Praha – Reduta, 2002


Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Naše vláda pošlapává náboženské svobody
Publikováno 09.03.2015 v kategorii: Zlehka

Náboženská svoboda je jednou ze základních svobod, v našem civilizačním okruhu ji obvykle považujeme za garantovanou. Lidé mohou praktikovat svou víru často velmi odlišnou od těch hlavních, tradičních, státotvorných či většinových.

Například v USA je církví mnoho set a i u nás existuje řada někdy i poněkud exotických náboženských společenství. Mají své svatyně, modlitebny a jiná duchovní místa, kde praktikují občas pro vnějšího pozorovatele i hodně výstřední formy uctívání svého kultu. Nikdo jim v tom nebrání a má se obecně za to, že k tomu není důvod, pokud svou víru a její praktiky ta či ona menšina nevnucuje ostatním.

Některé z těchto svatyní může klidně navštívit tolerantní jinověrec či ateista za předpokladu, že nebude rušit průběh bohoslužby, jako se to stalo mně, když mi na galerii chrámu v Haarlemu uprostřed gospelové mše vypadl z kapsy telefon a s ohromným duněním do ticha skákal schod po schodu za velmi pozdvižených obočí stovek baptistických černochů, z čehož mi jako jedinému přítomnému Kavkazanovi nebylo úplně veselo.

Nedávno jsem zase navštívil v Chebu na Svatém Kříži buddhistickou pagodu. Ohromné alabastrové sochy byly ozdobeny pyramidami z plechovek od koly a fanty. Respektoval jsem ale v obou případech, že já jsem jen návštěvník a nemám co vymáhat zvyklosti, které jsou mi vlastní.

Příslušníci některých kultů při svých rituálech pojídají různé bizarní posvátné pokrmy, jinde zapalují všelijaké silně aromatické látky, posypávají se barevným práškem, někde popíjí různé podivné nápoje na znamení jednoty ve víře a přesvědčení. Zúčastnění to dělají dobrovolně a nikoho cizího k tomu nenutí. A také nikoho ani nenapadne, aby jim to zakazoval, tolerují se i hodně extravagantní obřady a je to dobře.

Až na jednu výjimku. Existuje menšinové duchovní společenství, jehož členové se scházejí hlavně po večerech ve vyznačených kultovních prostorách. Mnoho lidí se k němu hlásí a jeho obyčeje praktikují i u nás. I tam chodí jak věřící praktikovat své obřady, tak jinověrci okukovat. Ale na rozdíl od jiných náboženských společenství toto společenství tolerováno není. Je od jinověrců šikanováno, omezováno a nyní se chystá i zákaz některých rituálů, například zapalování lístků z jedné aromatické cizokrajné rostliny. Že tam jinověrce nikdo nenutí chodit? Že všichni vědí, co je v těchto obřadních prostorách čeká? Že věřící tyto rituály pěstují dobrovolně ve víře, že jim to nějak pomáhá? Nezájem. Zakázat.

Bude na řadě kadidlo v katolických kostelích? Uvidíme. Zatím vláda chystá jen zákaz zapalování tabákového listí ve svatyních kuřácké víry.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET