Dávejme pozor na to, jestli Babiš nezačne dělat ústupky Bruselu v proimigrační politice. Může nás prodat, aby sám sebe zachránil, varuje člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, někdejší ředitel hradního politického odboru Ladislav Jakl. Podle něj by se tak mohlo stát jako výsledek tlaku, který je na premiéra poslední dobou vyvíjen. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Jakl dodává též nové informace ke kauze napadení své osoby ve voze metra.

Úvodem se ještě vrátím k poněkud nečekanému vývoji kolem vašeho napadení. Útočník se sám přihlásil médiím a začal mluvit o vlastní verzi s tím, že první ránu jste dal vy, což jste už odmítl. Jak vnímáte, že ihned začalo zpochybňování celé události tak, jak jste ji popsal?

Ono zpochybňování útoku tu ale bylo hned od momentu, kdy věc pronikla do médií. Toho si všimněte. U některých lidí se jejich výroky berou, jak jsou, jen se v článku dodá, že to řekl ten a ten. U jiných se ale výpověď předem už v titulku prokládá samými „prý“, „údajně“ nebo „tvrdí, že“. Podle toho poznáte, kdo je mediální miláček a kdo mediální otloukánek.

Ten muž se na média obrátil až zhruba dva týdny poté. Jak si to vysvětlujete? On sám tvrdí, že ho k tomu de facto donutil mediální vývoj v případu a jak se vše prezentovalo…

To by reagoval v průběhu prvního týdne po svém útoku. Ne až po dvou týdnech, když ten druhý týden se už o věci ani moc nepsalo. Prostě potřeboval čas, aby spolu se svým právníkem a spřátelenými novináři dal dohromady svou krkolomnou konstrukci. Bylo mu jasné, že se na něj přijde.  

Nepřesvědčil vás přístup toho člověka v tom, že se budete právně bránit? 

Věc je předmětem policejního vyšetřování. A v rámci něj pochopitelně budu dál vypovídat. Už jsem dokonce v reakci na médii šířenou pohádku toho útočníka na policii i vypovídal. 

Teď už jiná témata. Václav Klaus ml. spolu s týmem v pondělí oficiálně představil nové politické hnutí Trikolóra. Budete se do tohoto projektu aktivně zapojovat?

Coby člen Rady pro vysílání se nemohu angažovat ve prospěch jakékoli politické strany. Ale tomuto projektu fandím.

Na sociálních sítích a řadě serverů jsem zaznamenal nadšení z toho, že konečně přišel politický subjekt s jasně vyhraněným lídrem, na který pravicově, konzervativně a vlastenecky smýšlející roky čekali. Vidíte to stejně? 

Takové subjekty už tu jsou, především Matějkova Strana nezávislosti. V případě Trikolóry jde ale o subjekt, který má dobrou šanci zaujmout média, a tím i veřejnost.

Co musí Trikolóra dělat, aby výrazně uspěla a nedopadla jako mnoho jiných stran v minulosti, které byly s nadšením a velkými plány založené a pak z toho nic moc nebylo?

Hlavně nenadbíhat médiím a držet si svůj směr. Hodně politických subjektů si myslí, že si nějak pomohou, když se začnou médiím vlísávat tím, že budou posouvat svou politiku směrem k bruselské centralizaci a k zelenému, promigračnímu a genderovému pokrokářství. Jenže média si tím nezískají a své voliče ztratí. To je slepá ulička.

Uběhlo sotva pár dnů od představení nového subjektu a někteří komentátoři už začali zasvěceným tónem hnutí Václava Klause prognózovat neúspěch, že se do Sněmovny po příštích volbách spíš nedostane apod. Co na to říkáte?

Vzpomínám na havlistickou TOP 09. Ta ještě ani nebyla založena, byl jen jakýsi přípravný výbor, a už měla dvouciferné výsledky v průzkumech a média se mohla přetrhnout, aby tenhle projekt co nejhlasitěji vynachválila, a přilákala tím voliče. Asi to stálo hodně peněz. Nebo to prostě od začátku byl projekt budovaný ve spolupráci s významnými médii. Ty uspěchané výroky o Trikolóře nejsou seriózní prognózy, to jsou nálepky, které mají voliče odradit. To není analýza ani žurnalistika, to je politika, byť skrytá. 

Jak nahlížíte na tolik probírané demonstrace Milionu chvilek pro demokracii a jejich požadavky vůči vládě a premiérovi?

Já jsem existenci této iniciativy poprvé zaznamenal někdy před dvěma měsíci, když nervózně vyzývala ke zrušení mého legitimního zvolení členem Rady pro vysílání. To asi byla ta první chvilka jejich demokracie. Ostatní chvilky budou jistě v podobném duchu a takto na tuhle iniciativu budu pohlížet i nadále.  

Po dlouhých letech se teď děje, že na demonstrace chodí pravidelně velké množství lidí. Na posledním Václaváku sice nebylo těch 120 tisíc lidí, ale méně, z druhé strany to ani tak není málo. My Češi většinou moc nedemonstrujeme. Neměl by se s nimi premiér přece jen setkat?

Je to dobře organizovaná a štědře financovaná iniciativa. Uvidíme, jak se jí bude dařit o prázdninách. Premiér ať se setkává, s kým chce, ale velmi bych veřejnosti doporučoval, aby bedlivě a pozorně sledovala každý příští premiérův krok ve věcech odporu k masové migraci a bruselské centralizaci. Jestli zaznamenáme nějaké zjevné Babišovo měknutí v těchto věcech, bude jasné, odkud ten tlak na něj přichází a co je jeho cílem. Pokud se tak stane – a já se toho obávám – pak se musí česká veřejnost postarat o to, aby byl premiér podroben tlaku z opačného směru, který by mu nedovolil ve věcech českých zájmů dále ustupovat. Jinak nás prodá, aby měl pokoj.   

Přestože si demonstranti těžko vynutí Babišovu rezignaci, jak vnímáte kauzy kolem premiéra? Trestní stíhání, údajné dotační podvody, střet zájmů atd. Jedni říkají, že s tím si ho lidé už zvolili, a jiní zase namítají, že nám to dělá ostudu a měl by odstoupit, i když zatím nebyl odsouzen. Co o tom soudíte vy?

Já mám osobně odpor k tomu, když se jako nástroj politického boje používá kriminalizace. A to i tehdy, je-li vedena proti těm, které bych už v politice vidět nechtěl. Politický boj se má vést politickými metodami. A co se Babiše týče: je jasné, že šel do politiky sledovat vlastní zájmy a nikoli nějaké ideje. To mi je velmi protivné. Ale pořád je to trochu lepší než jít do politiky s cílem hájit skryté zájmy cizích sil. 

Neposouvá se dost výrazně v české politice hranice, kdy je únosné, aby politik zůstal ve funkci? Dříve se odstupovalo pro mnohem méně závažné důvody či podezření. Vzpomeňme ministra Kocourka a jeho „odklon“ peněz nebo výroky Mirka Topolánka pronesené neformálně před natáčením rozhovoru…

Myslím, že ta hranice je pořád zhruba stejná. Rozdíl není v posunu hranic, ten je v čemsi jiném. Kocourkem a Topolánkem se cítilo ohroženo jejich bezprostřední politické okolí, hlavně jejich strana, jejich kolegové. Odstraněním Kocourka či Topolánka se zbavili přítěže, která jim v očích veřejnosti škodila. Kolem Babiše nejsou žádní lidé, kterým by jeho jakékoli chování škodilo. Naopak, jeho pádem by si nepomohli, ale padli by s ním.   

Senátoři v čele s Václavem Láskou oznámili, že už mají zpracovanou ústavní žalobu na prezidenta republiky pro údajně závažná porušení ústavy. Vidíte vy sám nějaké konkrétní prohřešky prezidenta Zemana?

Asi bych tomu neříkal prohřešky, ale prostě sleduje svými kroky úplně jinou politiku, než která vyhovuje mně coby člověku pravicovému. On je prostě socialista, a tak i koná. Alespoň je ale socialista normálního starého střihu, ne toho nového, havlistického, progresivistického a probruselského. Asi tak 90 procent jeho rozhodnutí bych udělal přesně obráceně, ale skoro vše si v mých očích napravuje tím, jak krásně umí vytáčet havlistické eurohujery. A ústavní delikty u něj nevidím žádné. To se jen jeho kritici vztekají, že dělá politiku svou a ne jejich. A že je v tom jak parní válec? To není jeho osobou, tak by se choval každý přímo volený prezident. Jisté vymknutí se hlavy státu z rovnováhy ústavních institucí způsobila právě přímá volba. Její prosazovatelé nás kritiky tehdy neposlouchali a změnu prostě nedomysleli. 

Jak vůbec hodnotíte jeho výkon funkce, způsob, jakým vystupuje a jedná?

Umí to s médii, zobou mu z ruky. Vodí si je jako slepce. Ale s tou otravnou ochranou Pražského hradu to jeho lidé fakt přehánějí.

Zdroj