Toho dne jsem musel vst\u00e1vat brzy. \u010cekalo m\u011b tis\u00edc kilometr\u016f za volantem. Z Gda\u0144ska do Chebu. Psal se patn\u00e1ct\u00fd srpen roku 1980. Je to \u010dty\u0159icet p\u011bt let. Nasedli jsme s rodi\u010di do sv\u00e9ho wartburga a vyrazili. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsme to tehdy vzali kolem p\u0159\u00edstavu. Asi jsme byli zv\u011bdav\u00ed, jak to bude vypadat.<\/p>\n
<\/p>\n
\u0160u\u0161kalo se o tom po dom\u00e1cnostech i \u0161pelu\u0148k\u00e1ch u\u017e n\u011bkolik dn\u016f. Bude st\u00e1vka. Ale velik\u00e1. Cel\u00e9 Gda\u0148sk\u00e9 lod\u011bnice i cel\u00fd n\u00e1kladn\u00ed p\u0159\u00edstav. Desetitis\u00edce zam\u011bstnanc\u016f. Pracoval tam i m\u016fj bratranec, tak byl rovnou u zdroje, v n\u011bjak\u00e9m st\u00e1vkov\u00e9m v\u00fdboru.<\/p>\n
Polsko bylo v rozkladu. Z\u00e1sobov\u00e1n\u00ed nefungovalo, n\u011bkter\u00e9 komodity byly na l\u00edstkov\u00e9 p\u0159\u00edd\u011bly. Drahota. Strana to \u0159e\u0161ila jako v\u0161e: hloup\u011b, byrokraticky, direktivn\u011b. A brbl\u00e1n\u00ed postihovala. Jen\u017ee brlbl\u00e1n\u00ed se st\u00e1valo neuhasiteln\u00fdm. Nav\u00edc ho p\u0159i\u017eivovaly i sv\u00edce z kostel\u016f a katedr\u00e1l, proto\u017ee naprost\u00e1 v\u011bt\u0161ina polsk\u00e9 katolick\u00e9 c\u00edrkve st\u00e1la za norm\u00e1ln\u00edmi lidmi, ne za papal\u00e1\u0161i. (Jak\u00fd rozd\u00edl s \u010deskou situac\u00ed kolem Pacem in Terris.)<\/p>\n
Politick\u00e9 a soci\u00e1ln\u00ed po\u017eadavky \u0161ly ruku v ruce, to bylo tak\u00e9 z\u00e1sadn\u011b jin\u00e9 ne\u017e u n\u00e1s. T\u011bsn\u011b p\u0159ed Gda\u0148sk\u00fdmi ud\u00e1lostmi vyrabovali na jin\u00e9m konci Polska \u2013 v Katovic\u00edch \u2013 vlak s masem. Sm\u011b\u0159oval do Moskvy, na Olympijsk\u00e9 hry. Tak rozmazlen\u00ed sportovci maso dostanou \u2013 a my ne?! Inici\u00e1to\u0159i rabov\u00e1n\u00ed \u0161li hned do basy, ale okam\u017eit\u011b se rozho\u0159el ohe\u0148 solidarity. N\u011bco jako \u201epus\u0165te bratry dom\u016f\u201c. Nejsiln\u011bji se tahle solidarita za\u010dala \u0161\u00ed\u0159it pr\u00e1v\u011b v Gda\u0144sku. Tam se k tomu vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozho\u0159el boj kolem \u0161ikanov\u00e1n\u00ed odbor\u00e1\u0159sk\u00fdch aktivist\u016f a jejich p\u0159e\u0159azov\u00e1n\u00ed na m\u00e9n\u011b v\u00fdd\u011ble\u010dn\u00e9 posty. A dal\u0161\u00ed konflikty se p\u0159id\u00e1valy den za dnem. Cht\u011blo to n\u011bco velk\u00e9ho. Demonstraci? Ne, po\u0159\u00e1dnou st\u00e1vku! Ale povede se? V\u0161ude sam\u00ed nasazen\u00ed f\u00edzlov\u00e9, hodn\u011b lid\u00ed se b\u00e1lo. Ale v\u011bci se daly do pohybu.<\/p>\n
A datem zah\u00e1jen\u00ed velik\u00e9 st\u00e1vky byl pr\u00e1v\u011b 15. srpen. Je\u0161t\u011b bychom po\u010dkali a sledovali situaci, mn\u011b ale m\u011bla ve\u010der p\u0159ijet do Chebu na n\u00e1v\u0161t\u011bvu banda asi patn\u00e1cti kamar\u00e1d\u016f a kamar\u00e1dek z pra\u017esk\u00e9 hospody, p\u0159ece tam nebudou sp\u00e1t n\u011bkde v parku. A tak se jelo.<\/p>\n
