Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Němcům bliká kontrolka, ale nás zachrání stíhačky
Publikováno 09.02.2024 v kategorii: Publikované články

Německo nedělá malé chyby. Tahle už trochu otřepaná pravda nikdy nezestárne, protože naši západní přátelé o její platnosti poskytují stále nové a nové důkazy.

Ten nepádnější z poslední doby vidíme v podobě velkolepého energetického experimentu, který už dnes zničil prosperitu téhle ještě donedávna nevíce se rozvíjející zemi Evropy. Někdejší Havlův bankéř a nyní poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer evidentně trpí malostí českých poměrů a tedy i malostí českých chyb, a tak nám každou chvíli říká, že energie z větru a slunce je vlastně zadarmo, že data o drahotě energie jsou pohádky a že za pokrokovým německým vzorem ostudně zaostáváme, protože u nás vládne jaderná a uhelná lobby.

Možná by to měl častěji vysvětlovat německým průmyslníkům. Třeba přímo prezidentovi německého Svazu průmyslu Siegfriedovi Russwurmovi, který v rozhovoru pro Financial Times své zoufalství z německých energetických cílů už příliš nemírnil. Je zajímavé, že takto fundovaný průmyslník přitom používá argumentů, které lze slyšet v každé druhé české hospodě. Totiž, že němečtí ministři nedokázali vysvětlit firmám, „co se stane, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce.“ Autorita kdysi tak slavného německého průmyslu si stěžuje, že německé firmy platí za proud dvojnásobek oproti francouzským, kde páteř energetiky tvoří jaderné elektrárny. Poloviční ceny by asi Niedermayer označil za zlomyslnost jaderné lobby. Německé plány ohledně boje s podnebím označil Russwurm za dogmatičtější než v jakékoli jiné zemi, kterou zná. Německý průmysl je tak i podle něj oproti konkurentům zatížen daleko více a začíná v tržní soutěži ztrácet dech.

Pokud by se ale chtěl někdo pošklebovat „hloupým Němcům“, udělal by chybu. Ze tří důvodů. Zaprvé, německou energetickou politiku prosazuje půlka světa, zadruhé jsou jí zásadně zasaženi blízcí obchodní partneři, i kdyby s podnebím nebojovali (nejvíce ti u nás, v České republice), a za třetí, Německo je zemí, zde zítra již znamená včera a podnebíčkářští lobbisté typu Niedermayera zařídí, abychom i my po Němcích skočili z okna.

Russwurm také dnešním módním slovníkem řekl, že nikdo dnes nedokáže říci německým firmám, jak budou zaručeny dodávky energie za sedm let, což je pro firmy, které potřebují rozhodovat o investicích, „naprosto toxické“.

Německé zkušenosti jsou ale evidentně nepřenosné, i my stojíme ve frontě, abychom si také mohli sáhnout na rozpálená kamna. Ale možná má naše vláda tajný plán. Tedy, jeho obrysy už pomalinku vykukují na povrch. Kritikové rozhodnutí, podle kterého každý obyvatel České republiky včetně důchodců a nemluvňat zaplatí asi dvacet nebo třicet tisíc korun za moderní americké stíhačky, evidentně netuší, že se tyhle stroje se budou používat k rozhánění mraků na solárními parky a že takový průlet nadzvukového letadla umí roztočit celý les větrníků.

Není tedy čeho se bát. A kdyby přece jen došel proud a přestalo se topit, lidé se k sobě holt budou více tulit, a to je přece také příjemné.  A ještě budou potmě nenápadní.

Ladislav Jakl, 8. února 2024

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET