Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Jak v našem parlamentu objevovali Ameriku
Publikováno 20.02.2025 v kategorii: Publikované články

Svět inovuje, investuje, dereguluje, pádí kupředu. Evropská unie reguluje, mudruje a stagnuje. Co s tím? Uspořádat konferenci, kde se bude mudrovat o tom, že stagnovat už nechceme.

Předměty osobní spotřeby včetně potravin či surovin je třeba konzumovat a užívat efektivně. Lidstvo to ví už aspoň sto tisíc let. Archeologické nálezy nám poskytují svědectví o tom, jak se někde těžil třeba pazourek, z něj se zhotovovaly nástroje, a zbylý materiál se házel na hromadu. Když ale surovina začala být méně dostupná, lidé se vrátili k té hromadě a začali těžit původní odpad. Ne, nezmoudřeli. V obou případech se chovali efektivně. Dokud byl materiál levný a dostupný, bylo by jeho zpracovávání do mrtě neefektivním plýtváním časem a lidskými silami. Když pak ale cena materiálu (cena v podobě množství lidského úsilí na jeho získání) stoupla, začala se vyplácet práce na zhodnocení včerejšího zbytkového materiálu.

Chodí to tak po tisíce let a nikdo to nikdy nemusel nikomu vysvětlovat. Oblečení se vždy přešívalo, dosloužené věci běžně začaly plnit náhradní účel, co se nesnědlo, to se zkrmilo nebo zkompostovalo. Lidi nejsou blbí. Tedy kromě těch, kteří si myslí, že lidi jsou blbí. Ti vymyslí ideologii, zavedou podivné novotvary (třeba cirkulární ekonomika) a tváří se, že objevili Ameriku. Za peníze chudáků poplatníků vymyslí kampaně, kde se člověk dozví tak ohromující novoty, jako třeba to, že použitelná věc se nemá hned vyhazovat.

O tom se v Poslanecké sněmovně před pár dny konala mezinárodní konference. Pořádal ji Evropský sociální fond, sama Poslanecká sněmovna, Hlavní město Praha, Potravinová banka a Středočeský kraj, za finanční podpory Evropské unie v rámci projektu Erasmus+ a Partnerství pro spolupráci. Záštitu poskytly uvědomělé poslankyně Věra Kovářová a Alexandra Udženija.

Na internetu najdete krásné fotky řečníků, family foto účastníků, diskutování diskutujících. Všichni se shodli na tom, že plýtvání je důsledkem nedostatku osvěty. Chce to více veřejných peněz na pořádání podobných konferencí a na agitační kampaně, které budou tupý lid za jeho peníze vychovávat k tomu, aby se choval hospodárně. Okázale si fráze z těchto kampaní přivlastní především snobové, kteří i po zkompostování slupky od ekvádorského banánu budou mít nadále spotřebu jako středně velká africká vesnice.

Kampaň ale nedosáhne na venkovské burany, kteří si tak nebudou osvojovat výchovné programy, nebudou číst letáky a hesla s výzvami proti plýtvání. Tihle burani budou nadále žít šetrně, ale neuvědoměle a zcela bez nutné ideologické motivace. Budou tak žít prostě proto, že na plýtvání nemají a chovat se hospodárně je pro ně přirozené. Ideologové a propagandisté pokroku si ale udělají čárku a rozjedou se na dovolené v Alpách a v Thajsku s dobrým pocitem, že se podělili o své moudro.

Úplně nejlegračnější na oné akci byl ale její podtitul. Ten zněl „Planeta jako ohrožený druh“. No, když řeknete, že sysel je ohrožený druh, jistě tím nemyslíte konkrétního sysla Ferdu, kterého chová soused ve svém zookoutku. Myslíte tím sysla jako druh, tedy všechny sysly. Takže jsou ohroženy všechny planety? I exoplanety mimo Sluneční soustavu? A co s tím budeme dělat? Chce to ještě větší konferenci! Nebo jsou ohroženy jen planety naší Sluneční soustavy?

No, to by smysl dávalo. Zejména poté, co Sluneční soustava před devatenácti lety na kongresu Světové astronomické organizace v Praze o jednu planetu přišla. Byl to Pluto. (A neříkejte mu pořád to Pluto, už dost na tom, že chudák přestal být planetou. Zedník Fero také není to Fero. Zkuste mu to říct, a dá vám do nosu.) V Praze se tehdy astronomové dohodli, že definici planety zpřesní, protože jinak by za planety museli prohlašovat další a další transneptunická tělesa.

Takhle to tedy mysleli pořadatelé oné parlamentní konference? Nene, o Plutona jim nešlo. Oni prostě nechtějí říkat to vulgárně materiální slovo Zeměkoule. Naše Země. To by nemělo ten správný ideologický, ba spíše pseudonáboženský étos. Nemůžete konkrétně mluvit o pouhé ochraně ovzduší, vod či půdy. To není dost patetické. Musíte mluvit o „planetě“. Ta prý je ohrožena, i když jen několik kilometrů pod jejich povrchem se odehrávají děje, o kterých toho moc nevíme, natož abychom je mohli (pozitivně či negativně) ovlivnit. Autoři sloganu mluví o druhu, ale nějak to v touze po originalitě popletli. Chtějí, abychom pod celým tím „druhem“ mysleli jakousi antropomorfizovanou planetu jen jednu, tu naši.

Nemluví o potřebě chránit a zlepšovat životní podmínky pro lidi. O odpadech, potocích, o krajině lesů, vod a strání. To smrdí konkrétní prací. Říkají si: musíme žvanit tak nějak planetárně. Transcendentně. Budeme pak vypadat, že nám leží na srdci blaho celého vesmíru. A tím snadněji vysosneme zase nějaké peníze na pořádání dalšího kola okázalého mudrování.

Ladislav Jakl, 20. 2. 2025

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET