Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ladislav Jakl opět provokuje? Na tohle nikdy nemohu odpovědět, říká autor nové knihy o pivu
Publikováno 18.11.2020 v kategorii: Pivo, Rozhovory

Člen Rady pro rozhlasové vysílání, analytik v Institutu Václava Klause, ale také novinář a mzuzikant Ladislav Jakl je odborník a velký znalec piva. Právě v těchto dnech míří na pulty jeho nová kniha Pivař a blondýna. Milovník zlatého moku tak udělal radost nejen sobě, ale také těm, kteří se o pivo zajímají. V rozhovoru pro VIPosobosti.cz poodkryl tajemství předsudků i toho, jak poznat kvalitní pivo.

Za pár dní se na pultech objeví vaše nová kniha s názvem Pivař a blondýna. Kdo je tou blondýnkou a co vás přimělo k jejímu napsání?

Pivní publicistice se věnuje už tak dvacet let. Píšu články, pořádám přednášky s degustací, dávám rozhovory, připravuji i různé jiné pivní projekty, videopořady, prezentace. A tak není divu, že o napsání knihy, nebo spíše dokonce knih o pivu přemýšlím už několik let. I jsem měl zhruba představu o tom, jak by měly být zaměřeny. Ale s touto konkrétní iniciativou přišlo nakladatelství Bondy. Včetně nápadu, abych knihu psal společně s Danielou Kovářovou, která je mezi pivními nadšenci sotva vylíhnuté kuře. Nejdřív se mi ten nápad moc nezdál, přišel mi dost nekonkrétní.

Nechtěl jsem psát zase jednu další z mnoha knih o pivu, které mnohdy čerpají z podobných zdrojů nebo dokonce opisují jedna od druhé. Hledal jsem nějaký nový, originální přístup k téhle trochu už profláklé tématice. A takový přístup se při dalších debatách zrodil. Dialog muž a pivař versus žena, které je třeba vše vysvětlovat. Cílem bylo, aby to nebyla kniha jen pro pivní fajnšmekry (kteří ostatně ani knížky o pivu moc číst nemusejí, nebo si to alespoň o sobě myslí), ale i pro ty, kteří k pivu přistupují s nedůvěrou, s předsudky, s odstupem. Ti se mohou vžít do začátečnice Daniely a nechat se strhnout jejím nadšením pro nové téma.    

V knize píšete o pivních předsudcích, v čem spočívají?

O pivních předsudcích nepíšu jen v této knize, je to mé životní téma. Nemohu se smířit s tím, že pivo je u nás vnímáno často jako ten nejobyčejnější, až skoro podřadný nápoj pro burany. Snažit se už mnoho let pracovat na sociální prestiži piva, na tom, aby pivo bylo vnímáno jako ušlechtilý nápoj, skýtající ohromné množství chutí, vůní a prožitků, a zvěstovat, že piva patří nejen na obyčejný stůl venkovské špeluňky, ale i na tu nejvybranější hostinu. Pivo si zaslouží, aby někdo bojoval za jeho lepší jméno. Tak bojuju. A zároveň bych chtěl co nejvíce lidem zprostředkovat aspoň část krásy, kterou s pivy prožívám já.   

Vy jste znám jako odborník na pivo. Co bylo motivací pro takovou vášeň a koníčka zároveň?

Už v době svých studií jsme snad nikdy neotevřel skripta své vlastní školy, zato skripta kamarádů, kteří studovali kvasné procesy na Vysoké škole chemicko-technologické, byly pro mne přímo poutavou četbou. Knihu o pivu jsem dostal zadánu od jednoho nakladatelství už někdy v roce 1992 a při té příležitosti jsem se do téhle tematiky ponořil ještě více. Kniha sice nakonec nevyšla, protože nakladatel zkrachoval, ale nadšení pro pivní pestrost už mi zůstala. Ale tím největším zlomem byl až vpád nových a staronových pivních stylů k nám koncem 90. let a následný ohromný boom mikropivovarů. Od té doby jezdím po světě, navštěvuji pivovary a vybrané pivní akce a účastním se celého toho krásného pivovarského života. Mimochodem, v roce 2010 jsem s přáteli založil degustační společnost První pivní extraliga, která si od té doby získala mezi pivovarníky docela uznávané postavení.   

Je umění pít správně pivo, má to nějaká pravidla?

To je otázka na půlku oné knihy. Ale řeknu aspoň něco. Jednou věcí je pivo degustovat, hodnotit, ochutnávat. Tam musíte znát vlastnosti jednotlivých pivních stylů a umět je v pivu nacházet, stejně jako tam nacházet nedostatky. Ale obrat „správně pít pivo“ má u mne důležitější význam: umět si pivo užít, vychutnávat jako sám život, nechat se jím svádět, nechat se jím vnést do světa ohromně pestré, barevné a bohaté škály prožitků, jaké pivo nabízí.  

Prozradíte podle čeho, resp. jak se pozná kvalita piva?

V pivu nesmí být nic, co do něj nepatří. Cizí vůně, cizí chutě. Ale hlavně pivo musí splňovat kritéria, které požaduje daný styl. Každý styl se vyznačuje jinými vlastnostmi, a pokud deklarujete své pivo jako náležející k určitému stylu, musí ono pivo splňovat kritéria pro tento styl platná.

Jezdíte po pivních festivalech. Co je cílem?

Nenavštěvuji masové festivaly, kde cílem je vypít co nejvíce piva třeba i jen jednoho pivního stylu. Jezdím po festivalech, kde jsou k mání stovky různých piv, mnoha stylů. Objevuji novinky, užívám si těch nejlepších kousků a také skvělé společnosti, jaká se na takových akcích scházívá.

Jaké pivo máte vy nejraději a které byste fajnšmekrům doporučil?

Na tohle nikdy nemohu odpovědět. Existuje asi sto pivních stylů. V každém stylu mám řadu svých oblíbenců. Tenhle rozhovor by musel mít hodně stran, abych jen část z nich vyjmenoval. A navíc by to bylo jen mé subjektivní hodnocení.

 V čem vidíte největší nešvar?

V prezentaci, značení a servírování piva mnohde přistupují tak, jako kdyby šlo o jen tak nějakou ledajakou tekutinu. Ke každému pivu se má ale přistupovat jako k malému zázraku, tedy s úctou, respektem a obdivem.  

Teď jsou na tom pivovary špatně. Nemají odbyt a zlatý mok vylévají. I když jim byla nabídnuta pomoc, ztráty jsou nenahraditelné. 

Je to k pláči. Ale tragicky jsou na tom i jiné obory. Pokud budeme i nadále bojovat se zdravotními riziky tímhle brutálním a nezodpovědným způsobem, nebude za chvíli co chránit.

Autor: Alena Hájková

Foto: knihcentrum.cz

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET