Násilný útok pro odlišnost – názoru, barvy pleti, účesu – je naprosto nepřijatelný. Když teď byli krátce po sobě napadeni dva veřejně známí lidé – politici, ukázalo se, že některá napadení, napadení sluníčkáře, jsou nepřijatelnější, a to jak pro oficiální místa a novináře, tak pro lid. Zato jiná napadení jsou pouze zaznamenána a zmonitorována, ale jejich nepřijatelnost není podtržena a zdůrazněna. Pikantní je, že moc pozornosti nezískáte, když dostanete přes hubu proto, že jste pravičák.

Dominik Feri a Ladislav Jakl – dva politici, které zdánlivě nespojuje nic. Přesto je v průběhu posledního měsíce spojilo držkobití. Feri i Jakl byli napadeni jim neznámými lidmi (nešlo o spor o exmanželku), Jakl dokonce dvakrát po sobě. A zatímco útok na sluníčkáře Feriho vyvolal dvě vlny veřejného zájmu, napadení pravičáka Jakla přitáhlo pozornost jen několika politiků a novinářů – řekl bych těch, kteří mají tendenci měřit všem stejným metrem – a jak široká veřejnost, tak lid nechali napadení Ladislava Jakla jaksi u ledu.

Ticho kolem Ladislava Jakla

Když nyní napadli Jakla, ozvaly se především instituce, které s ním souzní politicky, a také ti politici, kteří odmítají násilí jako takové – nejen násilí na svých kamarádech. Na prvních pěti stránkách, které vyhledal Google kolem Jaklova napadení, vyběhlo, že útok odsoudili: Institut Václava Klause – pod prohlášením jsou podepsáni Václav Klaus, Ivo Strejček, Jiří Weigl, Filip Šebesta, Petr Macinka a Hana Lipovská.

Hnutí SPD – Radim Fiala, sociální demokraté Michal Hašek a Jaroslav Foldyna, poslanci TOP 09 Miroslav Kalousek a Dominik Feri, Václav Klaus mladší, senátor Václav Láska, Milion chvilek pro demokracii, Poslanecká sněmovna a český výbor Mezinárodního tiskového institutu. Z komentátorů, publicistů a novinářů pak útok jednoznačně odsoudili Petr Honzejk, Jan Moláček, Erik Tabery, Robert Břešťan, Jan Jandourek, Jiří Peňás, Petr Bittner a moje maličkost. Lid i sociální sítě mlčely.

„Černej sluníčkář Feri“

Když napadli Feriho, byla reakce oficiálních míst v podstatě podobná – řada politiků i institucí, ať už ze slušnosti či povinnosti, útok na poslance Feriho odsoudili. Po útoku na něj se však na sociálních sítích, kam se dnes přesunula většina našeho sociálního života, strhly hned dva tajfuny. První z nich byl tajfun sluníčkového odsouzení útoku, kdy lidé nazývaní jako „pražská kavárna“ rozpoutali skutečnou palbu kritiky a odsudku útočníků,a poskytli Ferimu z psychologického hlediska mimořádně účinnou podporu – dali mu v úplnosti zakusit pocit inkluze, pocit, že někam patří, je akceptován a podporován.

Zcela opačný postoj pak zaujal chlév. Nemyslím budovu, ale čeledíny – služební personál chléva. Spojené české čeledínstvo došlo k několika závěrům, které překvapí. První z nich byl, že to Ferimu patří, protože je černej sluníčkář, a navíc má účes afro. Jiná skupina čeledínů pak tvrdila, že si Feri zranění způsobil či nechal způsobit sám, aby z toho vytloukl politický kapitál, a třetí skupina čeledínů se usnesla, že se mu vlastně nic nestalo a on to zveličuje. Takže jeden až dva týdny žily sítě a diskuse pod články polemikou těchto dvou táborů. A ti, kteří se Feriho zastávali, jednoznačně tvrdili, že za útok nesou mravní odpovědnost pravičáci, protože Feriho napadli náckové, kteří si díky podpoře pravicových stran víc troufají.

Mlčení jehňátek

Po útoku na Jakla se ozvali někteří politici a novináři, některé instituce, kavárna však pije kávu a lid bez vyrušení sleduje televizi. Intelektuálové, kteří poukazovali na upevňování pozic nácků po útoku na Feriho, nepřišli s tím, že za útokem útočníků s ultralevicovými postoji stojí masivní podpora levice a intelektuálů ultralevicovým partám typu Klinika.

Lid nepřišel s tím, že Jakl ze svého zbití těží politicky, ani že si nechal natlouct sám, a pár dní po útoku je kolem něj úplný klid. Jako by se nic nestalo.

Demokracie odchází

V zemi, kde žijí lidé – prostí i intelektuálové – s demokratickými postoji, by jakýkoliv fyzický útok na politika vyvolal masivní odmítnutí veřejnosti. U nás je to bohužel jinak. Když dostane přes ústa levičák, kavárna spustí poprask na jeho podporu a chlév začne vykřikovat, že si napadení vymyslel. A skandál vře týdny. Když napadnou pravičáka, kavárna si zamíchá kávu, lid si pustí seriál, a že je pravičák na ošetřovně, vlastně nikoho moc nebere. Až do té míry, že se zatím nenašel k prvnímu útoku na Jakla svědek ochotný vypovídat – přestože v metru jsou svědci vždy.

Prostě – kavárna si sluníčkáře mlátit nenechá a čeledíni si nenechají ujít příležitost na toho sluníčkáře naplivat i za to, že dostal po čuni. Zato když je bit pravičák, sfoukne se to pár vyjádřeními několika politiků a novinářů, kterým ještě není všechno jedno, a národ hromově mlčí. A tak zbývá položit řečnickou otázku: Proč se český národ dosud nezdraví slovy „Čest práci?“

Zdroj