Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Rozhovor, Mladá Fronta Dnes: Ještě udělám nějaký rozruch
Publikováno 02.09.2011 v kategorii: Rozhovory

Datum: 01.09.2011  Zdroj: Mladá fronta Dnes Str.: 11 Autor: Barbora Tachecí

Jako správný poradce si nikdy radit nenechá. Jako správný provokatér takové označení své osoby vyvrací. V blízkosti Václava Klause je už skoro 15 let. Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky.

Václav Klaus jako prezident za rok a půl končí. Kam vás to profesionálně táhne dál?

To je ještě hrozně dlouhá doba, ještě stihneme udělat nějaký ten rozruch, ještě nás nepohřbívejte.

Vrátit se mezi novináře by vás ani nenapadlo?

Dočetl jsem se, jak by můj návrat mohl být pro mnohé absurdní černý sen.

To je ale přece to poslední, co by vám vadilo: že by to někomu vadilo.

Podle toho komu. Nechci dělat utrpení zvláště lidem, které mám nadprůměrně rád. Já budu asi celý život něco psát, ale že bych na té profesi chtěl být závislý, takové odhodlání nemám.

A na čem si dovedete představit, že byste chtěl být ve své profesi závislý?

To je asi právě to, že na ničem.

Strávíte zbytek života putováním po pivních festivalech?

Bylo by to krásné, ale asi by to nevydržela moje peněženka a játra. Taky bych mohl pivo vařit. Ta myšlenka je hodně pravděpodobná. I když ani na tom bych nechtěl být závislý. Říkám dnes.

Proč člověk s tak výraznými názory jako vy nestojí o aktivní politiku?

Už nejsem tak mladý, abych s politikou po dvaceti letech opět začínal. A za druhé si nejsem jist, zda taková názorová vyhraněnost, jakou mám já, se do politiky hodí. V politice uspějí spíš lidé univerzálnější. Kdybych se pro to rozhodl, tak bych do toho pořádně šlápnul, to asi ano. Ale oběť z mé strany by to asi byla příliš velká.

Takže vy jste spíš takový hradní provokatér než muž s touhou něco měnit.

Určitě nejsem hradní a určitě nejsem provokatér v prvoplánovém slova smyslu. A měnit věci? Opatrně s těmi změnami, jsem spíš člověk konzervativnější, radši třikrát měřit než jednou řezat.

Jste signatářem č. 0696 petice D.O.S.T., zastávající pod symbolem sevřené pěsti tradiční konzervativní hodnoty.

… pěsti bouchající do stolu.

Nevadí vám mít ve znaku pěst a v seznamu signatářů číslo?

Nevadí. Čísla jsou prostě jen pro přehled. Měla je i ODA. Pokud jde o pěst – chápu to jako určité zatáhnutí za záchrannou brzdu, proti módním tendencím, které zaplavují náš život. Je třeba tomu čelit, proto ten symbol. Rozumím tomu, že jde o symbol sporný, protože pěstí je taky možné někomu dát po nose. A já nechci nikomu dávat po nose.

Kdybyste vy sám měl šanci sestavit vládu, které lidi byste tam chtěl?

Určitě Petra Macha a pár lidí z jeho strany. Pak asi tři lidi z ODS, které nemohu jmenovat, protože bych je odepsal ve straně. A kamaráda z mateřské školy na ministra financí. Pár lidí by se určitě našlo, jsou lidi normální a šikovní i mimo politiku.

Především mimo politiku, ne?

Na politiku se mi nadávat nechce, protože jakou si ji uděláme, takovou ji máme.

To není žádná nadávka, když říkám, že lidé normální a šikovní jsou především mimo politiku. Co jste si s prezidentem řekli na téma poprezidentské období?

Zcela určitě má pan prezident v plánu vybudovat nějakou instituci ve smyslu Prezidentské knihovny. Nějaké upgradované, vyšší Centrum pro ekonomiku a politiku, do kterého by jistě vložil svoji energii.

Kdyby se vás zeptal, má-li jít do politiky, jak byste mu poradil?

