Tugendhatem rozdělení skončilo, ne začalo
Publikováno 02.11.2022 v kategorii: Publikované články
Československo je už třicet let minulostí. Minulostí, se kterou se pracuje ještě dnes. Zčásti poctivě, analyticky a neutrálně, zčásti se sentimentem za mládím, zčásti účelově coby s nástrojem k vyřizování politických účtů. I proto vychází tato kniha, obsahující především přesná a autentická svědectví hlavního aktéra tehdejších dějů – Václava Klause.
Symbolem konce federace je brněnská vila Tugendhat plus mediální zkratky kolem rozhovorů, které v ní před třiceti lety probíhaly. Rozhovory to byly mimořádně důležité, s významným dopadem na další léta. Přesto je nutno polemizovat s tezí, že právě tam se rozhodlo o rozdělení Československa. Taková zkratka je ahistorická a ignoruje děje, které těmto rozhovorům předcházely. Ano, v médiích se v minulých týdnech objevily zkratkovité záblesky vzpomínek na historickou událost, která proběhla před třiceti lety, 26. srpna roku 1992 v brněnské funkcionalistické vile Tugendhat. Tam se tehdy sešli čerstvě zvolení premiéři obou federálních republik tehdejšího Československa. Václav Klaus za Českou republiku a Vladimír Mečiar za Slovenskou republiku. Nutno říci, že se tam onen den nesešli poprvé a že toto setkání bylo završením řady předcházejících jednání nově zvolených republikových reprezentací o budoucnosti federace a především o příštím uspořádání vzájemných vztahů obou republik. Média nám většinově téměř celých třicet let líčí toto jedno konkrétní setkání a všechna jednání, která během něj proběhla, jako jednorázové voluntaristické rozhodnutí dvou politiků, kteří se nemohli dohodnout na podobě společného státu, a tak mezi sebou uzavřeli dohodu o rozdělení federace a o osamostatnění obou jeho součástí. Slýcháme názory, že k takovému rozhodnutí neměli mandát, že dohodu uzavřeli za zády veřejnosti a že ji nekonzultovali s širšími politickými reprezentacemi svých republik i ještě dožívajících federálních orgánů. Nic není vzdálenější pravdě. Tyto interpretace jsou instrumentální, nepravdivé a slouží jako nástroj k vedení dnešních politických bojů, nikoli k serióznímu pochopení tehdejší situace a dějů, které onu situaci nastolily. U těchto jednání jsem tehdy přímo nebyl. Byl jsem tenkrát vedoucím nově zřizovaného Úřadu Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání a naší tehdejší hlavní aktuální starostí tam bylo rozhodnout, co s kmitočty po blížícím se zániku federálního televizního kanálu. Tehdejší historické děje jsem tedy sledoval jen zvnějšku, jako divák. A možná díky tomu i v nějakém širším kontextu. Koncem srpna 1992 byla federace de facto mrtvá. Neměla prezidenta, na rozpočtu pro příští rok se vůbec nepracovalo, politická reprezentace na federální úrovni byla ochromena. Bylo pouze otázkou, jak a jestli bude dotáhnut faktický konec federace i de iure a jak a kdy rozdělení proběhne formálně. Scénářů se nabízelo mnoho. Kooperativních i nekooperativních. A mezi ty nekooperativní patřily i různé formy silových řešení – a netvařme se, že se nic takového nemohlo stát. Tam, kde se to stalo, to také dopředu málokdo předvídal. O zániku federace a o odtržení Slovenska bylo rozhodnuto už před 26. srpnem 1992. To nerozhodli až oba premiéři za jeden den. Ti byli postaveni před hotovou věc, danou tehdejší fází osamostatňování se a emancipace Slovenska. Úkolem obou tehdejších republikových premiérů bylo jediné: vypracovat „jízdní řád“ klidného, kooperativního, hladkého a bezkonfliktního rozchodu, který by poté mohl představovat základnu pro budoucí dobré vztahy. A to se povedlo dokonale, jakkoli to vůbec nebylo samozřejmé, jak se dnes někomu jeví. Klaus a Mečiar nerozhodli ten den v Tugendhatu o rozdělení federace (jak se chybně traduje) ale o způsobu a průběhu tohoto rozdělení. Situace, se kterou byli oba premiéři – a vlastně celá tehdejší politická generace – konfrontováni, nazrávala dlouhé týdny předtím. A také dlouhé měsíce, roky i desetiletí. Ne že jsme si ještě 25. srpna 1992 vesele a bezstarostně žili ve společném státě, než přišli dva uzurpátoři a svévolně ukončili život zdravé federaci. Každý, do dnes přichází s alternativními scénáři a recepty, se na problém dívá jako na abstraktní úlohu z nějaké počítačové hry nebo kvízu. Tyto scénáře úplně ignorují, že tehdejší procesy měly svou ohromnou vlastní dynamiku, kterou mohli politici buď respektovat a v mezích svým možností ji rozumně korigovat, nebo se jí nechat rozdrtit. V českých intelektuálních kruzích dodnes přežívá jistý pocit křivdy. Ten pramení z názoru, podle kterého jim tehdejší premiéři svévolně vzali jejich vlast, jejich domov, stát, který považovaly za svůj. Podobné sentimenty bývají v „mateřských“ zemích, které dříve ovládaly cizí území, celkem běžné. Stesk po slavných časech západních koloniálních říší, sentiment Rusů po kdysi velikém Sovětském svazu, Srbů po Jugoslávii, Maďarů po Uhrech před Trianonem. I u nás si občas nějaký učitel dějepisu posteskne po časech, kdy České království sahalo od Baltu k Jadranu. Ti, kteří se odtrhli a získali svou samostatnost, to vidí pochopitelně úplně opačně. První republika vůči Vídni, osvobozené kolonie vůči někdejší centrální moci, postsovětské republiky vůči Moskvě. I USA slaví svůj Den nezávislosti s asi trochu jinými pocity, než jaké mají tento den ve své historické paměti Angličané. Stejně tak si i Slováci až na zcela marginální fanoušky alternativní historie dnes připomínají svůj odchod z federace jako slavný den nabytí suverenity. Přesně v duchu, jak to řekl tehdejší předseda Slovenské národní rady Ivan Gašparovič při příležitosti jednostranného vyhlášení svrchovanosti pět týdnů před Tugendhatem: „…tisícileté úsilí slovenského národa se naplnilo.“ Česká mediální a intelektuální (dez)interpetace rozdělení Československa je zatížena právě zahleděním se do vlastního sentimentu a naprostým ignorováním reálných nálad, většinově panujících tehdy na Slovensku. A nejen tehdy. Iredentistické tendence Slováků byly dlouhodobé a reálné po celé generace. Při vzniku Československa se Slováků nikdo moc neptal, jestli chtějí žít ve státě, kterému se bude nyní velet z Prahy. Až na Šrobára a Štefánika braly tehdejší slovenské elity nový stát spíše jako nutné zlo, které je prozačátek uchrání od maďarského potrianonského revanšismu, ale až tuto roli „na jedno použití“ odehraje, stejně si prosadí samostatnost. V onu dobu neměly moc na výběr. Česká diplomatická ofenzíva si u velmocí vymohla, že potřebuje silný německý živel – který se také přes noc ocitl v cizím státě – něčím vyvážit. Část těchto slovenských kruhů pak stála za bleskovým vyhlášením Slovenského štátu už den před vpádem Němců do Čech a vyhlášením Protektorátu. Proudy, které preferovaly slovenskou samostatnost před politickým uspořádáním, tu byly vždy. Tiché spojenectví s nacistickým Německem bylo v jejích očích snesitenou daní za formální samostatnost. O generaci později, v době Pražského jara, byla pro slovenské elity mnohem důležitější než reforma komunistického uspořádání právě opět věc národní. A tak chvilkového momentálního uvolnění poměrů okamžitě využily k prosazení federativního uspořádání Československa. O další generaci později jsem projev něčeho podobného zažil na vlastní oči. Bylo druhého ledna 1990 a v rámci své první zahraniční cesty přiletěl nově zvolený prezident ČSSR Václav Havel do Mnichova. Byl jsem tehdy v davu lidí – hlavně českých imigrantů – kteří tuto příležitost radostně vítali jako symbol konce komunismu a pádu Železné opony. Přišlo mi nemožné v tu chvíli myslet na něco jiného než na slavnostní prožitek velké chvíle svobody. Jenže pak jsem si na druhé straně ulice všiml asi tří stovek demonstrantů oddělených policií a zábranami. Něco skandovali a mávali cedulemi s nápisy. Přišel jsem blíž – a ohromen jsem zjistil, že jsou to slovenští imigranti, demonstrující za samostatné Slovensko. Pět týdnů po vypuštění ústavního článku o vedoucí úloze komunistické strany v politickém systému! Tři týdny po ustavení první vlády od roku 1948, kde neměli většinu komunisté! Čtyři dny po zvolení prvního nekomunistického prezidenta! A oni už měli tento jediný požadavek, tuto jedinou starost. Tenhle zážitek mě provždy vyléčil z bezstarostné samozřejmosti, s jakou většina Čechů považovala loyalitu a sebeidentifikaci Slováků ke společnému státu jako danost, kterou nemůže hrstka militantních nacionalistů a legračních národovců změnit. Byl to ohromný omyl, tak běžný u příslušníka toho většího, silnějšího národa, který s identifikací se svým státem nemá sebemenší problém a totéž automaticky přepokládá i u všech ostatních občanů federace. Dál už to známe. Namísto zásadních transformačních kroků řešil už ten kooptovaný federální parlament na jaře 1990 název společného státu během takzvané pomlčkové války. Byl jsem poslancem ČNR, když mezi nás tehdy přišel Václav Havel a přednesl projev o cílech naší zahraniční politiky. Všichni kolegové jásavě tleskali, jen já si dovolil za otráveného mručení ostatních dojít k řečništi a zeptat se hlavy státu, proč o tomto tématu vůbec mluví zde, na republikové úrovni, když podle kompetenčního zákona má zahraniční politiku v gesci federální vláda. Havel mě tehdy „uklidnil“ slovy, že podobný projev pronese zítra na půdě Slovenské národní rady. Čili dal mým pochybnostem o správnosti obcházení federální půdy nechtěně zapravdu. Roky mezi volbami v roce 1990 a 1992 byly plné jednání „po hradech a zámcích“, kde slovenská reprezentace navrhovala takové formy uspořádání vztahů obou republik, které byly s fungováním federace zcela neslučitelné. Kolbištěm těchto bojů se stal zejména kompetenční zákon, který měl v očích slovenské reprezentace udělat z federálních institucí jen formální slupku. Mám také v paměti, jak během těchto jednání požádal tehdejší český premiér Petr Pithart o slyšení na právě probíhající schůzi Meziparlamentního klubu demokratické pravice v České národní radě a tam s očima navrch hlavy zvěstoval, že Slovenská národní rada právě vyhlásila nadřazenost republikového práva nad právem federálním. A chtěl, abychom hned demonstrativně udělali reciproční krok. To bychom se ale stali spoluviníky demontáže federace, kterou jsme však my chápali jako jednostranný slovenský emancipační proces, u nějž nám nezbývá nic jiného, než ho pochopit a respektovat. Pithart odešel s nepořízenou. Pak přišly volby 1992 a jasným signálem budoucího vývoje se stala nominace vítězné ODS na funkci českého premiéra. Předseda strany Václav Klaus – pro mnohé překvapivě – přijal nominaci na republikového, nikoli federálního premiéra. Byla to od Václava Klause srozumitelná a všem jasně viditelná demonstrace realistického postoje, který bral proces vyhasínání federace jako neodvratný fakt. Následovaly neúspěšné, slovenskými poslanci obstruované volby federálního prezidenta a agónie federace vyvrcholila vyhlášením Národní rady Slovenské republiky o slovenské svrchovanosti 17. srpna 1992. Přesně takovým aktem vznikly například postsovětské nebo postjugoslávské republiky, jejichž samostatnost nikdo nezpochybňuje. Dá se poprávu říci, že právě tímto krokem federace fakticky definitivně skončila. Respektoval to i tehdejší federální prezident Václav Havel, který týž den (s platností o tři dny později) na jednostranné vyhlášení Slováků reagoval svou demisí. Už totiž nebylo, čemu by prezidentoval. Zbývalo jen dohodnout procedury „likvidace zaniklé firmy“. Pokud možno kooperativně, konstruktivně, rychle a čistě. A to bylo úkolem historického setkání ve vile Tugendhat. Ne, tam proces osamostatnění Slovenska, tedy rozpadu federace nezačal. Tam byl završen. Lépe řečeno, tam byl dohodnut proces, jízdní řád tohoto ukončení. A přesně o zrodu těchto dohod jsou následující příspěvky. Úvod ke knize „Konec Československa: 30 let od vily Tugendhat“ (sborníku IVK č. 62/2022). |
