo,“ okomentoval na facebooku. Komentátor Lidových novin Petr Kamberský prohlásil, že jste „šašek, bavič a provokatér“. Je právě odlišná osobnost v radě potřeba? Někdo, kdo jim do toho trochu „hodí vidle“, jak mi řekl v rozhovoru spisovatel a hudebník Petr Štěpánek?

Nejdříve k tomu Jakubu Jandovi. Známému to umělci, který vystupoval pod uměleckým jménem Patrik, když onanoval před kamerou. Všiml jsem si, že se mu zalíbilo číslo 88. Mě zase zaujalo jiné číslo. A to v anketě serveru ParlamentniListy.cz, kde asi deset tisíc čtenářů hlasovalo, zda se jim moje zvolení líbí, či nelíbí. Tak 96 procentům se líbí. Moje milá to komentovala slovy v sms, že ty čtyři procenta mě pořád nějak neberou.

Co se týká provokativnosti, víte, já jsem rozhodně nikdy nebyl prvoplánový provokatér. To může působit na někoho, kdo je zvyklý jen na jednostranné názory. A najednou nevěří vlastním uším, že někdo může hlásat názory úplně odlišné a nebojí se toho. To je jev pro spoustu lidí tak pozoruhodný, že za tím hledají nějakou provokaci. 

Ještě bych mu vzkázal, že se po 27 letech vracím na místo činu. Já jsem na začátku devadesátých let byl poslancem, členem mediální komise České národní rady, podílel jsem se na několika zákonech. Zákon, podle kterého tato Rada vznikla, jsem dokonce napsal. S malými změnami byl pak přijat, mimochodem jsem byl jedním ze dvou autorů zákona, podle něhož vznikla Česká televize. Zabýval jsem se mediální politikou velmi podrobně. A když vznikla tato Rada před 28 lety, tak jsem byl prvním vedoucím úřadu. Já jsem tu Radu zakládal na zelené louce od vybudování, aby vůbec měla nějaké sídlo a adresu, přes najímání personálu, přidělování prvních historických, zásadních licencí…

A nejde o to, že bych vzkazoval, že jsem snědl všechnu moudrost, nebo se vytahoval. Ale říct to někomu, kdo se touto tematikou profesionálně zabývá celý život určitě víc než kdokoliv jiný, sfouknout jeho erudovanost s tím, že je to provokatér, to tedy nejsem. O tom oboru leccos vím, i o činnosti Rady. A vím, co tam přicházím dělat, a co tam dělat možné není. A rozhodně nejsem člověk s jedním tématem a na jedno použití. A tady rolničky zvoní.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET