Lovaň, Belgie, 2018 – 2
archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Zápas mezi dobrem a svobodou Komu fandíme?
Publikováno 05.02.2026 v kategorii: Publikované články

Slovo má velkou sílu. Může potěšit i ranit, povzbudit i zklamat, inspirovat i zmást. Slovo málokdy jen reflektuje, daleko spíše interpretuje. Umí být exaktní i básnivé, podbízivé i nesmlouvavé. A některá slova jsou dokonce vyjmenovaná. To abychom věděli, jestli máme napsat měkké i nebo tvrdé y.

Svého času jsme tvůrčím způsobem ke kanonickým vyjmenovaným slovům některá přidávali. Třeba k těm po z jsme přidali slova „drzý“, „jazyk“, „ozývat“, „brzy“, „Ruzyně“. Pochopitelně se tím posledním slovem nemyslelo letiště. Mysleli jsme tím blízkou věznici. Před třiceti pěti lety přišla svoboda slova a nás ani nenapadlo, že za drzý jazyk jednou bude zase hrozit brzký pobyt v nápravném zařízení. A on hrozí.

Už tu opět máme justiční kauzy lidí šikanovaných za „drzý jazyk.“ Díky některým statečným drzým publicistům se o několika ví. Vládnoucí pokroková ideologie a její pěst v podobě médií hlavního proudu mají i jiné cesty, jak přimět vlastníky drzých jazyků ponechat si tuto svou výbavu za zuby. Je to selektivní mediální lynč a selektivní výběr informací, patřičně emotivně zabarvených. Připomíná to tón rubriky Dikobrazu ze 70. let „Ze světa násilí a bezpráví.“

Na správné straně

Mediální, kulturní, společenský a třeba i univerzitní mainstream došel k závěru, že nemůže stát stranou a jen nějak objektivisticky reportovat a reflektovat svět kolem nás. Musí se přidat na „správnou stranu“. Je v situaci rozhodčího, který ví, že jeden z týmů je krajně nesympatický a při pískání nelze alibisticky neutrálně hru posuzovat ve stylu „padni komu padni“. Daleko víc ho zajímá, komu tím prospěje. A tak slouží. Je na správné straně.

Někdy před 35 lety jsem napsal, že dějiny civilizace jsou dějinami boje mezi dobrem a svobodou. A že v tom boji jsem na straně svobody. Dožili jsme se ale časů, kdy svoboda se stává plevelem, který prý ničí společenské dobro. Svobodný člověk je údajně nezodpovědný, dezorientovaný, nemá v sobě ten správný kompas. Takhle to přece nelze nechat. A tak tu máme opět režim, který hájí dobro, kterému je nutno obětovat i svobodu.

S tím pokušením bojujeme každý z nás. Nemáme dost pokory nechat věci běžet přirozeným směrem, máme tendenci je usměrňovat. Manipulovat. Ovládat. Omezovat. Když pak někteří z nás přičichnou k moci, začne nám přirozený běh věcí vadit, protože maří náš plán, naši představu o ideálu. A nemusíme ani přičichnout k Moci s velkým M. Postačí, když naše slovo má váhu. Pak už stačí udělat krok, kterým ostatním bráníme jít tam, kam oni sami chtějí. Co je to napadá, říkáváme si. Bloudili by.

A co dobro?

Až se budeme příště (oprávněně) vztekat nad dusivým tlakem úřadů, médií a společenského klimatu, nad tlakem, který nás má zastrašit, odradit, umlčet, varovat, omezit, přehlušit, ptejme se také sami sebe: máme v sobě dost sebekontroly k tomu, abychom nechali běžet věci svobodně a nezapřahovali je do svých představ o dobru?

Ona ta svoboda často kráčí cestami klikatými, pro nás někdy hodně nepochopitelnými, ale není zas tak slepá, jak to vypadá. Nechme ji, ona tomu dobru nakonec doklopýtá. I když to třeba nebude dobro podle našich představ.

Časopis TO – leden 2026
Webdesign: Kabris|NET