archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Na parlamentáře se nestřílí
Publikováno 15.03.2026 v kategorii: Publikované články

Američané a Izraelci zasáhli v Íránu už několik tisíc cílů. Vojenských, hospodářských i civilních. Můžeme doufat, že útočící strana se snaží minimalizovat kolaterální ztráty mezi obyvatelstvem, ačkoli i při velké snaze takovým ztrátám při masovém nasazení zbraní úplně zabránit nelze.

Podle Američanů bylo původním cílem útoku zbavit svět hrozby íránského jaderného zbrojního programu. Snad o něm dostaneme přesvědčivější důkazy než o údajných zbraních hromadného ničení v Iráku. Po prvních hodinách útoku to ale vypadalo, že cílem je svrhnout íránský šíitský režim. Proto byli pozabíjeni i nejvyšší státní představitelé, aspoň tak nám to bylo v tu chvíli deklarováno. To ale nikdo se zdravým rozumem nemohl myslet vážně. Devadesátimilionový poměrně bohatý a vyspělý stát není žádnou banánovou republikou, kde lze za odpoledne zvenčí vyměnit vládnoucí kliku s představou, že všichni obyvatelé hned nadšeně začnou pít kolu, jíst hamburgery a chodit ke svobodným volbám. Iránský systém je hluboce zakořeněný v perské společnosti. Nikdo si nemůže myslet, že zabitím desítek politických představitelů třeba Itálie, Francie, Německa, Británie nebo Španělska by dosáhl zhroucení celého společenského a politického systému. Ten má své zakořenění a ohromnou setrvačnost.

Někdo namítne, že ve Venezuele to přece šlo hezky. Jenže tam šlo o domácí státní převrat, kdy jedna konkurenční spoluvládnoucí síla svrhávala tu druhou, Američané v tom poskytli jen jistou technickou asistenci. Ostatně, tamní režim se zas tak úplně nezměnil, spíše tam došlo k rošádě mezi nedávnými spojenci a kolegy u moci.

Po několika dnech bombardování bylo jasné, že Írán si uchoval nejen možnost efektivně zasahovat americké opěrné body na Arabském poloostrově, ale i kontinuitu mocenských politických struktur. V tu chvíli jsme od izraelských a amerických představitelů slyšeli, že žádný jasný plán na svržení íránského režimu nikdy neexistoval a cílem útoku byla „jen“ eliminace schopnosti Íránu ohrožovat své okolí. A nejnověji od amerického prezidenta a izraelského premiéra zase slyšíme, že cílem jejich útoku je zabíjení těch, kteří tyranizují vlastní národ. Idea, že ty hodné státy mohou, ba dokonce mají vojensky zasahovat proti všem světovým diktaturám, je typicky neokonská, a vůči neokonům se Donald Trump zásadně vymezoval po většinu svého života. Ale třeba za pár dnů uslyšíme, že záměrem války vůči Íránu bylo od počátku něco jiného.

Absence jasně formulovaného cíle je možná projevem absolutně nezodpovědné improvizace, kdy se nejdřív zmačkne červené tlačítko, a pak se teprve začne přemýšlet o tom, co bude krokem B. Ale možná to je i alibistická forma zadních vrátek, díky kterým lze dobrodružství ukončit vlastně kdykoli s tím, že cíle bylo právě dosaženo. A za ten cíl se prohlásí cokoli.

A ono to ukončení bude dříve nebo později nutné. Je jasné, že Američané mají ohromnou převahu. Nejen nad Íránem, ale vlastně asi nad kýmkoli na světě (i když o Číně to asi brzy platit přestane). To ale neznamená, že v konfliktu nekrvácejí. Vedení tohoto typu války je strašlivě drahé. V jednotkách miliard dolarů denně. Na sestřelení šáhidu, který stojí jako levné auto, potřebujete raketu za miliony, možná desítky milionů dolarů. Vleklá válka tohoto typu by byla pro Američany neúnosná a totální bezpodmínečná kapitulace Íránu je jaksi nereálná.

Takže stejně na nějaké jednání dojde. Skrytě nebo veřejně, takticky nebo tupě, ale dojde. Ostatně, Írán už se se svými podmínkami vytasil. Američané zaplatí reparace, vyklidí základny v oblasti a nebudou mařit jaderný program Íránu. No, aspoň je z čeho ustupovat. Jednat se tedy bude, protože musí.

Ale s kým chtějí Američané jednat, když hned v prvních hodinách útoku pozabíjeli většinu perského politického vedení? Jaké mohou dát záruky parlamentářům, když dosud dávali najevo, že zabijí kohokoli, koho se jim zachce?

V minulosti tu byly režimy všelijaké. A konflikty a nepřátelství totální a zavilé. Ale vždy existovaly komunikační linky. I s těmi nevětšími nepřáteli. A tyto linky se chránily. No, výchozí situace nemůže být horší. Asi by bylo dobré přestat se plácat po stehnech, jak ti šílení ajatoláhové dostávají za uši, a začít si tak trochu dělat starosti.               

Ladislav Jakl, 13.3.2026

Zdroj:
Webdesign: Kabris|NET