Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ladislav Jakl, tajemník prezidenta a rocker: „Každý z nás je originálem a potřebuje svou svobodu.“
Publikováno 26.10.2011 v kategorii: Rozhovory

Ladislav Jakl je nejen tajemníkem prezidenta republiky, ale také rockový hudebník kapely Folimanka Blues a velký znalec piva. Vystudoval fakultu žurnalistiky, je autorem mnoha set článků a esejů o české i mezinárodní politice či médiích. Zatímco bigbeat je pro něj životním stylem, pivo a návštěvy hospůdek se staly jeho celoživotním koníčkem.

Všichni toužíme po všem, o čem si myslíme, že nás učiní šťastnými. Říká se, že štěstí si nezaslouží ti, kteří nedokáží neúspěch přeměnit k zušlechtění svých cílů. Jak vnímáte štěstí vy?

Lidé jsou různí a pocit štěstí či blaha je u každého vyvolán jinými podněty. Tedy i jeho prožití je individuální. Možná, že je to pro někoho banální myšlenka, ale pro mě je velmi důležitá v jedné věci. Kdyby si všichni lidé byli podobní a štěstí by bylo vyvoláváno stejnými příčinami, nepotřebovali by být svobodní. Protože ke štěstí vedou různé cesty, je zapotřebí volnosti, díky které si můžeme najít každý svojí vlastní. Ne každý má ale ke svobodě podobný vztah.

Pokud někdo považuje všechny lidi za více méně stejné, je přesvědčen, že je uspokojuje stejný soubor věcí. Z toho pramení myšlenka, že svoboda je spíše přítěží, protože společně a organizovaně se ke společnému štěstí dostanou lépe než každý zvlášť. Pouze člověk předpokládající, že každý z nás je originálem, který si sám dokáže zhodnotit, co je pro něj dobré, potřebuje svobodu, které si pak vysoce cení.

Toto je možná pro někoho málo pochopitelné, nedůležité, ale já tuto myšlenku používám jako své životní krédo. Pro mě je politika bojem dobra a svobody a já jsem se postavil na stranu svobody. Existuje však mnoho politicky činných lidí, kteří vám nenabízejí volnost, ale různá svá subjektivní dobra, která považují za něco absolutního. Za to vám ale vezmou kousek nezávislosti. Pro mě jsou lidé, kteří nabízejí dobro, daleko nebezpečnější než ti, kteří nabízí svobodu, potřebnou právě k tomu, aby si to dobro každý našel sám pro sebe. Aby mohl jít za štěstím svou vlastní cestou.

Máte na Hradě jako tajemník Václava Klause právě tu svobodu, o které hovoříte?

Každá role má svoje pravidla. Všichni, když se ráno vzbudíme, tak jsme nejprve členem rodiny, poté cestující v tramvaji, zaměstnanci, návštěvníky obchodu, koncertu, či kamarády. Tedy v rámci jednoho života a dokonce i jednoho dne existuje mnoho rolí.

Samozřejmě, že i já musím ctít a dodržovat určitá pravidla. Vybral jsem si tuto práci dobrovolně. Nemůžu si tady dělat co chci, ale jsem rád, že ve věcech svobody mám na svět velmi podobný náhled jako můj šéf, který také celý svůj život bojuje proti různým zákazům a příkazům.

Dnes je velmi moderní hovořit o pokoře, přímo se jí zaštiťovat. Co ve vás evokuje tato ctnost?

Toto slovo prošla velikou inflací a každý je skloňuje ve všech pádech. Myslím si, že o těchto věcech se nemluví. Mají se žít. Samozřejmě, že před některými věcmi cítím hlubokou úctu, ale nemám potřebu ji jakkoliv demonstrovat.

Vy jste také muzikant. Je hudba jen vaším koníčkem?

Pro mě muzika, big beat, není zájmová činnost, ale způsob života. Kdybych měl jakoukoliv jinou profesi, stejně vždy zůstanu muzikantem, a to i kdybych nehrál. Zato pivo je koníček. Ale koníček, kterému se věnuji detailně. Jezdím na různé světové pivní festivaly. Před 14 dni jsem byl na největší přehlídce malých speciálních piv na světě v Denveru, Coloradu. Po cestě zpátky jsem stihnul navštívit i Oktoberfest, který mi však připomínal více lunapark, než svátek piva. Tyto akce jsem navštívil také v Belgii nebo v naší republice. Jsem členem degustační skupiny. Říkáme si trochu nafoukaně První pivní extraliga a již druhým rokem anonymně testujeme české ležáky.

Na pivo se nedívám jako na nějaký obyčejný nápoj. Také mezi pivy najdete obdobu ústřic, lanýžů, kaviáru a nejen guláše, jak si někteří lidé myslí. V novinách vyšlo hodnocení, kde se na předních příčkách umístily hospody s obrovským výběrem zajímavých speciálních piv. Byl jsem jako jedním z hodnotitelů rád, že na těchto místech nefigurovaly hospody s jednou značkou z velké fabriky. Důležitá je také osvěta, aby se lidi nedívali na pivo degradujícím způsobem.

Proč jste si vybral právě pivo, kde vznikla motivace?

Pivo piju od mládí, patří i ke světu muziky, který vyznávám. Život české hospody mi byl vždycky blízký. Před 15 lety, v době, kdy začaly vznikat mikropivovary či restaurační pivovary a bylo již možné ochutnat i zajímavé světové značky, jsem se začal zajímat o vývoj pivní kultury.

Co pijete na státnických návštěvách?

Když jsem na nějakých oficiálních akcích, kde podávají vybraná vína, nezapomenu se zeptat, zda nemají nějaké místní pivo, které pak piju u stolu jako jediný. Po skončení programu, pokud je to možné, se převléknu a vytratím do místní hospůdky.

Ještě se vrátím k muzice. Jak pokračuje vaše spolupráce s kapelou Folimanka Blues?

Na jaře tohoto roku nás bohužel opustil kamarád, klavírista Robby Černý. Vydání CD, které jsme s ním ještě stihli natočit, se touto smutnou událostí pozdrželo. Všechny práce jsem zastavil, ale rád bych se k tomu projektu ještě vrátil a v listopadu CD vydal. Až pak se ukáže, zda to bude tečka za jedním muzikantským obdobím, či dvojtečka, která odstartuje nějakou další etapu. Sám zatím nevím.

Jak relaxujete kromě hudby a piva?

Zajímám se o památky, architekturu měst. Mám rád přírodu, jejíž nejhezčí kus ale stejně najdu v zahradních hospůdkách. O minulém víkendu proběhla milá akce. V Praze se uskutečnil 18. ročník Memoriálu spisovatele a novináře Matěje Kuděje, přítele Jaroslava Haška. Vychází z motivu 10. kapitoly knihy Osudy dobrého vojáka Švejk. A tak i my jsme se jako každý oblékli do uniforem, rozdělili do trojic a vyrazili do pražských hospod.

Máte nějaké životním přání, sen?

Lidi by asi neměli říkat svá přání, aby ho nezakřikli. A tak vám ho neprozradím.

Jste žurnalistou, tajemníkem, rockerem, znalcem piva. Existuje něco, co neumíte a čemu byste se chtěl naučit?

Velmi rád cestuji, viděl jsem mnoho krásných míst nejen v zahraičí, ale také u nás doma. Já ty krásy vidím, umím je najít, potěšit se z nich, rád bych se o ně také rozdělit, ale neumím fotit, proto bych chtěl být v příštím životě fotografem. Ale v tomto životě, až opustím dnešní práci zde, bych si rád založil svůj malý pivovar.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET