Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
NEDŮVĚRYHODNÁ SOLIDARITA
Publikováno 06.06.2019 v kategorii: Ozvěna

 

Ladislav Jakl byl zmlácen v metru, zjevně někým, kdo nemá rád Svobodu a demokracii podle Tomia Okamury. Jakl se tím nechlubil. Být za chudáka je pro frontmena rockové kapely a rázného publicistu zcela kontraproduktivní imidž. Doktor to ale rutinně nahlásil policii, a když incident vešel ve známost, někteří politici a kolegové z médií veřejně odsoudili násilí vedené nesnášenlivostí k jinému politickému názoru a Jakla se zastali.

Solidarita s mediálně známým činitelem, který je zbit či zabit kvůli politice, pozůstává zpravidla z úvodu, ve kterém se řekne cosi ve smyslu „nesouhlasím s jeho názory a nemám s ním nic společného“ a následuje moralistní klišé o tom, že bít člověka kvůli jeho politickým názorům je špatně. Vyjadřování solidarity je disciplína, ve které se v příznivém světle prezentují ti, kterým se nic nestalo a při té příležitosti trochu poplísní potlučeného. Obávám se, že tento nešvar jsme si osvojili kvůli Voltairovi, který komusi, na koho si už dnes nikdo nevzpomene, řekl, že s ním sice nesouhlasí, ale je ochoten položit život za to, aby svůj názor mohl projevit.

To nutkání pohovořit důležitě o sobě u příležitosti násilí spáchaného na druhém, činí solidaritu nedůvěryhodnou, pokryteckou, bezcennou. Aby odsouzení fyzického násilí působilo upřímně, neměli bychom ho deklarovat s povýšeným distancem vůči oběti. Kádrovat potlučeného je jako kopat do mrtvoly. Dělá se to pravda běžně, ale je to nevkusné.

Láďa Jakl je kolega, oba jsme svého času publikovali v Lidových novinách. Když někdo praští člověka, který stejně jako já přemýšlí nahlas o stavu světa, je to jako by praštil i mne. Jsem si zkrátka dobře vědom toho, že Jakl dostal přes držku i za mne. A přijde mi pitomé, že se ocitáme ve věku, kdy už to těm svalnatým liberálním demokratům obtížně svedeme vrátit.

Pokud bych měl přispět do debaty o Jaklovi, přijde mi vhodné upozornit na to, co řekl v jednom starším rozhovoru, když byl tázán, proč se jeho rocková skupina jmenuje Folimanka Blues, když se nejedná o bluesovou kapelu. Řekl, že i v bigbítu musí být cítit blues. Také si to myslím. Blues je jakýsi spodní proud, který máme všichni společný, rockeři, folkaři či jazzmani. Blues je to, co člověka provází na cestě, drží nad vodou. Blues není jen Mayal, Clapton, Winter a všichni ti krásní staříci co řežou do kytar. Blues je i cenné dědictví po černoších co dostávali do držky od těch, kteří se považovali za něco lepšího. Vyzpívali se z toho.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET