LADISLAV JAKL A VLADIMÍR JUST – zjednodušeně řečeno – patří k opačným táborům při probíhajícím sporu o kůrovce na Šumavě. Záleží na každém z nás, který ze světů obou mužů je nám bližší: svět zastánce vnímání Šumavy jako místa, na němž se má hospodařit a žít. Nebo svět člověka, který razí heslo Ať si příroda poradí, jak umí.

Na Šumavě v letech 2009 a 2010 dramaticky narostl objem vykácených stromů bez viditelných protestů. Jak si vysvětlujete, že k odporu aktivistů dochází až letos?

Ladislav Jakl: Protože tito aktivisté jsou užitečnými idioty zájmových skupin. Nyní doporučují těžbu na okrajích parku místo v jeho jádru. Proč asi? Protože v bezzásahových zónách se jen kácí kvůli ochraně porostů, ale dřevo zůstává ležet. Média věří zeleným extremistům, když vedení parku spojují s byznysem. Přitom sami zelení extremisté podivnému byznysu slouží, zatímco nové vedení parku chrání přírodu.

Vladimír Just: Mediální mýtus číslo jedna. Pokud k této informaci nedodáte, KDE se za dřívějšího vedení, které se muselo vyrovnávat s následky hurikánu Kyrill, kácelo, je to matení veřejnosti. Minulé vedení takřka výhradně kácelo JEN ve 2.a 3. zónách, nikoli v jádrových zónách a v nově připojených bezzásahových územích (horské smrčiny, podmáčené smrčiny, okraje slatí), kvůli nimž byl Národní park Šumava zřízen. A pokud se výjimečně zasahovalo, pak si k tomu předchůdci Stráského včas vyřídili potřebné výjimky ze zákona. To Stráský neodpustitelně neudělal, ač měl na to čas od letošního února. První bod, ve kterém totálně selhal jako manažer.

Co si myslíte o obvinění, že Jan Stráský chce kácet kvůli dřevařské lobby?

Ladislav Jakl: Je to podobné jako největší marketingový úspěch v dějinách. Je jím tvrzení Rakušanů, že Hitler byl Němec a Mozart Rakušan. I v případě Stráského je to přesně obráceně.

Vladimír Just: Odpovím slovy ředitele Ekologického právního servisu Pavla France: „Ve skutečnosti nejde o kůrovce, ale o 15 miliard Kč ve dřevě, které na Šumavě jsou.“ Aby uchránil bezcennou smrkovou monokulturu „dole“, ničí Stráský to nejcennější – horskou smrčinu – „nahoře“. Nejde však jen o dřevo, jsou tu i developerské zájmy, spekulace vlivných šumavských podnikatelů s pozemky typu pana Taliána, fitcentra, lanovkáři, celý ten šumavský „Disneyland“. Tomu všemu, včetně té dřevařské lobby, samozřejmě každý národní park jako nejvyšší možná forma ochrany přírody na zeměkouli stojí v cestě. Václav Klaus se vyjádřil, že si chce jednou sjet sjezdovku na Smrčině, přístupnou i z české strany (nynější 1. zóna). A tentýž Václav Klaus, podle samotného vyjádření Stráského, jej několikrát přemlouval, aby tu funkci vzal a dotáhl svou protiparkovou křížovou výpravu do konce.
To je druhé manažerské selhání – že Stráský jako člen výběrové komise na šéfa NPŠ, jež předem vyřadila všechny, kdo neměli lesnické nebo přírodovědné vzdělání a praxi, nevyřadil sám sebe. Takový nedostatek soudnosti a sebereflexe je u vrcholového manažera fatálním nedopatřením. A dnes vidíme následky. Místo aby přinesl na Šumavu smír, vnesl sem válku.

Berete ve sporu o kácení Šumavu jako celek, nebo se mají v přístupu rozlišovat jednotlivé oblasti? A proč?

