Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ladislav Jakl
Publikováno 07.12.2009 v kategorii: Životopis

Ladislav Jakl se narodil 17. 12. 1959 v Chebu. Je synem Stefanie (zemřela roku 2011) a Václava (zemřel 2024) Jaklových, má tři starší bratry (Miroslav, Jiří, Václav). Maturoval na chebském gymnáziu. Pořádal poslechové fonotéky o zahraniční rockové hudbě a stal se spolupracovníkem Jazzové sekce. V roce 1979 přesídlil do Prahy, původně na studia Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy. Z ní byl v roce 1981 vyloučen, na čemž se podílela StB a její důvěrnická sít mezi pedagogy školy.

Po 43 letech konstatoval Úřad pro vyšetřování komunismu, že při tomto vyloučení byl na L. Jaklovi spáchán trestný čin, přičemž stíhání bylo zastaveno, neboť pachatelé už jsou po smrti. L. Jakl pak pracoval jako závozník, po roce se mu podařilo na fakultu se vrátit a dostudovat ji. Poté pracoval jako redaktor zdravotnických časopisů nebo vedoucí kulturního střediska. V 80. letech působil také v divadelním souboru Divadlo v uvozovkách, pro který psal hudbu a jednu divadelní hru, také režíroval a sám i hrál. Vojenskou základní službu absolvoval v Kutné Hoře (v roce 1991 Vojenská správa konstatovala, že L. Jaklovi byla z politických důvodů odepřena odpovídající hodnost a ten byl dodatečně povýšen). Ihned po vojně byl zatčen na protikomunistické demonstraci na Václavském náměstí, načež mu mj. byl odepřen návrat na místo odpovídající vzdělání, pracoval pak jako manažer Lidové konzervatoře.

Tam ho zastihl pád komunismu v Československu (byl také účastníkem zlomové demonstrace 17. listopadu). Byl aktivním účastníkem procesu liberalizace v kultuře, stal se předsedou České komory sdružení kulturních středisek Osvěta a členem kulturní komise Koordinačního centra Občanského fóra. V prvních svobodných volbách byl zvolen poslancem České národní rady za Občanské fórum. Tam se angažoval při vzniku Meziparlamentního klubu demokratické pravice a podílel se především na tvorbě mediální legislativy, která umožnila vznik nezávislých soukromých rozhlasových a televizních subjektů. V roce 1992 se stal prvním a zakládajícím vedoucím Úřadu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání.

V roce 1994 nastoupil do Lidových novin, kde působil jako vedoucí zpravodajství, vedoucí vydání a politický komentátor. Po tzv. Sarajevského atentátu v roce 1997 nabídl pomoc tehdejšímu odstupujícímu premiérovi Václavu Klausovi, od té doby je jeho blízkým spolupracovníkem, nejdříve jako ředitel Odborného útvaru předsedy Poslanecké sněmovny, od roku 2003 do 2013 pak byl tajemníkem prezidenta republiky a ředitelem Odboru politického prezidentské kanceláře, nyní pracuje v Institutu Václava Klause. V roce 2012 mu Strana svobodných nabídla kandidaturu na prezidenta republiky, avšak nakonec nezískala předepsaný počet podpůrných podpisů. V roce 2018 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR jako nezávislý za SPD, do druhého kola nepostoupil. V roce 2019 byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR zvolen členem Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Je prezidentem občanského sdružení První pivní extraliga a členem správní rady Institutu Václava Klause.

Je rockovým hudebníkem a autorem, aktivně hraje desítky let, od 80. let měl kapelu Etal a od roku 1993 kapelu Folimanka Blues. S tou měl stovky koncertů po celé republice, v Rakousku, na Slovensku, v Polsku, Německu a USA. S touto kapelou vydal čtyři CD alba a v roce 2025 autorské vinylové album s novými písněmi Odpočívej v pokoji. Odborně se věnuje pivu, pořádá degustace, je členem porot na nejuznávanějších pivovarských soutěžích (s Danielou Kovářovou napsal didaktickou knihu Pivař a Blondýna), navštěvuje pivovary a pivní přehlídky u nás i ve světě. Od roku 1979 navštěvuje pravidelně stejnou hospodu, od roku 1988 každý čtvrtek s průměrnou absencí jednou ročně. Tyto čtvrtky jsou uvedeny v oficiální Knize rekordů jako nejstarší známá stolní společnost s evidovanou účastí.

V letech 1988–2005 byl ženatý s Danou. Má dospělého syna Matěje. Je autorem mnoha set článků a esejů o české i mezinárodní politice či o médiích a také řady sloupků či fejetonů, vystupoval na mnoha konferencích a seminářích. Složil několik desítek písní, k nimž napsal i texty. Je levák, nosí dlouhé vlasy, kterých už má ale jen málo. Jezdí starší octavií po celé České republice, rád poznává kouty naší vlasti. Jeho ideálem je svoboda člověka, co nejméně omezovaná státním násilím.

Mezi jeho kréda patří například “Je lepší, když je tak, jak má být, než aby bylo dobře.“, „Dějiny politiky jsou dějinami souboje mezi dobrem a svobodou. V tomto boji jsem na straně svobody.“ nebo „Ne vše se hodí k pivu, ale pivo se hodí ke všemu.“

Ladislav Jakl
Webdesign: Kabris|NET