Nad nejnovější kauzou týdeníku Respekt se vznáší řada pochybností. Útok na Klause je opět veden z prostředí psychosomatiků.

Bakalův Respekt, který o prezidentu Klausovi s respektem příliš nepíše, odstartoval další kauzu, která má vylíčit Hrad jako místo korupce a zločinu. Prezidentské milosti se prý dají koupit za peníze, tvrdí, a přináší příběh ženy, bývalé policistky Radky Kadlecové odsouzené za braní úplatků. Ta se měla svému psychiatrovi svěřit, že jí byla koupena prezidentská milost.

Nad případem, který Respekt tak barvitě popsal, neodbytně krouží stín podezření, do jaké míry jde o vykonstruovanou kauzu, která má poškodit prezidenta a jeho spolupracovníky. Už samotný fakt, že s případem přišel právě Respekt uhlobarona Bakaly, dává tušit, odkud vítr fouká.

Prezidentské milosti jsou totiž jedním z nejstřeženějších tajemství, jejichž mechanismus udílení Hrad pečlivě tají. Právě proto, aby nebylo jasné, jak proces probíhá a nemohl být potenciálně zneužitelný a zvenku manipulovatelný. Když se jednou prezidentův tajemník Ladislav Jakl trochu více rozhovořil a poodkryl tuto roušku, dostal za to od prezidenta vynadáno. Dodnes to považuje za svou největší chybu.

Přesto Respekt vyrukoval se zaručenými informacemi o tom, že se na Hradě s milostmi (kterých je přitom podstatně méně než za Klausova předchůdce) vesele kupčí. To příliš nedává smysl.

Stále stejná parta

Zajímavější ale je, odkud se ono obvinění vzalo. Přišel s ním lékař psychiatr, který se roky trápil s tím, zda informaci, se kterou se setkal v rámci výkonu svého povolání a která spadá pod lékařské tajemství, pustit do světa. Nakonec ji pustil a načasoval si to přesně do doby, kdy pomalu ale jistě běží už několik měsíců v médiích silná protihradní kampaň.

Nepřipomíná vám to něco? Lékaři, psychiatři, spiklenci. Že by opět další pokus prohavlisticky orientovaných lékařů diskreditovat prezidenta?

Doktor Martin Konečný, hrdina příběhu, se totiž do této skupiny výborně hodí. Minimálně se zná s dr. Vladislavem Chválou, sexuologem a psychoterapeutem, kterého před dvěma lety oslovil Jan Hnízdil, zda by se nechtěl připojit k jeho iniciativě prohlásit Klause bláznem, protože nechce podepsat Lisabonskou smlouvu. Chvála prý tehdy odmítl, protože byl „k úspěchu celé akce skeptický.“

Klause ale nemůže cítit, jak vyplývá z jeho slov pro server Prvnizpravy.cz.  Odvolával se přitom právě na Respekt a jeho asi rok starý článek o Klausových letech v Prognostickém ústavu, který prý založila KGB. Podle Chvály, věrného čtenáře Respektu, je prezident Klaus „agent KGB“.

Tentýž Chvála, kterému Hnízdil tehdy psal, zda by se do jejich protihradní akce zapojil, se přátelí s Konečným, jak vyplývá z úvodníku pro odborný časopis Psychosom. Stěžuje si v něm, že bylo zavřeno lůžkové oddělení v Ostrově nad Ohří, kde Konečný působil jako primář. „Mám to z první ruky, od primáře a přítele Martina Konečného. Vlastně nezavřeli, jen už nechtějí dále spolupracovat se zakladatelem a autorem koncepce psychoterapeuticky a psychosomaticky orientovaného oddělení psychiatrie v malé nemocnici,“ napsal letos v lednu Chvála.

Připomeňme, že právě z okruhu psychoterapeutů a psychosomatiků se rekrutovala většina lékařů, kteří se na snaze Klause zdiskreditovat falešnými lékařskými posudky podíleli. Konečný se nejspíše zná i přímo s Hnízdilem – už jen proto, že skupina psychosomatiků není příliš velká a všichni o sobě musí vzájemně vědět. A musí spolu „držet“, zvláště, pokud se prý nacházejí v „akademicko-odborné izolaci“, jak píše další z nich, Ondřej Masner, v diskuzi pod zmíněným článkem.

Masner, další psychosomatik, který si zoufá nad tím, jak jsou psychosomatici přehlíženi, napsal: „V naší kotlině není psychosomatice prostě přáno a vždycky se najde nějaký ten drobný škodič, který celou věc v tichosti zařízne. (…)  Napadá mě třeba, že by stálo za to dělat věci více koordinovaně. Takhle to dělá dojem, že Martin Konečný zkouší něco v Ostrově a dostane přes prsty, to samé se stane Vladislavu Chválovi, podobné zkušenosti udělali již dříve Jan Hnízdil a Jiří Šavlík (další člen spiklenecké skupiny, Hnízdil o něm píše, že iniciativu určitě podpoří, už dříve formuloval texty, ve kterých zpochybňoval duševní zdraví Václava Klause, pozn. red.). Nejsem si zcela jistý, že tomu tak opravdu je, ale pokaždé to na mě dělá dojem takové trochu solo akce. Proto by možná stálo za to se více sjednotit, udělat širší zájmovou skupinu, která by šla dohromady za společným cílem. Možná se tomu dnes říká ošklivě lobbing,“ napsal Masner. Člověku se na mysl vkrádá zlomyslná myšlenka, že za společným cílem už psychosomatici jednou šli – právě před dvěma lety, prezidentovi po krku. Jdou i letos?

