Buď Hrad, nebo pivovar. Prezidentská kandidatura Ladislava Jakla prý není žádná recese
Publikováno 05.11.2012 v kategorii: Jakl President!, Rozhovory

Od chvíle, kdy vznikl „prezidentský“ rozhovor s Ladislavem Jaklem ve Svatováclavské vinici na Pražském hradě, se tajemník Václava Klause několikrát výrazně připomněl. Přímo při jedné z debat prezidentských kandidátů si například svlékl sako a košili, aby se ukázal v modrém triku s emblémem Evropské unie vyvedeným do známého symbolu kosočtverce.

Poté zveřejnil video vlastního prezidentského novoročního projevu (viz níže), v němž oznamoval vystoupení z EU. A během toho začal do některých barů dodávat vlastní pivo Jakl na Hrad! Přesto, že jsou jeho naděje získat byť jen 50 tisíc podpisů nutných pro zapojení do prezidentského klání mizivé, Jakl tvrdí, že mu nejde o recesi. Ale když to prý neklapne, bude nadále spolupracovat s Václavem Klausem v jeho institutu a založí si minipivovar.

Věříte tomu, že se bude prezident skutečně volit přímo? V prováděcím zákoně je řada nejasností a sám šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský připouští, že prováděcí zákon může například někdo z kandidátů napadnout a to může přímou volbu zhatit.

Předesílám, že jsem nikdy nebyl příznivcem přímé volby prezidenta. Důvody se mi už ani nechce opakovat. Spíš na adresu těch, kteří celá léta tento koncept prosazovali a obhajovali, řeknu, že kromě opomenutí věcných rizik udělali jednu logickou chybu. Oni srovnávali nepřímou volbu, již měli zažitou, chutnající nechutnající, dobrou, blbou, s ideální představou, jak by mohla přímá volba vypadat. Čili nesrovnávali realitu s realitou a ideál s ideálem, ale realitu s ireálnem. Vždy jsem říkal: Pozor, až se ta výhybka přehodí a druhý model se stane realitou, zjistíte, že to je v absolutním rozporu s vaším ideálem. Najednou od těch lidí slyším věty: No jo, ale tak jsme si to nepředstavovali.

Otázka však zněla, zda věříte, že se přímá volba přes výše uvedená rizika spojená s prováděcím zákonem opravdu uskuteční. Vy sám se nechystáte přímou volbu napadnout, když se vám nepodaří nashromáždit potřebný počet padesáti tisíc podpisů?

Pravidla byla změněna, jsou dána a platí. Je tedy třeba hrát podle nich. I když dnes nikdo nedokáže odhadnout, co udělá prověřování podpisů, co udělá celý proces velmi pravděpodobných stížností, odvolání atd., tak myslím, že se to k realizaci nakonec dokutálí. Kdyby byla přímá volba shozena, stálo by to garnituru, která ji prosadila, velký politický kapitál. To si umím představit jen těžce. Nějaké peripetie kolem toho jsou tedy velmi pravděpodobné, ale nepředpokládám, že by se přímá volba opravdu neuskutečnila. Já už nejsem nestranný divák, jsem hráč a musím hrát podle pravidel bez ohledu na to, co si o nich myslím.

Pokládáte vůbec za reálné, že byste mohl 50 tisíc podpisů získat?

Kdybych to nepokládal za reálné, tak to dnes zabalím. Já to ale nezabalím ani zítra, ani pozítří. Čili to za reálné považuji.

Vaši kandidaturu chápu spíš jako určitou formu recese či pokusu o ještě větší zviditelnění. Jen si nejsem jist, co vlastně chcete zviditelňovat. Tak to není?

V tom případě musíte jako recesi vnímat i moje desetileté fungování v roli tajemníka prezidenta republiky. Před deseti lety by to také řada lidí považovala za recesi. Nechávám na každém, ať si to vyhodnocuje, jak chce.

Co motiv zviditelnění Strany svobodných občanů, za niž kandidujete?

Naprosto přiznávám: ano, jedním z těch motivů je zviditelnit Stranu svobodných občanů, pomoci jí. A to v běhu na dlouhou trať.

Na rozdíl od většiny protikandidátů osobně podpisy nesbíráte a nepořádáte žádné předvolební mítinky. Proč?

Zatím jsem sebral jeden podpis. Od prezidenta republiky. Jednak mě práce pro prezidenta vytěžuje na plný úvazek, on by mě asi nepouštěl, abych své osobní aktivity dělal na úkor práce pro něj. A druhak se snažím své přátele a podporovatele podporovat různými cestami, vyvíjím hodně různých aktivit, ale že bych si myslel, že to sám zachráním tím, že si stoupnu na ulici a vyberu třeba sto podpisů, tak to fakt nezachráním.

Václav Klaus se vám sice pod kandidaturu podepsal, ale otevřeně podpořil spíš Miloše Zemana, o kterém LN řekl, že je z kandidátů jediným politikem. Nepodepsal se mu pod petici také?

