NÁZOR / Text Ladislava Jakla, zveřejněný na stránkách Institutu Václava Klause, je klasický koktejl zjednodušujících povídaček, zavádějících paralel a ideologicky toxikované rétoriky. Přínos takového blábolu je přesně nula.

Jakl míchá dohromady několik nesouvisejících událostí a jevů – od rasových nepokojů v Jihoafrické republice přes teroristický čin ve Spojených státech až po domnělé nebezpečí „neomarxistických úderek“ v Česku – do jedné linie, která má čtenáře přesvědčit o hrozbě levicového extremismu. Přitom ignoruje skutečné bezpečnostní hrozby, jako je ruská hybridní válka.

„V Jihoafrické republice, odkud na návštěvu Spojených států přiletěl prezident JAR Ramaphosa, vypukly kdysi velké krvavé rasové nepokoje. Spouštěcí moment byl zdánlivě bizarní: v Johannesburgu tehdy začaly zavádět novinku: bankomaty. A pozorní černoši (možná korektněji Afroafričané) si všimli, že k těm skříňkám chodí běloši, cosi zmáčknou – a vylezou jim peníze. Zatímco když přišel k boxu černoch, ať mačkal, co chtěl, nevylezlo z přístroje ani ň. Jasná rasová diskriminace. A výlohy se tříštily, auta hořela, honičky v ulicích zuřily,“ píše v úvodu článečku Jakl.

Jakl nějak pominul trapnou situaci, kdy Donald Trump ukazoval jihoafrickému prezidentovi jakési fotografie údajné genocidy bílých farmářů v JAR, aby se pak ukázalo, že jde o fotografie z Konga. Zmatený Trump (tolik milovaný Klausovým institutem) zřejmě konzumuje konspirační a dezinformační zdroje s důvěrou malého dítěte a podle toho se pak zmateně pokouší řídit zahraniční politiku.

Jaklovi legrační černoši

Jakl černošské obyvatelstvo vykresluje jako iracionální a agresivní dav, který ničí majetek kvůli nepochopení technologie. Klausův souputník se z nějakého důvodu domnívá, že je kompetentní analyzovat zahraniční politiku, ovšem tady si složitou sociální situaci důsledky minulosti dost zjednodušuje. Zřejmě aby to sám pochopil. Dlouhodobé dopady letitého apartheidu, chudoba a nerovnost v myšlení některých lidí nehrají roli. Posloužil si tím, že vesele dehumanizuje černošské obyvatelstvo.

Použití termínu „pozorní černoši“ s ironickým podtextem a hranou korekcí na „Afroafričané“ je manipulativní. Zesměšňuje snahu o politickou korektnost, kterou Jakl očividně opovrhuje. Vybral si špatnou zemi, u nás není ani korektnost, natož politická, a už vůbec ne přehnaná. Stereotyp „primitivních“ černochů, kteří nerozumí moderním technologiím, bude ale u jednodušších lidí slavit úspěch.

Klausovský „expert“ pak přechází k Eliasu Rodriguezovi, kterého označuje za „socialistického radikálního aktivistu“. Rodriguez skutečně spáchal vraždu dvou lidí z izraelské ambasády, což byl odporný čin. Jakl ale konkrétní případ zneužívá k vytvoření „oslího můstku“, jaký se používá pro přesvědčování oslíků. Rodriguezův vražedný čin použil k podpoře svých teorií o údajné hrozbě „neomarxistických aktivistů“, kteří podle Jakla ohrožují nejen Ameriku, ale i Českou republiku. Logika trpí. K čemu ale logika, když stačí „pocit“ a prostopravdy ze 4. cenové skupiny. (Vím, že už nemáme cenové skupiny, ale dříve narození vědí, jak takové „pohostinství“ vypadalo.)

Jakl neposkytuje žádné důkazy o tom, že by Rodriguezovy činy byly typické pro širší levicové hnutí. Kdyby byly, je značná část americké populace už po smrti. Lze statisticky dokázat, že většinu domácího terorismu v USA provádějí ultrapravicoví bílí muži.