Podivný je i celý příběh – když se vážně zamyslíme nad tím, zda to, co Respekt píše, mohlo opravdu v tomto pořadí proběhnout, nutně nás musí napadnout, že se aktéři příběhu chovali přinejmenším podivně.

Proč by se psychicky zhroucená Kadlecová v roce 2009 svěřovala svému lékaři se svými problémy, pokud byla pravda, že měla milostí zajištěnou volnou cestu z vězení? Proč by mu to vůbec říkala – copak se takové věci vykládají na počkání neznámým lidem? Proč by se ona, sama odsouzená za to, že brala úplatky, chvástala tím, že tentokrát úplatek dala ona?

Proč takovou poznámku lékař napsal do zprávy a navíc dále vyzvídal a cíleně se ptal, zda se úplatek týkal i prezidentových poradců? Proč i tuto informaci zapsal? Byl v tu chvíli detektivem nebo lékařem?

Proč až po dvou letech přezkoumával trestní řád, zda by náhodou neměl lékařské tajemství už konečně porušit, a to, co bylo roky jen mezi ním a pacientkou, najednou ohlašovat jako korupci? A ejhle – opravdu zjistí, že povinnost ohlásit korupci už má i on, lékař-nelékař, a tak běží… Kam? Na policii? Do Respektu?

Dočítáme se, že lékař se na policisty obrátil před pár dny, ale Respekt už mnohem déle zpovídá aktéry případu, skrytě si je natáčí, hraje si na fiktivní postavy, sbírá materiál, aby mohl v pondělí vydat obsáhlou kauzu. Znamená to, že šel lékař dříve než na policejní služebnu za novináři z Respektu?

Nad nečistou hrou novinářů se pozastavil i prezidentův tajemník Ladislav Jakl, který na svém webu v kategorii „Hrubá záplata“ uveřejnil mail, který zaslal redakci Lidových novin. V něm se pozastavil nad tím, s jakou lehkostí novináři překrucují pravdu.

Lidové noviny totiž už dříve uvedly, že starosta Dorňák, další aktér vyprávění, který se za Kadlecovou při žádosti o milost zaručil, dnes bere svá slova zpět. „V Chyši se však všichni brání, že by se za Kadlecovou zaručili. ,Požádala mě naše občanka a já jsem pouze popsal, jak tady žije‘ říká starosta Miroslav Dorňák,“ napsal deník.

Jakl ale upozorňuje, že starostův „pouhý popis, jak tady žije“ vypadal poněkud jinak. V dopise prezidentu Klausovi totiž napsal:

„…dovoluji si Vám tímto podat následující sdělení, které předkládám na žádost slečny Radky Kadlecové, která si u Vaší Prezidentské kanceláře podala žádost o milost… (…) Slečna Radka Kadlecová žije v našem městě od narození. Po celou dobu svého dosavadního života se chová řádně, slušně a hlavně bezkonfliktně. Povinnosti vůči městu si plní bezezbytku. Dovoluji si podotknout, že vzhledem k jejímu složitému dětství a zvláště po tragickém úmrtí její maminky došlo u jmenované k uzavření se do sebe a zároveň ztratila schopnost komunikace se svým okolím. Po finančním osamostatnění se zaměřila na podporu své sestry a zbytku rodiny, což ji pravděpodobně velmi zatěžovalo a to také mohl být jeden z důvodů, proč nakonec ztratila sebezáchovný pud. Vážený pane prezidente, nepřísluší mi a ani se nemíním pasovat do role soudce, přesto mám určité pochybnosti o konečném verdiktu výše uvedeného pravomocného rozsudku. Věřím ve Vaši přirozenou autoritu, kterou jste si ve svém úřadu vybudoval, a také věřím ve Vaši schopnost tento citlivý případ rozřešit….“

„Slečna Radka Kadlecová si je vědoma svého selhání, ale je také mladou ženou, která má svůj život ještě před sebou a jistě bude pro naši společnost i v budoucnu platnou občankou. Tím chci říci, že by si snad ještě jednu šanci zasloužila. Vážený pane prezidente, s pokoru se připojuji k žádosti o citlivé posouzení tohoto případu a snad i o trochu té shovívavosti pro naši spoluobčanku slečnu Radku Kadlecovou,“ uvedl také starosta v dopise pro prezidenta Klause.

Jakl má za to, že starosta dnes „bere zpátečku, když se tato milost stala předmětem mediální kritiky“ a chápe, že se nechce znát k tomu, jak moc se za ni přimlouval.

„Méně ale chápu, že jste si ten dopis od něj nenechala ukázat a spoléhala se jen na jeho výklad, kterým se dnes snaží zlehčit svou angažovanost ve věci,“ zlobí se Jakl na redaktorku Lidových novin.

Dodal také, že dopis pana starosty přišel s razítkem obce a nese datum 12. srpna, kdežto Kadlecová požádala o milost v listopadu. Jak mohla být milost zakoupena už v září, jak lékař tvrdí, když o ni Kadlecová žádala až v listopadu? S takovými detaily si ale Respekt hlavu neláme.

Zdroj