Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
L. Jakl pro Parlamentní listy: Obscénní exhibicionismus za veřejné peníze?
Publikováno 31.10.2024 v kategorii: Rozhovory

Česká televize se snaží víceméně držet v kolejích veřejnoprávnosti, ale ČRo se s podcasty úplně utrhnul. Když se podíváme na jeden z nich s názvem Slast, nový podcast Lindy Bartošové na Radiu Wave, což je celoplošná stanice ČRo, platí o něm to Půrovo označení za utržení ze řetězu? Nebo takové pořady mají mít ve veřejnoprávním vysílání své místo?

Taková aktivita by byla velmi sporná i na privátní půdě. Ale za peníze poplatníků se podle všech srozumitelných principů smí provozovat jen aktivity v univerzálním veřejném zájmu. A tady jde spíše nejen o obscénní exhibicionismus, ale i o defraudaci svého druhu.

Zákon o ČRo praví, že hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání je vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti. Je tímto odůvodnitelný pravidelný pořad o svobodě a intimitě mladých žen ve veřejnoprávním vysílání?

V právu soukromém platí princip „co není zakázáno, to je dovoleno“. V právu veřejném (a tedy i u všech veřejných institucí) je to přesně naopak. Žádná zákonem zřízená instituce nesmí dělat nic jiného, než co jí bylo uloženo jako úkol. Ne že si bude úkoly sama vymýšlet, a pak natahovat ruku k poplatníkovi, aby přisypal. To by si mohli v těch institucích říci, že bezva téma je vnitřní svět pedofila. A za naše peníze by nám vysvětlovali, že pedofil holt jen má rád děti.

Je patrné, že diváci a posluchači by byli ochotni koncesionářské poplatky platit, pokud by z nich byly hrazeny zpravodajské, publicistické a vzdělávací či naučné pořady. ČT a ČRo se ovšem staly molochy se spoustou stanic. Proč není politicky průchozí zrušit stanice, které mají komerční charakter a z rozpočtu ČT a ČRo odčerpávají sumy na zajištění licencí na sportovní přenosy a vlastní tvorbu, která sestává z pořadů jako Star Dance, Peče celé Česko či genderově neutrálních pohádek?

Protože si tyhle instituce získaly zastánce mezi politiky. Je to vlastně jistá forma obchodu, nebo také korupce, chcete-li. My ti dáme prostor ve vysílání, ty nad námi drž ochrannou ruku. Věc má ale ještě jeden rozměr. Svými aktivitami ryze komerčního charakteru obě instituce „lezou do zelí“ soukromým rádiím a televizím a vytvářejí jim nekalou, protože masivně zvýhodněnou a dotovanou konkurenci.

Vládní koalice po úterním nezdaru pokročit ve schvalování zvýšení poplatku pro ČT na 150 korun za měsíc a ČRo na 55 korun chce pokus zopakovat už ve čtvrtek. V čem vidíte její motivaci bez jakékoli analýzy hospodaření obou médií jim takto přilepšit, pokud nevezmeme v potaz jízlivé komentáře typu, že si koalice chce předplatit z peněz občanů volební kampaň pro říjen 2025?

Anebo to už vládní politici slíbili, podporu z Vinohradské a z Kavčích hor už zkonzumovali, a teď se bojí „sankce“, kdyby slib nesplnili a vyšší příjem z poplatků neprosadili. Sankce by mohla vypadat jako konec nadržování.

 

Jiří Hroník, Parlamentní listy
Webdesign: Kabris|NET