Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ráj na buzeráku
Publikováno 10.12.2009 v kategorii: Zlehka

O návštěvě mikropivovaru Slezan v Leskovci.
Asi už jsem mrtvej a nějakým nedopatřením rovnou v ráji. Štípni mě. Au! Nebyl to ráj. Ale daleko k němu to nemělo. Asi myslíte, že myslím nějakou vyhlášenou pivnici ve stylovém prostředí. Tak nemyslete. Něco takového nemyslím. Ráj, který mám namysli, je obyčejný buzerák v polorozpadlých kasárnách.

Že to zní úchylně? Vím, ale nemohu jinak. Taky byste nemohli. Sedím u dlouhého dřevěného stolu pod přerostlými smrky před klasickým hnusným kasárenským montovaným barákem, navíc poznamenaným 15letým útokem přírody. Kde kdysi natírali trávu nazeleno a malovali obrubníky nabílo, tam to dnes vypadá jak v osadě duchů.

Jenže: zakloním hlavu a vyvalím oči. Po schodech z někdejší kantýny vychází něco jako anděl, zapadající slunce obkresluje velmi dobře řešenou siluetu mladé ženy (stejně jsou kolem Prajska nejhezčí!), paprsky prosvítají skrz vlasy a hlavně protínají pět nádherných nefiltrovaných ležáků Slezan, co má ta paní na podnose. Zavřete oči a představte si to. A dáte mi zapravdu, takhle nějak musí vypadat ráj.

Když si k tomu přimyslíte vedro jak sviňa, žízeň jak poleno, pochopíte mé pocity. Pocity z posezení v mikropivovaru Slezan v Leskovci. Když pojedete z Opavy na jih, projedete Hradec nad Moravicí a kousek za ním odbočíte doleva, jste v malebné vsi v malebných kopcích jménem Leskovec. (Furt mi to automatický korektor opravuje na lískovec, blbec.) A tak kilometr od vsi jsou ta polorozpadlá a moravskou džunglí zarostlá kasárna.

V nich pan René Binar za asistence své krásné paní vaří ty svoje dobroty. Kdysi jídelna pro lampasáky, dnes malá putyka a za ní už maličká varna. Jedna várka činí 200 litrů, vaří se hlavně kvasnicový ležák 11, 12 a 13, světlý i tmavý. Na čepu jsou ale obvykle jen dva druhy, jedno z jmenovaných a k tomu nějaký aktuální speciálek. Loni při mé návštěvě to byla třeba světlá šestnáctečka, letos jsem tam popil polotmavou osmnáctečku.

Za varnou je polystyrénovými deskami izolovaná chlazená cimra a v ní pivo kvasí: v modrých plastikových barelech! To jsem ještě neviděl. Holt, pivo se dá dělat i levně, a to pivo fakt vynikající. Za „barelovou“ spilkou je pochopitelně ještě izolovanější a ještě chlazenější ležácká místnost, kde pivo zraje samozřejmě v sudech, kde by se tu vzaly tanky. I když jde vlastně o klasické ležáky spodně kvašené, jaké tvoří absolutní většinu u nás vařeného piva už 166 let, chuť Slezanu je osobitá a originální. Světlejší kousky jsou spíš nasládlejší, plné a krásně vonící, tmavší mají chuť složitější, s nahořklým suchým koncem. No radost. Nikdy bych nevěřil, že se mi jednou nebude chtít odejít z kasáren. Zajeďte někdy do Leskovce a nebude se vám chtít taky. Je to ráj.
Webdesign: Kabris|NET