Útěšov, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Laik se ptá, odborník odpovídá (5): Rozhovor Zdeňka Lanze s Ladislavem Jaklem na pokračování
Publikováno 15.04.2026 v kategorii: Rozhovory

Jedno z nejstarších měst světa, hlavní město Libanonu Bejrút, byl kdysi nazýván Paříží Blízkého východu. To je ale minulost. Ani příměří mezi USA a Íránem nezastavilo izraelské bombardování. Je šance, že by se v této oblasti uklidnila v dohledné době situace natolik, že by se opět stala stabilní a hojně vyhledávanou turistickou destinací?

Takovou naději nevidím na několik příštích desetiletí. V Bejrútu jsem kdysi byl. Dokonce i v místním jazzklubu nebo v kavárně na nároží. Nechtěl jsem věřit, že o deset-patnáct let dříve tu bylo vše v rozvalinách. Teď se mi těžko věří, že v rozvalinách to tam je zas. Na jazz by se tam už asi jít nedalo. Ale ohledně vyhlídek nejde jen o izraelské bombardování. On je Libanon taková dost umělá země. Žijí tam křesťané, sunnité i šíité, v táborech už osmdesát let palestinští uprchlíci a v údolí Bikáa kousek od slavné terasy v Baalbeku jsou ve skalách zakopané nejen vinařské sklepy, ale i pravidelná armáda Hizballáhu. Moc je tam formálně rozdělena mezi soupeřící síly, je to křehká rovnováha, která se zřítí při každém otřesu.

V minulých dílech našich rozhovorů jsem se dotkli otázky další existence NATO. Podle Vás se už delší dobu postupně rozvolňuje. Čistě hypoteticky. Pokud by se Česká republika rozhodla pro neutralitu, znamenalo by to i konec členství v NATO. Ale pouhé vyhlášení, např. v OSN, by na její uznání pravděpodobně nestačilo. Co by pro to vláda musela udělat na mezinárodní úrovni?

Neutralita je fikce. Její vyhlášení je ve skutečnosti „jen“ vzkazem mocným: nenecháme se zatáhnout do piklů proti vám. A mocní to respektují, dokud jim to vyhovuje. Místo jakési formální neutrality spíše soustavně pěstujme dobré vztahy se sousedy a s důležitými hráči a hajme si důsledně své zájmy.

Americký viceprezident Vance v neděli ráno prohlásil, že jednání mezi USA a Íránem skončila bez mírové dohody poté, co Íránci odmítli přijmout americké podmínky ohledně závazku nevyvíjet jaderné zbraně. Předpokládejme, čistě teoretiky, že by se znesvářené strany konfliktu – tedy Izrael, USA a Írán dohodly na osobě jakéhosi arbitra, jehož rozhodnutím by se podřídily. Už asi tušíte, kam mířím. Jaké kroky byste podnikl?

Tyto země se nedohodnou nikdy. V nejlepším případě budou nuceny přijmout nějakou realitu, se kterou nebudou mít dost sil něco dělat. A vnější arbitr? Pustíte tam ke slovu Čínu a místo arbitra tu máte čtvrtou soupeřící sílu. V každém případě jsem ale rád, že se po čase opět dostává ke slovu Vance namísto těch, co rádi dupou tam, kde je dobré raději pozorně našlapovat.

Uměl byste zhodnotit výsledky maďarských parlamentních voleb a jaký vliv bude mít porážka premiéra Orbána na chod eurounijních struktur, případně i na budoucnost celé Evropy?

Budoucí maďarský premiér není žádný eurohujer a je spíše konzervativní. Jásání liberálů je tedy trochu předčasné. Vítězná strana také velmi silně hrála v kampani odmítání tzv. Benešových dekretů. Lze tedy očekávat, že velkomaďarského nacionalismu spíše přibude. Ale zase bude mít nová vláda hodně kamarádů v lidoveckém výsadku v bruselských strukturách.

Kteří z politiků by se podle dosavadních zvyklostí dělby moci měli zúčastnit červencového summitu NATO v Ankaře? Má na to vliv zavedení přímé volby prezidenta? Vím, že to nemáte moc rád, ale dám Vám na výběr. Prezident, předseda vlády, ministr zahraničních věcí, ministr obrany?

Nejde o to kdo, jde o to s jakým mandátem. Mandát musí být od vlády. A tímto mandátem může být pověřen jen ten, kdo bude tento mandát respektovat. Jinak hrozí, že nebudeme vůbec schopni prosazovat své národní zájmy a budeme jen svým zahraničním partnerům předvádět striptýz své domácí politiky.

Prezident Pavel prohlásil, že prezident Trump udělal pro snížení důvěryhodnosti NATO v posledních týdnech více, než se ruskému prezidentovi Putinovi podařilo za mnoho let. Souhlasíte s tím?

Úplně přesně nevím, co udělal Putin pro snížení důvěryhodnosti NATO. Skoro bych spíše řekl, že se naopak zasloužil o jistou rehabilitaci NATO v očích těch, kdo dlouhá léta už přemýšleli, k čemu tahle organizace coby relikt studené války dnes vůbec ještě je.

Zdroj:
Webdesign: Kabris|NET