Ladislav Jakl: Můj názor nereprezentuje ani jedna strana sporu. Podle mne je třeba park zrušit a vrátit se k normálnímu hospodaření. Ale dokud tomu tak není, pak alespoň chraňme šumavskou přírodu před dopady zničujícího experimentu, což přesně chce svým selektivním přístupem ředitel Stráský. Zelení extremisté chtějí pod záminkou umělého vytvoření pralesa z centrální části parku vykácet vše kolem něj. A to už nebude dřevo, které se nechá ležet, to se prodá.

Vladimír Just: Prvá část vaší otázky je mediální mýtus číslo 2. Hamletovská otázka kácet, či nekácet? je absolutní pitomost, mediální demence svědčící o tom, že ti, kdo ji kladou, nemají nejzákladnější ponětí o tom, k čemu je na světě národní park. Každý národní park má místa, kvůli nimž byl zřízen, kde se příroda nechá, ať ukáže, co umí. A pak má místa nárazníková, tzv.pufrační, jež mají zajistit, aby divadlo přírody, odehrávající se v jeho jádru, neohrozilo okolí (od toho jsou 2. či 3. zóny). Mít národní park, ale nemít v něm souvislé, neroztříštěné jádro, kde se příroda nechá na pokoji, kde se netěží dřevo, ale kde najdeme informace a estetický zážitek, to je stejná blbost jako mít Národní divadlo a nemít jeviště. Nebo ho mít (to je druhý, ekologický extrém), ale utajené pro veřejnost, jen pro vybrané herce, za nimiž se zatáhne zelená opona. A divák (který to všechno platí) nic nevidí. To, že Stráský nedokáže rozlišit jádrová území (přirozené podmáčené smrčiny v 7. a 8. vegetačním stupni, kam spadá i okolí Ztracené slatě) a vede teatrální úder proti kůrovci právě tam, a ne v těch nárazníkových zónách v uměle vysázených porostech (tam naopak kůrovce množí, například drastickým snížením feromonových lapačů, přibíjením sáčků na zdravé stromy), považuji za třetí závažné manažerské selhání.

Považujete některý z argumentů protistrany sporu za rozumný?

Ladislav Jakl: Ano. Když říkají lesním dělníkům: Vezměte tu pilu raději na mě.

Vladimír Just: Pokud Jan Stráský (starosta Modravy Schubert, senátoři Jirsa, Zimola či publicista Holub) prosazovali oproti některým ekologickým fundamentalistům maximální otevření Šumavy turistům, držel jsem jim palce. A držel bych doteď. Domnívám se, že kdyby z Březníku na bavorský Luzný mohl jít každý pěšky, vydalo by to za sto ekologických konferencí o biodiverzitě a regenerační schopnosti přírody. Vidět to z dálky (nebo z vrtulníku) je děs, vidět to „zdola“, při chůzi, je zázrak. Tamní les je zachráněn, pod uschlým stromovým patrem vyrostla nová generace. V Bavorsku nechali na 75 procentech starého parku přírodu na pokoji, a běžte se podívat, co dovede: uvidíte milióny zelených (čtvrt-, půl-, i čtyřmetrových) argumentů pro bezzásahovost v jádru pohoří – bez ohledu na hranice. Stráský se sympaticky angažoval pro turistické „otevření Šumavy“. Jakmile se stal šéfem, Šumavu uzavřel a na lidi volá policii. To považuji za jeho čtvrté manažerské selhání.

Šumava dnes připomíná spíše než živé hory skanzen, ve kterém je jakákoli lidská aktivita přísně regulována. Je to podle vás správná myšlenka?

Ladislav Jakl: S dojetím koukám na sto let staré fotografie míst, která na Šumavě dobře znám v dnešní podobě. Všude se žilo, hospodařilo. Dnes je vše v rozvalu, lidské dílo pustne, naši předkové by nám dali na zadek. I předkové pana Schwarzenberga, který se nechal slyšet, že to jeho rodina ty dnes kácené stromy zasadila. Měl by se jich přes nějaké médium zeptat, jestli se jim líbí, že jejich dílo kdosi mění na pustinu.

Vladimír Just: Běžte se podívat na hrůzu, jež vyrostla na Filipově Huti zleva při cestě na Černohorský močál, tak říkajíc starostovi Schubertovi z Modravy za humny! Stavebník zcela ignoroval všechny zákazy, projekt sice na papíře podle nich upravil, ale staví klidně své příšerné megalomanské monstrum podle toho zakázaného. A člověka, který na to v parku upozorňoval, alespoň podle ČT2, Stráský z parku vyhodil. Je-li to pravda, pak jde o páté závažné manažerské selhání ředitele (dokonce s náznakem podezření z korupce).

Co si myslíte o aktivistech, kteří se připoutávají k napadeným stromům, aby zabránili jejich kácení?

Ladislav Jakl: Že nemají cit pro váhu problémů v lidském životě. Za významné považují to, co vidí v televizi, ne skutečné starosti lidí. A metoda blokády jako protest? Pojďme blokovat blokaře. My si myslíme, že to oni porušují zákony, tak jako oni si myslí, že je porušuje park.

Vladimír Just: Vážím si jich, protože vidí dál než na špičku nosu a nejde jim – jako druhé straně – o osobní prospěch, jsou to přírodovědci, biologové, dokumentaristé, studenti humanitních věd, ba i lesníci. A můžete o nich říci všechno jiné, než že by patřili mezi ty (jako Stráský, Mánek, Jirsa, Schubert či Zeman), koho lze byť vzdáleně podezírat ze zištných zájmů, za nimiž stojí mocní šumavští kmotři. Jen malá oprava: oblíbená mediální nálepka „aktivista“ patří daleko spíše na čelo Stráskému, který aktivisticky (i za pomoci policie) potlačuje a ignoruje názor 95 procent naší přírodovědecké obce, od všech relevantních ústavů Karlovy či Jihočeské univerzity až po vrcholné představitele AV ČR. Aktivista je fanatik se skelným pohledem, který sveřepě prosazuje svou a neslyší protinázor, a to je dnes daleko víc Stráský než Bláha či Vlašín.

Připoutal byste se vy osobně k něčemu, co si myslíte, že stojí za záchranu?

Ladislav Jakl: Určitě. Ke svému dítěti, k partnerce, ke korunovačním klenotům. Jen nevím, jestli bych jim tím prospěl.

Vladimír Just: Měl bych předeslat, že jsem od příznivců kácení měl v minulosti dvakrát kompletně vytlučená okna na své šumavské chalupě, což zaznamenala i ČT a vyvolalo to protesty mezinárodního PEN klubu. Možná už páprdovatím nebo klausovatím, ale nepovažuji ve svých pětašedesáti za důstojné pro profesora Karlovy univerzity, aby se nechal jako lump honit po lese patnácti zdatnými policisty, již se na něj vrhnou, srazí ho k zemi, zkroutí mu ruce za záda, nasadí pouta jako zločinci a odnášejí ho někam na vyšetřovnu, kde pak zbůhdarma stráví šest hodin přiblblým výslechem. Považuji za daleko užitečnější být u toho jako svědek, monitorovat na místě situaci a natáčet ten trapný hon na lidi (který jsem zažil naposled při Palachově týdnu na Václaváku) na kameru vypůjčenou od filmové dokumentaristky. Tu jsem zanechal jako předmět doličný jednoho takového brutálního zásahu proti osnovatelům blokády. To, že ten hon na lidi rozpoutal, považuji za další, již šesté závažné manažerské selhání Jana Stráského.

Jak si vysvětlujete, že šumavské lesy na bavorské straně jsou v daleko lepším stavu než ty české?

Ladislav Jakl: To je na delší výklad. Nejenže tam nikdo neprovádí divoký experiment s vytvářením pralesa na místě kulturního lesa. Především jde kvůli jiné orientaci svahů a strmější konfiguraci terénu o jiný typ vegetace.