![]() ![]() ![]() ![]() 26. 09. 2023, 18.00, Pivovar U Fleků, Nové Město: večer na počest třiceti let trvání rockové kapely Folimanka Blues 11. 09. 2023, 19.55 – L. J. hostem živě vysílaného pořadu Aby bylo jasno s moderátorkou Kateřinou Dostálovou 29. 08. 2023, 17.00 – L. J. natáčí pořad X talk s Lubošem Xaverem Veselým 14. 08. 2023, 10.00: hotel Rabbit, Trhový Štěpánov – přednáška L. J. na téma „Pohled na potravinovou bezpečnost a politiku Fialovy vlády“ na půdě platformy KLUB 2019 12. 07. 2023, 18.00 – L. J. v pořadu Jistě, pane tajemníku na TV Protiproud 23. 06. 2023, 19.45, Pizza Micio, Plešivec, Slovensko: koncert L. J. s rockovou kapelou Folimanka Blues 31. 05. 2023, 09.30: CNN Prima News – L. J. živě o přijet eura a o situaci v EU 25. 05. 2023, 19.00: L. J. hostem živě vysílaného rozhovoru na Radiu Xaver 12. – 13. 05. 2023, Ústí nad Labem, Kostelní náměstí: L. J. v porotě degustační soutěže Pivo Ústeckého kraje 05. 05. 2023, 16.00, TV Kolektif: L. J. v pořadu Debatní klub diskutuje s ekonomem Kovandou o vyhlídkách českého hospodářství 02. 05. 2023, 16.00, TV Protiproud: L. J. živě v pořadu Hovory s nepodvolenými – Jistě, pane tajemníku 01. 05. 2023, 15.00, Památník Vítkov: L. J. svým projevem zahajuje shromáždění podporovatelů iniciativy Zachraňme náš stát 25. 4. 2023, 20.00 – První Pivní Tramway, páté základní kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2023 22. 04. 2023, 15.30, Výstaviště Zahrada Čech, Litoměřice: L. J. s rockovou kapelou Folimanka Blues v rámci programu Mezinárodního pivního festivalu 15. 04. 2023, 19.30, Hi-Fi klub, Plzeň: L. J. s rockovou kapelou Folimanka Blues 14. 04. 2023, 19.00 – Warehouse, Liberec – L. J. s rockovou kapelou Folimanka Blues 11. 4. 2023, 19.00 – První Pivní Tramway, čtvrté kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2023 28. 3. 2023, 20.00 – První Pivní Tramway, třetí kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2023 25. 3. 2023, 18.00 – Pivovarský dům Zvíkov, L. J. v degustační komisi a na vyhlašování Jarní ceny českých sládků 23. 3. 2023, 17.00 – Protiproud TV: L. J., živě v pořadu Hovory s nepodvolenými 16. 3. 2023, 14.00 – Pivovar Uhříněves, L. J. předává ocenění za vítězství ležáku Alois v soutěži První pivní extraligy o nejlepší ležák z pražských pivovarů Král Prahy 15. 3. 2023, 20.00 – První Pivní Tramway, druhé kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2023 06. 3. 2023, 9.30 – Poslanecká sněmovna, vystoupení L. J. na semináři „Manželství pro všechny a Istanbulská úmluva“ 01. 3. 2023, 19.00 – První Pivní Tramway, první kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2023 28. 02. 2023, 19.30 – Vagon, Praha – Národní třída: L. J. s kapelou Folimanka Blues na Cimrfestu – koncertě pro muzikanty, kteří už nejsou mezi námi 07. 02. 2023, 19.30 – Jazz Rock Cafe, Plzeň: L. J. kmotrem knihy Jaroslava Pompa Rok hlupců 02. 02. 2023, 11.00 – pivovar Zubr, Přerov: L. J. předává vedení pivovaru Zubr cenu na vítězství v česko-slovenském Superfinále První pivní extraligy 11. 12. 2022, 19.30 – Na Slamníku, Praha – Bubeneč, tradiční předvánoční koncert kapely Folimanka Blues 07. 12. 2022, 16.00 – Kolotočovo Pub, Liptovský Mikuláš, Slovensko: Slovensko-české Superfinále První pivní extraligy 2022 03. 12. 2022, 14.00 – První Pivní Tramway, degustace ležáků všech pražských mikropivovarů v soutěži Král Prahy pro rok 2022 20. 11. 