Když vyjedeme z Písku na jihozápad, mineme Švejkem proslavenou Putim s výraznou kostelní věží, malebnou krajinou pokračujeme přes Ražice, Drahonice a Pivkovice a dostaneme se až do Bílska. Obec pamatuje už třinácté století, stejně jako její farní kostel sv. Jakuba. Ten dostal nedávno krásnou novou střechu a opraveny byly i věžní hodiny. 

         A hned proti kostelu, jak to má být, mají v Bílsku hospodu. Teda, tady se říká Bílsku Blsko. A místní si říkají Blzečáci. Do hospody ale chodí nejen Blzečáci, ale i přespolní nebo výletníci. Protože to je hospoda, kde je vám dobře. Inventářem tu je Jarda, jehož rod je tu odnepaměti a on sám se dokonce v místní hospodě narodil. Jarda se stará o kostel a zažít s ním noční prohlídku, včetně věže s hodinovým strojem a nakonec starého hřbitůvku, to je zážitek skoro na vystřízlivění.

         Brňačku Pavlu sem do Bílska zavál osud už v roce 1989, pražského hospodského Vláďu, který kdysi čepoval i U supa v Celetné, v roce 2000. Dali to spolu dohromady a už přes deset let místní hospodu vedou. Baví je místní společnost, s leckterým hostem si připijí a poklábosí. Vést dnes pravou vesnickou hospodu ale není jen tak. Mladí se stěhují do měst za prací, těm starším se nechce chodit mrznout ven na cigaretku. Pivo tu čepují strakonické, můžete ho proložit nějakou tou kořaličkou a zakousnout drobnou pochutinou.

Jenže takovýhle „běžný provoz“ by na uživení hospody nestačil. Naštěstí má zdejší hospoda svůj pěkný sál i s pódiem, a tak tu Vláďa s Pavlou pořádají jednu akci za druhou. Není to snadné takové akce si sehnat a zařídit, ale Pavla hrdě hlásí: “loni jsme  tu měli tradiční Myslivecký ples, na který přichází i 150 lidí, potom masopust, dětské maškarní, Hasičský ples, MDŽ, kdy hasiči pokaždé vymyslí pro ženy nějaké překvapení, velikonoční turnaj v pingpongu.“ Za sebe můžu říci, že jsem se už několika zdejších akcí zúčastnil a je to teda frmol. A vše takové pěkně sousedské.

Pavla pokračuje: „Několikrát do roka děláme posezení s country hudbou, každoročně pro děti pořádáme dětský den, v červenci bylo výročí hasičů a nestačili jsme čepovat pivo, protože bylo zadarmo. Potom Pouťová zábava, v říjnu tu byly  závody v  orientačním  běhu, kde bylo asi 500 lidí, které jsme museli nejen napojit, ale i nakrmit. No a pak ještě výlov obecního rybníka a večer po něm v hospodě rybí pohoštění. Poslední víkend v listopadu bývá závod v cyklokrosu, kterého se samozřejmě nezúčastňujeme, ale závodníkům vaříme jim  a chystáme občerstvení. V prosinci u nás bývá pro děti čertovská diskotéka, potom tradiční setkání seniorů, mezitím samozřejmě na přání různé oslavy narozenin anebo i svatby.“

         A letos se zase celý kolotoč akcí spouští nanovo. Takže zase masopust, MDŽ, výroční schůze myslivců, Hasičský ples a v dubnu jsou tři týdny po sobě oslavy kulatých narozenin místních i přespolních, do toho opět Velikonoční turnaj v pingpongu.. „Jo, a na Zelený čtvrtek čepujeme zelené pivo, na které k nám jezdí i lidé z okolních vesnic, v květnu u nás mají sraz spolužáci, v červenci pouťová zábava a další různé akce“, vypráví Pavla.

         V okolí je míst hodných výletu celá řada, ale vynechat při takovém výletu místní hospodu, to by byla velká chyba. „Proč by se u nás měl kolemjdoucí zastavit? Protože je s námi sranda, čepujeme dobrý Otavský Zlatý a Klostermanna polotmavého. V létě budou opět grilované kolena, pečená žebírka, pstruzi, zmrzlinové poháry, a to všechno za lidové ceny“, dělá si Pavla hrdě reklamu.

         Za sebe dodávám, že akce tu mají prima, ale ono stojí za to si i jen tak pěkně posedět v pravé vesnické hospodě u kamen a poklábosit o věcech, o kterých se v takové hospodě klábosit patří.

Psáno pro My