Vladimír Just: V Bavorsku se nemění koncepce ochrany přírody po každých nových volbách a s každým novým ministrem. Mají tam během tří desetiletí teprve třetího ředitele (u nás máme během dvaceti let osmého!). Už přes tři desetiletí zůstává tamní strategie neměnná – a respektující názor vědců (jimiž Stráský pohrdá). Když tam byl před více než deseti lety premiérem Stoiber, a to nebyl věru žádný ekolog, zhrozil se při pohledu z dálky na uschlé stromy jako Zeman či Klaus, ale když ho provedli zeleným podrostem, dal tamní divočině zelenou. A dnes je to jeden z nejnavštěvovanějších parků v Německu. Nevěřte dvěma báchorkám: že uschlý les (a pod ním divoká dynamika přírody) odrazuje turisty – tvrdá data o návštěvnosti obou parků mluví o opaku. A druhý oblíbený blud: v Bavorsku mají prý jiné přírodní podmínky. To jistě mají (byť jen trochu: hranice na dotyku obou parků se tu proklatě klikatí), ale stokrát jinší podmínky mají třeba v Berchtesgadenu (Alpy) nebo v Meklenbursku (nížina), a přesto tam všude – jako ve zbývajících národních parcích Evropy – dodržují základní diferenciaci: bezzásahové jádro, zásahové okraje. To, že tuto diferenciaci nerespektuje, považuji za vůbec nejzávažnější manažerské selhání Jana Stráského.

Jak hodnotíte výrok prezidenta Klause, který se zelených aktivistů bojí více než al-Ká’idy?

Ladislav Jakl: Na teror zelených extremistů doplácíme každý den už hodně let. Jejich kampaň proti člověku a jeho svobodnému životu odnášíme na každém kroku – v cenách, v tisících tupých omezení.
Po světě zcela jistě více lidí zahubila zelená politika, zavádějící biopaliva na úkor potravin, než všichni teroristé světa dohromady.

Vladimír Just: Podobné idiotské výroky mohou naplnit přísloví Kdo seje vítr, sklízí bouři. Jejich nepřímým důsledkem jsou rozbitá okna, poničené výfuky a karosérie, ba dokonce i zákeřně vypuštěná brzdová kapalina u aut účastníků blokády. Tím to teprve začíná. Kde to skončí?

Považujete spor o způsob, jakým řešit kůrovcovou kalamitu, za odborný, nebo politický?

Ladislav Jakl: Pan Schwarzenberg by prý podpořil diskusi všech odborníků u kulatého stolu. Jistě podobnou věc zavede i v zahraniční politice. Už nebude rozhodovat ministerstvo, ale názory odborníků z různých ústavů pro mezinárodní politiku. Problém Šumavy je problémem společenským. A k řešení společenských problémů jsou třeba jiné nástroje než ke zkoumání rychlosti šíření plísní v podloží smrkových porostů. Jakou odbornost na Šumavě použít při úvaze o tom, jak tam žijí lidé omezovaní na každém kroku zelenými extremisty z pražských kaváren?

Vladimír Just: Opět jste bohužel nedodal „v národním parku“. Hovořit o kalamitě v NP je něco zcela jiného než v hospodářském lese: tam je kůrovec škůdcem, v NP je porodníkem – a kalamity metodou přirozené přírodní obnovy. Ale k vaší otázce – jde už, žel, o spor politický. I dnešní aktivistický šéf byl dosazen jako tvor politický (z vůle Hradu), nikoliv odborný. Kdyby šlo o spor odborný, žádná blokáda by nebyla, park by zůstal parkem, protože drtivá argumentační převaha je na straně přírodovědců. Je-li odborná lesnická veřejnost rozpolcená, pak ta přírodovědná je z 95–99 procent v názoru na Šumavu jednotná jako snad v ničem jiném.

LADISLAV JAKL, tajemník prezidenta republiky, publicista a hudebník

PROF. PhDr. VLADIMÍR JUST, CSC., teatrolog a mediální kritik, přednáší na FF UK

JAKL:“NA TEROR ZELENÝCH EXTREMISTŮ DOPLÁCÍME KAŽDÝ DEN.“
JUST: „V BAVORSKU SE NEMĚNÍ OCHRANA PŘÍRODY PO KAŽDÝCH VOLBÁCH.“

Zdroj: Reflex Datum: 11.08.2011