O letošním dvaatřicátém výročí listopadového převratu jsme byli 17. listopadu odpoledne svědky na Staroměstském náměstí v Praze zázraku. I přes masivní propagandu proti všem obhájcům svobody a státní suverenity se Staromák zaplnil občany, kteří mají plné zuby současné diktatury už jen formálně předstírající demokracií. Společná akce 30 stran, hnutí, spolků a inciativ, které přišly říci současnému covidovému režimu své rozhodné NE zarezonovala ve společnosti již téměř opět zbavené občanských práv a svobod více než razantně.

Iniciativa Říp a hnutí Otevřeme Česko – Chcípl pes, které bylo oficiálním pořadatelem celé akce, přivedly do středu našeho hlavního města zhruba dvě desítky tisíc lidí, a stala se tak největším vystoupením vlasteneckých sil od listopadu 1989. 

Masovou demonstraci, kterou moderoval majitel restaurace Šeberák Jakub Olbert (se svým kolegou Jiřím Havlem), který se nepodvolil ani v době nejtvrdšího lockdownu, zahájil předseda Svobodných Libor Vondráček. Mimo jiné zdůraznil, že se v naší zemi místo zdravotní rozšířila pandemie zvůle moci a šíření nenávisti a rozdělování lidí.

To potvrdila i předsedkyně hnutí Trikolóra Zuzana Majerová Zahradníková, která srovnala současnu dobu s listopadem 1989: „Komunistickou totalitu nahradila totalita covidová. Je třeba neuhýbat před problémy a nepřihlížet bezpráví. Náš stát potřebuje lidi vzdělané, ale ještě více potřebuje lidi poctivé. Nikoli lidi s diplomem a pokřiveným svědomím. Pojďme se nebát. Kdo, když ne my, kdy, když ne teď!, “ zakončila své vystoupení sloganem, který duněl ulicemi v listopadových dnech před dvaatřiceti lety.

Martina Novotná z iniciativy Vraťme děti do škol bez podmínek, vyzvala přítomné, aby si současné bezpráví páchané na dětech nenechali líbit. Pořadatelé celé akce Jiří Janeček s Jakubem Olbertem, dva hospodští, kteří dokázali vzdorovat covidovým opatřením i v těch nejtěžších časech, kdy měly být hospody podle protiprávního diktátu vlády zavřené, vzpomínali na doby, kdy odpor proti covidové totalitě společně rozjížděli. „Tady jsme stáli a říkali si, co nám můžou udělat? Už nám všechno sebrali. Takže nám už nic vzít nemůžou. Jen tu svou svobodu ještě máme. Takže nikdy neuhneme.“ 

Jiří Havel zmínil heslo Mahátmá Gándhího: „Nejdřív tě budou ignorovat, pak se ti budou smát, pak proti tobě budou bojovat a potom zvítězíš.“ David Tesař za hnutí Manifest vzkázal současným a budoucím vládním politikům: „Snažíte se vládnout tvrdou rukou, ale ta ruka se vám už třese. A třást se bude ještě víc. Chceme slušný život pro náš národ, pro naše rodiny a pro nás pro všechny.“

Šéf hnutí Švýcarská demokracie Roman Raždík upozornil mimo jiné na potřebu uzákonění referenda (je v ústavě, ale politici bruselské pětky jejímu naplnění brání), abychom mohli rozhodovat o tak zásadních věcech jako je například naše (ne)členství v EU.

Předsedkyně Aliance národních sil Vladimíra Vítová, upozornila na skutečnost, že vláda a většina poslanců jsou poskoky nadnárodních společností a farmaceutických firem a zavádějí biologický apartheid. „Stát rozhoduje o tělech občanů navzdory ústavním zárukám. Demokracie a právní stát umírají tam, kde se ústavní práva stávají privilegiem jen pro některé. Dnes dochází k demontáži ústavy ve jménu údajného zdraví. Jsme svědky biologické a digitální diktatury, která už necítí potřebu ani nic skrývat,“ uzavřela Vítová. 

Představitel spolku HON Ivan Sochor upozornil na důležitost svobody a svornosti. „Svobodu si musíme vybojovat. Svoboda se velmi snadno ztrácí, ale velmi těžko se dostává zpátky. Dnes o ni velmi rychle přicházíme. Nenechme se rozdělit. Nehledejme mezi sebou rozdíly. Hledejme to, co nás spojuje.“      

Místopředseda Akce D.O.S.T. Michal Semín ve svém vystoupení poděkoval i všem statečným právníkům, kteří dnes hájí naše svobody před státní zvůlí. „Musíme se bránit osobním příkladem a vzájemnou solidaritou. Pokud zůstaneme vnitřně svobodní a uchováme si zdravý rozum a smysl pro spravedlnost a pravdu, tak svým příkladem strhneme lidi v našem okolí.  A pak i z těch nejzrůdnějších vládních nařízení zbude jen cár papíru. Co je zjevně nespravedlivé, tomu se nemáme podřizovat. Systém založený na lži, manipulaci, mystifikaci a šikaně se zhroutí jak domeček z karet. Vytrvejme a zvítězíme!“ uzavřel za bouřlivého potlesku plného Staroměstského náměstí. 

Představitel hnutí Prameny Antonín Baudyš, který měl lví podíl na vzniku iniciativy Říp, jež se stala základem pro společnou platformu komunikace vlasteneckých sil (díky čemuž se podařilo uspořádat i středeční demonstraci), upozornil na potřebu podpory a spolupráce. Vyzdvihl i hodnotu rodinných vztahů. „Ukazuje se, jak je důležité vážit si své rodiny. Obrovsky vzrostla hodnota důvěry a lásky. Je to určitý začátek. Zárodek příští společnosti,“ doufá Baudyš  

Představitelka Volného Bloku Jana Volfová, upozornila na skutečnost, že po vzniku společné platformy, je tu někdo, koho se musí současní mocní začít bát. „Jste síla, která znamená, že Česká republika zůstane suverénním státem. A že velmi rychle uspořádáme referendum na vstoupení z EU a z NATO.“ Zároveň na dálku poslala vzkaz prezidentu Miloši Zemanovi a popřála mu ode věch účastníků rychlé uzdravení.   

Předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas vyzval k boji proti covidovému apartheidu, který podle něho zaplavuje naši zemi. „Dosluhující vláda i ta nová jedou přesně podle nalajnovaného scénáře. Cílem je zotročení lidí a nadvláda nade všemi občany. Za naši svobodu budeme bojovat. Je naprosto jasné, že elita nám ukradené svobody nevrátí, ty si musíme vybojovat. Jestliže chceme být svobodným národem, musíme vystoupit z EU. Jiná možnost dnes není. Musíme nastoupit národní cestu, mít národní vládu a bojovat za svobodu.“ 

Kromě mimoparlamentních politiků vystoupila i celá řada odborníků, kteří uváděli vládou i Bruselskou pětkou šířené katastrofické covidové scénáře na pravou míru a vyzvali své méně statečné kolegy, aby se nezpronevěřovali svému poslaní. Ať už jde o právníky, učitele či lékaře. 

V závěru vystoupil bývalý tajemník prezidenta Václava Klause a rockový hudebník Ladislav Jakl, který přítomné vyzval, aby se nepodvolili a vydrželi v odporu proti současnému nedemokratickému režimu. „Mnozí se ptají  proč nám to současný režim dělá. Proč nás melou, proč nás drtí, proč nám kradou svobodu? Proč? Protože mohou. A proč mohou? Protože jim to velká část národa dovolí.  Dovolí jim to svou ustrašeností. Dovolí jim to svou poslušností a někdy i vypočítavostí. Čím víc na sobě bude nechat národ dříví štípat, tím více nám budou utahovat šrouby. Můžeme s tím něco dělat? Můžeme. My se nepodvolíme!“ uzavřel za bouřlivého potlesku plného Staroměstského náměstí. 

Pak se tisíce lidí vydali na pochod nábřežím na Václavské náměstí přes Národní třídu, kde mohutný průvod zastavil dopravu a za skandování hesel prošel centrem hlavního města zpět na Staroměstské náměstí.

Teprve čas ale ukáže, jestli tato první mohutná demonstrace odporu byla počátkem rodícího se „národního fóra“. Jednu z důležitých výzev adresoval jeden řečníků i jediné vlastenecké síle v parlamentu, poslancům SPD: My jsme na ulici a vy ukažte, že se umíte za nás porvat v parlamentu.

Obojí bude v následujících dnech blížící se rozhodující bitvy o svobodu a státní suverenitu třeba. První kolo nás čeká v nejbližších dnech při snaze Bruselské pětky protlačit silou korespondenční a elektronické volby, což by otevřelo cestu k volebním podvodům – tak, jak je známe ze zemí na západ od nás. Doufejme, že si to národní vůdci v parlamentu i mimo něj uvědomí a dokážou se této zvůli postavit tak jako letos 17. listopadu na Staromáku.       

To, co se odehrálo v ulicích Prahy, je cosi výjimečného. Počet účastníků demonstrace, která pochodovala po Národní, byl zhruba stejný, jako ta studentská před dvavatřiceti lety.

Boj za státní a národní existenci začíná – ale tentokrát doopravdy.

Zdroj