V zájmu jeho – aby do politiky nechodil. Už v ní dokázal hodně a zasloužil by si nějakou pozici nad tou politikou. Ovšem z pohledu české veřejnosti by asi takový Klaus ještě vhod přišel.

Vážně poskytnete rozhovor komukoliv, kdo si řekne?

Nevím, jestli úplně komukoliv. Jestliže mě před dvěma lety oslovili e-mailem lidé, kteří si přečetli můj blog, a řekli, že píšou knížku s obdobným vyzněním – tak věci, které říkám komukoliv a kdykoliv, budu nadále říkat komukoliv kdykoliv.

Takže klidně dáte rozhovor třeba Haló novinám?

Dovedu si představit, že rozhovor nedám kvůli zaměření periodika. Ale tady šlo o knížku. A o to, že jeden, který tu knížku ani nepsal, jen u rozhovoru poseděl, má v nějaké své občanské aktivitě… no a ještě mi tohle vyčítat!

Teď, když už víte, že onen přísedící byl policií předloni obviněn z podpory a propagace hnutí směřujících k rasové nenávisti, byste ho znova přijal v kanceláři?

Chce se mi říct, že bych ho nepřijal, a asi je to pravda. Ale na druhou stranu se zdráhám nechat se tlačit do situace, že bych si takové věci měl zjišťovat.

Patříte k zastáncům absolutního práva svobody projevu…

… pryč to absolutní, to tam dávají lidé, co mne kritizují. Stačí svobody.

Řekla jsem absolutní, protože normální svoboda končí tam, kde ohrožuje svobodu někoho jiného. Existují ve vašem pojetí svobody projevu nějaké limity?

V momentě, kdy budeme chtít hlídat nějaké hranice, musíme si říct, kde budou a jaký bude ten mustr. Buď se třeba zrovna u problému kriminalizace kapel za texty spokojíme se současným náhodným vyzobáváním, přepadáním koncertů kapel určitého typu, přičemž kapely jiného ideového zaměření vyzývají k násilí úplně běžně a nic jim nehrozí. Takové to: chytneme bankéře a nacpeme mu dolary „někam“ je třeba v punkové hudbě úplně normální. Podobné projevy nesnášenlivosti vidíme i v hudebním mainstreamu běžně. Nebo sestavíme komisi, kde budete předsedkyně.

Šéfem budete vy, máte zkušenosti z televizní rady.

Nikdy, ani za nic.

Teď vážně: měla by mít svoboda projevu v demokracii nějaké limity, nebo vůbec žádné?

Raději žádné. Jakákoliv svoboda s sebou nese rizika, to ano. Ale jsem přesvědčen o tom, že hledání těch limitů s sebou nese rizika mnohem větší.

To je pojetí blízké americké svobodě projevu, ale my máme jiné historické zkušenosti. Nehraje to roli?

Ve společnosti budou vždycky lidé, kteří se budou bát svobody. A řeknou, že by se měly zakázat kuchyňské nože, protože nejvíc vražd bylo spácháno právě jimi. A pak jsou lidé jako já, kteří budou říkat, že svoboda přináší určitá rizika, ale její omezování přináší větší.

Takže přímé vybízení k násilí ve stylu písní Kill them, kill them! nechat běžet?

Vy máte pocit, že cokoliv, co nechci zakázat, se mi líbí nebo že to chválím. Ale přítel svobody je jen ten, kdo ji chrání i tehdy, když ta svoboda nese i plody jiné, než jaké mu chutnají.

Nemáte nikdy strach, že se v tomto pojetí svobody mýlíte?

Strach bych měl, kdybych byl absolutistický panovník, jehož jakákoliv slova se okamžitě stanou realitou. Ale protože jsem jen účastníkem společenské debaty s názorem, který je málo slyšet, strach nemám.

Jinými slovy nemáte strach, protože víte, že si tady jen tak pokecáme.

Ne, to určitě ne. Myslím si, že názor, který zastávám, je užitečný. To debata posledních deseti dnů prokázala.

Shodneme se na tom, že násilí by nemělo být součástí demokracie?

Ne. Naopak: demokracie rovná se násilí. Většina něco odhlasuje, platí to pro všechny a je to vymahatelné násilím.

Tak jinak: demokratické systémy nepraktikují násilí na vybraných skupinách obyvatel.

Dejme tomu. Budiž.

Tak proč by oním limitem svobody projevu nemělo být nabádání k násilí?

Protože za tím limitem by se pak ocitly i třeba verše rozervaného, nešťastného, zoufalého poety, naštvaného na celý svět, který rozdírá své srdce, chce to dát všechno ven a říká třeba: kdybych měl tu moc a sílu, utrhal bych všechny hvězdy a těm, co za to všechno můžou, bych je narval do chřtánu… takových veršů je přece milion!

Mluvím o jiném typu veršů, třeba Zabte je, černý labile, cyklon B na tebe.

Je to hnusný, ale mechanismus, při kterém by bylo možné za text písně někoho zavřít, je tak strašně složité udělat.

„Lidi, vyjděte ze svých domů, pojďte se přidat k nám. Už bylo dost těch všivejch Romů, jejich mrav bude potrestán.“ – Vážně podle vás neexistuje férový mechanismus, jak takový song vyřadit?

To jste řekla přesně. Férový mechanismus neexistuje. A kdybychom ho vymysleli, nemám tušení, kolik lidí by v tom vězení vlastně skončilo. A kdo by je tam posílal.

Jak vám je jako tátovi romského kluka, když takový text čtete? Mrzí vás, že se takových textů zbavit neumíme, nebo si říkáte, jen ať si to přečte taky, ať vidí, jaký svět je.

To je právě to… jestli fandím lidské svobodě, nemůže u mne platit jen pro věci, které se mi líbí.

Co synovi k takovému textu řeknete?

Že jsou hnusný, no. Že jsou hnusný.

A zlí.

A že se s tím nedá nic dělat?

Je možné s tím dělat spoustu věcí! Je možné to odsoudit, pohrdat tím, je možné to kritizovat, je možné na to nadávat! Je možné dělat milion věcí.

A proč je neděláte? Proč mluvíte jen o svobodě a o zbytku mlčíte? Rozumíte mi?

Rozumím. Takovej jsem já. Říkat tak populární věci považuji za nadbytečné. Ale možná máte pravdu.

(Barbora Tachecí)

—

Ladislav Jakl

Narodil se 17. prosince 1959 v Chebu. Absolvoval studium na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. Byl poslancem Federálního shromáždění za OF. Pracoval v Lidových novinách. Od roku 1997 působí jako poradce Václava Klause. Je členem hudební skupiny Folimanka Blues.
Jakl nedávno sklidil kritiku, když poskytl ve své hradní kanceláři rozhovor do knihy, jejímž spoluautorem je manažer neonacistické hudební skupiny. Jakl se také zastává chráněnce ministra školství a šéfa iniciativy D.O.S.T. Ladislava Bátory, který vyvolává odpor svými výroky i vazbami na extremisty.

—

Jejíma očima

Mívala jsem pocit, že většinu lidí kolem sebe bere jako pokusné králíky. Něco jim poví a pak se za rohem strašně směje. A čím víc se králíci durdí, tím se směje víc. Znám ho už dlouhá léta, a tudíž se nedurdím. „Dovolené mě obtěžují, nebyl jsem nikde,“ pravil jako Klausův klon. Na můj dotaz, zda si ho prezident nevybral právě kvůli tomu, pravil, že on si vybral prezidenta. Opravdu hřejivý výraz v jeho tváři se objevil v okamžiku, kdy popisoval svůj letošní záměr během pěti dnů absolvovat dvě největší pivní akce na světě – Z Denveru přeletí rovnou na Oktoberfest. „Je to velká výzva, ještě nikomu se to dosud nepovedlo,“ pravil vážným hlasem a jakýkoliv záměr nechat se posléze zapsat do Guinnessovy knihy rekordů popřel. Dělá to totiž výhradně pro svůj pocit. Na můj dotaz, jde-li o pocit jedinečnosti, neodpověděl.
Webdesign: Kabris|NET