P\u0159\u00edstavem jen krokem. Ohromn\u00e9 p\u0159\u00edstavn\u00ed je\u0159\u00e1by nem\u011bly ramena ve vodorovn\u00e9 poloze jako obvykle, ale tr\u010dely k nebi. Jako na pozdrav. Nikdy jsem nic takov\u00e9ho nevid\u011bl. Tak ono to za\u010dalo<\/strong>, \u0159ekl jsem si.<\/p>\n Do Chebu jsem to stihl taktak, banda \u010dekala p\u0159ed domem a v\u011b\u0159ila, \u017ee doraz\u00edm. Dal\u0161\u00ed dny jsem ji prov\u00e1zel po chebsk\u00fdch pam\u011btihodnostech, no sp\u00ed\u0161 po putyk\u00e1ch, ale sna\u017eil jsem se i p\u00eddit po tom, jak se to vyv\u00edj\u00ed v Gda\u0144sku. Oni je nepozav\u00edrali! Bylo jich moc! O dva t\u00fddny pozd\u011bji z p\u016fvodn\u00edho st\u00e1vkov\u00e9ho v\u00fdboru vnikl nez\u00e1visl\u00fd odborov\u00fd svaz Solidarita a b\u011bhem dal\u0161\u00edch n\u011bkolika t\u00fddn\u016f m\u011bl osm a p\u016fl milionu \u010dlen\u016f.<\/p>\n Kdy\u017e v prosinci 1981 vjeli do polsk\u00fdch ulic tanky, aby v\u0161e udusily, obre\u010del jsem to. Ale ono u\u017e to udusit ne\u0161lo, jen trochu p\u0159ibrzdit. O osm let pozd\u011bji u\u017e bylo Polsko svobodn\u00e9. A my taky. Kdy\u017e jsem 17. listopadu 1989 p\u0159i\u0161el ve\u010der z demonstrace dom\u016f, vzpomn\u011bl jsem si na Gda\u0148sk a \u0159ekl jsem man\u017eelce: \u201ctak te\u010f to za\u010dalo kon\u010dit<\/strong>.\u201c<\/p>\n Spolu s man\u017eelkou Danou jsme pak vyrazili do Gda\u0144ska na des\u00e1t\u00e9 v\u00fdro\u010d\u00ed vypuknut\u00ed pam\u00e1tn\u00e9 st\u00e1vky. Patn\u00e1ct\u00e9ho srpna 1990. Solidarita u\u017e vl\u00e1dla, sna\u017eila se ztroskotanou polskou lo\u010f n\u011bjak zprovoznit, ale bl\u00edzko pomn\u00edk\u016f post\u0159\u00edlen\u00fdch demonstrant\u016f z lod\u011bnic v roce 1970 st\u00e1ly te\u010f hrstky demonstrant\u016f nov\u00fdch. M\u011bli na cedul\u00edch hesla o vy\u0161\u0161\u00edch platech a proti drahot\u011b. Tehdy jsem se pohor\u0161oval: to si tak m\u00e1lo cen\u00edte nabyt\u00e9 svobody? Te\u010f se holt p\u00e1r let bude napravovat ta spou\u0161\u0165, a pak bude l\u00edp i va\u0161im pen\u011b\u017eenk\u00e1m.<\/p>\n Dnes u\u017e bych se tak nepohor\u0161oval. Kecy o svobod\u011b nikoho nenakrm\u00edte. Svoboda a prosperita musej\u00ed kr\u00e1\u010det spole\u010dn\u011b. A kdy\u017e nastanou probl\u00e9my soci\u00e1ln\u00ed, \u0159e\u0161en\u00ed je jedin\u011b ve zm\u011bn\u011b politiky, t\u0159eba i hodn\u011b z\u00e1sadn\u00ed zm\u011bn\u011b.<\/p>\n To tehdy v roce 1980 v Gda\u0144sku v\u011bd\u011bli dob\u0159e. \u017de po\u017eadovat lep\u0161\u00ed platy a pracovn\u00ed podm\u00ednky nestra\u010d\u00ed. Je t\u0159eba zat\u0159\u00e1st t\u00edm stromem, aby nahnil\u00e9 ovoce popadalo. <\/p>\n Ladislav Jakl, 14. 8. 2025<\/p>\n