Myslím, že by se Miloš Zeman takovým podpisem pochlubil. Nikdy jsem neslyšel, že by Václav Klaus podpořil Miloše Zemana. Na jeho adresu řekl jeden poměrně srozumitelný výrok. Za prvé, že chápe jeho kandidaturu jako logické vyústění jeho politické kariéry. To bych řekl také a nic to nevypovídá, že bych si ho přál za prezidenta. Také řekl, že je logické, když se objevují mezi kandidáty lidé takového formátu. A tak to také je. Prezident tím chtěl říct, že Miloš Zeman není Marťan, výsadkář, náhodně probuzený člověk, jenž se o veřejné dění a politiku začal zajímat předevčírem, který je za posledních dvacet let nepopsaným listem. A to o Miloši Zemanovi mohu říct také, jakkoli je pro mě názory člověkem na druhé straně. Ano, také o něm řekl, že mezi kandidáty je to jediný politik. A to je také pravda, nicméně ani to neznamená podporu. I já myslím, že je Zeman snad kromě Sobotky mezi kandidáty jediný politik. Ale dodal bych slovo „bývalý“. A to je ten rozdíl mezi námi. On je politik bývalý, já budoucí.

Ptal jste se Václava Klause, zda by měl za prezidenta raději vás, nebo Zemana?

Nekladu zbytečné otázky. Myslím, že je naprosto jasné, že mě.

On sám přece v LN řekl, že neví, zda svoji kandidaturu myslíte „vážně, nebo nevážně“?

Pan prezident se vyslovil, že neví, jestli opravdu vážně sbírám podpisy. Ale já mu své aktivity v tomto směru nehlásím, ještě by si myslel, že to dělám místo práce. Takže o nich neví. Ale je jich mnoho a já se jimi zabývám tak vážně, jak to jde.

Opravdu se necítíte spíš v kategorii Vladimíra Franze, Jany Bobošíkové či Tomia Okamury? Tedy těch, kteří prezidentskou volbu určitě zpestří, ale tím to tak hasne?

Jestli rozdělujete kandidáty do kategorií těch, kteří mají desítky miliónů z bůh ví jakých zdrojů a těmto zdrojům pak budou muset být vděčni, protože jim budou dlužit, a kategorie té, jež ty desítky miliónů nemá, tak patřím do té druhé kategorie. Jinak ale určitě ne, já to vyhraju.

Už to zní jako recese, nemyslíte?

Ne, já to opravdu vyhraju. Jsem přesvědčen, že je ta pravá chvíle pro člověka, jako jsem já.

Z jakého důvodu?

Ten rozjetý vlak směrem do socialismu, směrem do světa, kde o nás budou rozhodovat byrokrati, politici nás budou obírat skoro o všechny peníze a budou nám vnucovat dobra podle svých představ, už někdo musí zastavit. A já mám pocit, že tohoto vývoje mají už dost. Ani vy, ani já, ani čtenáři ještě netuší, jaké budou nálady v prosinci, v lednu. Podle mě budou naštvanější na přerozdělování, vysoké daně, na direktivy z Bruselu, všemožné příkazy, zákazy, limity. Myslím, že se nespokojenost obrátí tímto směrem.

Pokud by si lidé zrovna nemysleli, že je proti věcem obsaženým ve vaší prognóze nejlepší bojovat vaším zvolením na Hrad, chtěl byste se třeba vrátit k žurnalistice, kterou jste opustil před patnácti lety? Jakkoli se to zdá po vaší spolupráci s Klausem nepředstavitelné?

Za prvé nevím, proč bych se nemohl vrátit k žurnalistice. Dnes se za nezávislé komentátory vydávají lidé, kteří byli ve vedení různých politických parlamentních stran, byli náměstky ministrů a dnes dělají, že na to vše zapomněli, a vedou politiku jinými prostředky. Otázkou je, zda bych chtěl z toho být živ. A to myslím, že ne. Nemyslím si ani, že bych po patnácti letech opouštěl tento svět. Už proto, že jsem nabídku velmi úzké spolupráce od pana prezidenta v jeho budoucím institutu dostal. To je jistá forma přítomnosti ve veřejném světě. Na druhé straně vnímám, že kdyby se stala ta náhoda a nebyl jsem zvolen prezidentem, možná bych po těch letech udělal některé změny svých preferencí a dělal i jiné aktivity.

Hodláte nabídku z Institutu Václava Klause přijmout? Jakou pozici byste tam měl vykonávat a byla by to práce na plný úvazek?

Mám nabídku na pozici analytickou, koncepční. V podstatě totéž, co vykonávám dnes. Nabídka stojí tak, že bych tam měl své místo, stůl a asi kdybych to chtěl dělat na plný úvazek, taková možnost by zřejmě byla. Je otázkou, jestli bych za půl roku takovou práci na plný úvazek dělat chtěl. Faktem je, že chuť dělat i jiné aktivity mám nyní velkou.

Zaslechl jsem cosi o variantě, že budete hledat uplatnění okolo piva. Co si pod tím mám představit?

Pivovar budu mít v každém případě. Je jen otázkou, na jak velký úvazek. Ale pivovar si založím, to ano. O tom jsem rozhodnut už léta.

Jak velký pivovar?

Pět set až tisíc hektolitrů ročně. Měl by to být mikropivovar, který je ekonomicky soběstačný.

Zdroj

Webdesign: Kabris|NET