Velmi temně hovořili účastníci semináře Institutu Václava Klause, kde rozvíjeli knihu Volby 2021 – budou o něčem? Exprezident Klaus a jeho spolupracovníci konstatovali, že zotročení, které se blíží, už ani nic neslibuje. Varovali před tím, že mladí chtějí starým vnutit svůj životní styl, ne pouze žít podle svého.

Klaus v úvodu zdůraznil, že nechtějí publikací radit voličům, ale chtěli vyjádřit obavu, že se volby netýkají nejzásadnějších témat. „Mám pocit, že normální volby to nebudou, protože nejsme v normální situaci. Lidé jsou nespokojení, ale je to ještě velmi daleko od toho, aby svoji nespokojenost přetavili v nějaký politický čin nebo politickou akci. Jde o mnoho, nacházíme se v mimořádné situaci radikální změny, ale volby o tom nebudou, ač by být měly. Došlo ke kvalitativní změně nejen v české společnosti. Prožili jsme globální a finanční krizi, která změnila věci, jak jsme byli zvyklí a zaútočila na trh a ekonomiku. Prožili jsme zrod fenoménu masové migrace, ve společnosti do té doby neznámé a masivní migrace znamená zásadní formu ataku na národ a stát, jak jsme na ně byli staletí zvyklí,“ varoval Klaus v úvodu. Podotkl, že nechce dlouze řečnit a přenechá prostor ostatním.

Jedním z nich byl i Jiří Weigl, ekonom a ředitel Institutu Václava Klause. Ten zdůraznil, že jde o to, co pro lid a zemi politický činitel udělá. „Došlo to tak daleko, že na místo politických stran se stabilní základnou a politickou strukturou dnes soutěží o přízeň voličů politické projekty. Místo odpovědnosti straníkům máme soubory nikomu neodpovědných, náhodně vybraných jednotlivců, kteří se dostávají do pozice ústavních činitelů zcela nepřipraveni jak zkušenostmi, tak profesní dráhou,“ shrnul Weigl s tím, že se proto nediví frustraci společnosti. Tvrdil také, že dnešní politici se spoléhají spíše na politickou manipulaci a marketing než na politickou práci, což nemůže přinést podstatné výsledky. 

Rozmazlená mládež, utopie a extremistická hnutí

Tato negativa i nezájem veřejnosti vůči politice a volbám jsou podle Weigla důkazem, že jsme za posledních 30 let zpohodlněli, a tak je možné se o politiku nestarat. Označil to za daň za úspěch, která se netýká jen České republiky. „Rozmazlená mládež inklinuje k sociálním utopiím a extremistickým hnutím a na druhou stranu nejsou jejich rodiče schopni se aktivizovat a politiku a konzervativní svět, v němž vyrostli, obhájit. Volby nemohou přinést radikální změny, ale jsem přesvědčen, že pokud alespoň větší část lidí vyjádří nesouhlas, může jít o posun k lepšímu,“ řekl Weigl. 

K řečnickému pultu pak přišel Ladislav Jakl, hudebník, spisovatel a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ani podle něj volby nic zásadního nepřinesou – ani spásu, ani zatracení. A ony změny nenastanou, protože je zde éra postdemokracie. „Zásadní změny našeho světa, které pozorujeme a zdají se nám obrovské, převratné a revoluční a zdá se, že nevratné, se nedějí skrze veřejností kontrolované instituce s mandáty občanů, ale jinudy. Nadnárodní korporace odtržené od vůle veřejnosti, umělecký byznys, reklamy a taktiky nadnárodních korporací, propaganda multi- a kulti-, genderismus,“ vyjmenoval Jakl. Jako problém vidí i neziskové sektory a nátlakové uskupení působící ve školství a veřejném životě. „Proti těmto silám je občan a daňový poplatník bezbranný a je nutné, aby se rozhodování vrátilo do politických institucí s mandátem občanů.“ 

Oni chtějí, abychom žili podle jejich přání

Jakl také prohlásil, že ve volebních programech chybějí témata, která charakterizují nástup progresivismu a před našimi očima likvidaci osvědčených politických struktur, ctností a individuálních svobod. Starý, dobrý svět je prý vyvlastňován stále větší rychlostí. Současně odmítl, že by obavy přítomných byly přehnané a že by byly součástí opakujícího se generačního stereotypu šedivých dědků, kteří nadávají na generaci mladší. Jakl se domnívá, že tentokrát je to jiné a vysvětlil proč: „I já pamatuji, že mě mohl někdo označit za rebelanta. Ale my a naše generace jsme to dělali proto, že jsme chtěli žít podle svého. Proč to dělá současná generace revolučních pokrokářů? Aby mohli žít podle svého? Oni chtějí, aby my jsme žili podle jejich, aby svět se změnil podle jejich přání. Oni vyvlastňují naše životy a oni nás znásilňují,“ prohlásil rázně Jakl a podotkl, že zásadní témata se sama do politiky nevrátí. K tomu je potřeba tlak a poptávka lidí, občanů, voličů, veřejnosti. „Mluvme, pišme, konejme, demonstrujme, shromažďujme se, apelujme, vyzývejme, burcujme. Možná nás nakonec stejně dostanou, ale my jim to ulehčovat nehodláme,“ zakončil svoji řeč Ladislav Jakl. 

Ivo Strejček, který byl deset let poslancem v Evropském parlamentu, vyzdvihl důležitost tématu budoucnosti Evropské unie. Upozornil, že nejde o to, zda jsou názory politiků na Evropskou unii konformní s autory sborníku. Podle něj jde o to, zda tato témata politici staví před občany, zda je považují za témata vážná, ale tak se neděje. Strejček řekl, že celý proces evropské integrace je naplánován až do roku 2050, a tudíž považuje za nutné a pro politiky povinné se těmito tématy zabývat už nyní. A jako téma číslo jedna označil právě budoucnost Evropy a kritizoval, že se současné strany nevěnují tomu, co se nazývá Green Deal – Evropská zelená dohoda. Tedy dohodě, která zásadně ovlivní ekonomický vývoj, míru blahobytu jednotlivých občanů v Česku i na kontinentu minimálně v prostoru Evropské unie. „Když předsedkyně Evropské unie Němka Leyenová uváděla na tiskovce poznámky k zelené dohodě, řekla, že její spuštění je pro její Evropskou unii totéž, co byl pro Američany okamžik přistání na Měsíci. Tomu se můžeme zasmát, nicméně je to smích skrze slzy, protože to přesně ukazuje, s jakou mírou bezohlednosti či brutality budou cíle dohody vynucovány, jak nekompromisně bude postupováno vůči někomu, kdo tu cestu nebude dodržovat,“ uvedl Strejček. 

Nic z toho jsme ve volebních programech nenašli

Dále kritizoval pojem klimatická neutralita, povinnost přestat vyrábět vozy se spalovacími motory do roku 2035, což, jak upozornil, je za devět let. Sdělil, že dohoda bude znamenat zpřísnění povolenek pro leteckou, námořní i silniční dopravu, ale i pro renovaci budov či zemědělskou produkci včetně CO2 z hnoje a skotu, jak odcitoval z dohody Green Deal. „Jak to, že hrozí v této zemi, že si normální spotřebitel nebude moci pořídit auto se spalovacím motorem? Jak to, že to není tématem pro jakoukoliv stranu, jak je možné, že zdražení, což přinesou povolenky, nezvedají volební strany a tváří se, že dnešním tématem je boj, zda tu bude Babiš nebo Zeman?“ řekl Strejček a označil takové chování za zahánění do houfu vytvářením pocitu, že nám hrozí nebezpečí. 

Upozornil, že se blíží konference o budoucnosti Evropy a ta poslední skončila Lisabonskou smlouvou. Dnešek podle něj ukazuje, že odpor Václava Klause proti Lisabonské smlouvě v minulosti byl oprávněný a mělo ho podpořit více lidí. Poučení z Lisabonské smlouvy tkví podle Ivo Strejčka v obezřetnosti. Politické strany mají do konference vstupovat připraveny, obezřetně, mají být přiměřeně skeptické a mít na mysli zájem své země. „Naplňuje nás velkou skepsí, že jsme nic z toho ve volebních programech nenašli,“ dodal. 

Analytik Filip Šebesta pak mluvil mimo jiné o řešení rozpočtových schodků a varoval před plány řešit vše příjmovou stránkou – tedy z daní.  „Slovo úspory se v programech dvou hlavních opozičních sil prakticky nevyskytuje. Úspory jako základní filozofie ke krizi veřejných financí, úspory jako filozofie nikoliv dílčí, v programech chybí. Ačkoli strany se nominálně vymezují, důraz, s jakým to činí, dávají tušit, že se vývoje neděsí a Babišovu výmluvu, že jsme s dluhem jedni z nejlepších v Evropě, přijímají za svou,“ uvedl Šebesta. 

Klaus: My peníze z Evropské unie nechceme

Pak přišla na řadu diskuse. Daniel Kronďák v ní řekl, že mu současnost připomíná Farmu zvířat od George Orwella, kde je osel Benjamin, který si jediný pamatuje svobodu. Nerad by prý dopadl stejně. Proděkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Miroslav Ševčík se z publika přihlásil o slovo a řekl, že za poslední století přicházelo zlo většinou z Německa a ne jinak tomu je i v případě Green Dealu. Václav Klaus pak na to reagoval slovy, že ideologie progresivismu, Black Lives Matter a genderismu bezprostředně nepřichází z Německa, ale z nebezpečnější entity, kterou jsou Spojené státy americké. S výjimkou Anglie je prý nejděsivější. Hlavní zoufalství vidí Klaus právě v těchto zemích. 

Jiří Weigl navíc podotkl, že progresivismus – současné otrokářství – už ani nic neslibuje. Na rozdíl od jiných ideologií či náboženství, které slibuje alespoň spásu po životě. Jiřího Kudlíka zajímalo, zda je 180 miliard od Evropské unie v rámci obnovy skutečně půjčka, kterou bude muset Česká republika vrátit. Klaus to potvrdil: „To se určitě nemýlíte. My ty peníze nechceme. My ty peníze od Evropské unie nepotřebujeme a nás ponižuje, abychom od soudružky Leyenové získávali peníze, které nejsou její, a které budeme splácet. Ty peníze se stejně nedají použít, protože jsou svázány tisíci mašličkami, takže jsou jen na cyklostezky a podobně významné věci pro naši společnost a ekonomiku. Na nic jiného nejsou, ať si ty peníze nechají,“ řekl bývalý prezident. Podle Strejčka je slovo ponižující na místě, neboť bez ohledu na to, kdo v České republice vládne, je ponižující, aby někdo řekl: „Buď si to u vás doma vylepšíte, jak my si myslíme, nebo vám ty peníze nedáme. Je to ponižující a měli bychom na to reagovat,“ vyzval Strejček. 

Zdroj