Podle analýzy Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) z roku 2020, která zkoumala 893 teroristických útoků a plánů v USA od roku 1994 do května 2020, tvořily ultrapravicové útoky a plány 57 procent všech teroristických incidentů. Tyto útoky zahrnovaly zejména činy motivované bílým šovinismem, protiimigrantskými náladami nebo antigovernmentálními ideologiemi. Anti-Defamation League (ADL) v roce 2019 uvedla, že od roku 2009 do 2018 bylo 73 procent úmrtí spojených s extremismem v USA způsobeno ultrapravicovými extremisty, z nichž většinu tvoří bílí muži s ideologiemi bílé nadřazenosti.

Jaklovi fakta nepřekážejí, kdepak. On vypouští mlhu a snaží se vytvořit dojem, že každý, kdo kritizuje sociální nerovnosti nebo podporuje hnutí jako Black Lives Matter, je potenciálním teroristou.

Ignorování ruské hrozby

Jakl naprosto opomíjí skutečné bezpečnostní hrozby, kterým Česko čelí, zejména ruskou hybridní válku. Nepřekvapuje. Institut Václava Klause i sám Václav Klaus jsou dlouhodobě vstřícní vůči Rusku a zlehčují jeho agresivní aktivity. Rusko systematicky využívá dezinformace, kybernetické útoky a podporu extremistických skupin k destabilizaci západních demokracií, včetně Česka.

Příkladem jsou například odhalené aktivity ruských agentů v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích (Klaus tuto akci ruské rozvědky GRU označil za „vykonstruovaného strašáka“) nebo podpora proruských aktérů na české politické scéně. Jakl to zcela ignoruje a místo toho se zaměřuje na domnělé nebezpečí „ultralevicových úderek“, které v českém kontextu nemají žádnou významnou oporu. Jeho tvrzení o „bojůvkách“, které údajně maří legální shromáždění, jsou přehnaná a nepodložená. Pokojné blokování akcí, jako je „Pochod za rodinu“, nelze srovnávat s násilným extremismem, jak ho Jakl vykresluje.

Jaklův výlev je ukázkou rétoriky, která chce v hlavách lidí rozdělit společnost na „nás“ (prý ohrožené konzervativce) a „je“ (levicové aktivisty, kteří jsou vykresleni jako násilní a nebezpeční). Tvrzení, že „neomarxističtí radikálové“ dominují médiím, sociálním sítím a politice, je nejen zavádějící, ale krajně hloupé. V českém prostředí je politická scéna spíše konzervativní, a pokud něco ohrožuje demokratické principy, jsou to spíše dezinformační kampaně a populistické pohádky.

Nějak jsme si nevšimli, že by Klaus a Jakl odsoudili řádění skutečné úderky brněnských plešatých svalovců „Slušných lidí“, kteří v roce 2018 vpadli na divadelní představení „Naše násilí, vaše násilí“ v divadle Husa na provázku a přerušili ho. Stejně tak jsme nezaznamenali odsouzení těch dvou tisíc „konzervativních“ chlapíků v černých oděvech, kteří vpadli na akci LGBT v Gruzii, takže účastníky musela evakuovat policie. Úderka stoupenců „tradičních hodnot“ se tak musela při svém řádění spokojit jen s tím, že vypili, co na stáncích ukradli.

Písání Ladislava Jakla je prostě příkladem manipulace zneužívající skutečné události k podpoře ideologických konstrukcí. Klaus, Jakl a Tomio Okamura možná před spaním kontrolují, jestli jim pod postelí nečíhá neomarxismus, aby se jich v jejich pokojném spánku zmocnil. Pro tyhle lidi plní nálepka „neomarxismus“ stejnou funkci jako pro ruskou propagandu označení „fašista“. Fašistou je pro Kreml každý, kdo se režimu nelíbí. Normální člověk fantasmagoriemi o neomarxistické hrozbě, co se chce zmocnit světa, ovšem netrpí.

Zdroj