2022, 12.00 – kulturní dům Sítná, Kladno: L. J. v porotě už 17. ročníku soutěže kapel v živém hraní Skutečná liga 10. 11. 2022, 12.00 – pivovar Červený vlk, Boží Dar: přednáška L. J. “Diskriminační spotřební daň z piva” na workshopu pro pivovarníky, pořádaného skupinou ARIX CZECH HOP ve spolupráci z žateckým Chmelařským institutem 07. 11. 2022, 17.30 – ČSVTS, Novotného lávka, Praha 1: L. J. účastníkem panelu na semináři z cyklu Hovory na pravici, pořádaném Akcí D.O.S.T., tentokrát na téma Za názor do basy? 12. 10. 2022, 13.00 (repríza ve 20.00) – Český rozhlas Region: L. J. hostem pořadu Alex a host 11. 10. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, finále degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2022 02. 10. 2022, 21.00 – Televize XTV: L. J. hostem živého vysílání pořadu Xaver Live 14. 09. 2022, 17.30 – Atrium, Žižkov: L. J. na setkání Společnosti na obranu svobody projevu 13. 09. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, druhé semifinále degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy 10. 09. 2022, 11.00 – Ctiněves pod Řípem, L. J. mezi řečníky tradičního setkání vlasteneckých iniciativ s pochodem na Říp 30. 08. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, první semifinále degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy 26. 07. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, vložená degustace První pivní extraligy společně s dámskou komorou na téma „silná spodně kvašená piva z českých průmyslových pivovarů“ 25. 07. 2022, 16.00 – Pivovar Moucha, Praha-Braník: L. J. předává ocenění První pivní extraligy za vítězství v degustační soutěží O krále Prahy 20.07. 2022, 18.00 – CNN Prima News, živě vysílaný rozhovor s Ladislavem Jaklem o boji s podnebím 30.06. 2022, 19.00 – Prague Central Camp, Praha – Žižkov, speciální unplugged koncert kapely Folimanka Blues 28.06. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, Praha – Spořilov: Slovenské finále ležáků 2022, První Pivní Extraliga 22.06. 2022, 13.00 – Pivovar Černá Hora, L. J. za První pivní extraligu předává cenu za vítězství piva Uherský Brod, Patriot 11 za vítězství v Česko-slovenském Superfinále 2021 16.06. 2022, 18.00 – Studio Triko, rozhovor s Ladislavem Jaklem o svobodě, demokracii a médiích 24.05. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, Praha – Spořilov: 5. základní kolo Český ležák 2022, První Pivní Extraliga 10.05. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, Praha – Spořilov: 4. základní kolo Český ležák 2022, První Pivní Extraliga 24.04. 2022, 12.00 – Kulturní dům, Kladno – L. J. v porotě finále největší soutěže kapel hrajících naživo Skutečná liga 12.04. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, Praha – Spořilov: 3. základní kolo Český ležák 2022, První Pivní Extraliga 09.04. 2022, 10.00 – Zámek Litomyšl: L. J. v porotě soutěže domovarníků Litomyšlský korbel 30.03. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, Praha – Spořilov: 2. základní kolo Český ležák 2022, První Pivní Extraliga 19.03. 2022, 09.00 – Pivovarský dvůr Zvíkov: L. J. v degustační komisi Jarní ceny českých sládků 09.03. 2022, 19.00 – První Pivní Tramway, Praha – Spořilov: 1. základní kolo Český ležák 2022, První Pivní Extraliga 28.02. 2022, 19.30 – klub Vagon, Národní třída, Cimrfest, koncert pro muzikanty, co už nejsou mezi námi (zahrají Folimanka Blues s Láďou Jaklem, Marush s Ondřejem Hejmou, Jolly Joker @ P.B.U. s Petrem Kumandžasem) 19.02. 2022, 14.00 – První Pivní Tramway: degustační soutěž První pivní extraligy o nejlepší sudový ležák z pražských mikropivovarů Král Prahy 14.02. 2022, 16.00 – Novotného lávka: L. J. mezi panelisty semináře D.O.S.T. „Dost bylo Bruselu“ 04.01. 2022, 10.30 – Prima CNN: L. J. v živě vysílané debatě s Václavem Cílkem na téma současného psího počasí
|