Pivovar Gambrinus, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Clash znamení střet, ne střed
Publikováno 07.05.2026 v kategorii: Publikované články

Ano. Střet se anglicky řekne clash. A v tom slově je celá naše debata o Evropské unii. Střet o integraci, střet o centralizaci a střet o unifikaci. Bruselská říše si hraje na novou Říši Středu. Považuje se za pupek světa s právem poučovat ostatní, jak mají pracovat, hospodařit, obchodovat, ženit se, vychovávat děti, nakupovat, konzumovat, bavit se, modlit se, jíst, pít, dýchat.

Je to úchylné, zdegenerované i nebezpečné. Ale není to plod několika šílenců bez sebereflexe. Je to plod systému. Systému, který si odboural všechny zpětné vazby, kontrolní mechanismy i odvozenost od mandátu a veřejné vazby. Nemůže se vyvíjet jinak než k ještě horšímu.

Ale dnes jsme tu jen mezi svými, sami mezi sebou, mezi námi tzv. euroskeptiky. Takže pokud až sem došel někdo, komu se dosavadní způsob unijní integrace zdá být dobrým, ať raději nečte dál. Pokud se někomu zdá, že až by se EU zbavila některých nejkřiklavějších sociálně inženýrských projektů, byla by docela fajn, ať raději nečte dál. Pokud si někdo nemyslí, že EU od samého začátku trpí demokratickým deficitem, ať raději nečte dál.

Přeme se o odchod

No, a když jsme tu teď opravdu zůstali sami, přiznejme si na rovinu, že „clash“ se týká i naší skupiny. Už dvě desítky let se mezi sebou přeme, zda by bylo lepší v EU zůstat a pokusit se ovlivňovat její směřování nějakým snesitelnějším směrem, nebo vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby Česká republika z EU vystoupila, i třeba formou referenda.

Tyto podskupiny euroskeptiků si to přitom navzájem zrovna nedarují. Ta první si ze druhé tropí posměšky typu: ukájejí se fatou morgána, plýtvají energií na nedosažitelný cíl, nevěnují se reálně a poctivě kritice každodenních kroků Bruselu a dopadů těchto kroků na životy lidí. Mají to jednoduché, vystačí si s horováním plamenných hesel, sbírají akorát podpisy, ale sami nemají konkrétní plány návazných kroků.

A druhá zase hrozí té první, že jsou to oportunisté, že jsou ochočení, že řečmi o nějakých dílčích reformách se míjejí s principiální podstatou, že se zas tak moc neliší od osmašedesátnických či perestrojkových komunistů, že se stejně utopí v kompromisech a že používají podobný slovník jako bruselské elity o tom, jak napravíme vady a vykročíme ještě usilovněji vpřed.

Ne že by obě skupiny neměly svým způsobem pravdu. Rozhodně se v tom protivném táboře (z jejich pohledu) najdou jak beznadějní neproduktivní romantici na straně jedné, tak i chladní vypočítaví cyničtí kalkulátoři, zcela chycení do sítí bruselských pavučin moci, vlivu, peněz a korupce ve všech smyslech slova.

Mně jde ale spíše o případy, kdy pravdu nemají. A takových případů je podle mého přesvědčení většina. Vlastně by se myšlenka tohoto celého textu dala vměstnat do jedné věty: Nehádejte se, obě skupiny máte část pravdy a pravda je celistvá pouze včetně obou těchto součástí.

Místo sporu spolupráce

S Bruselem je třeba bojovat na všech frontách. Švejkovat, obcházet, dělat drahoty, trucovat, blokovat, vetovat, rozebírat, analyzovat, burcovat, vysvětlovat, hecovat. Ty přístupy se navzájem vůbec nevylučují, měly by se respektovat, třeba i někdy spolupracovat. Vážně! Ti druzí nesmrdí, mají jen jiné akcenty a třeba i svou vlastní roli v boji za suverenitu chápou odlišně, každý podle svého naturelu a podle svých zkušeností. Každá revoluce musí – chce-li být úspěšná – používat různé přístupy a také různé role svých účastníků.

Potřebuje své ideové teoretiky, analytiky, stratégy, taktiky na bojišti, koncepční vizionáře dalších kroků i hrdinné bojovníky na barikádách. Není žádný důvod nepodpořit podpisovou kampaň za czechout, není žádný důvod nepodpořit veřejné shromáždění za referendum o vystoupení. A stejně není důvod nepodpořit zcela konkrétní dílčí kroky, které bez bourání systému a v jeho mezích zkoušejí urvat některé pravomoci z centra na národní úroveň či usilují v rámci byrokratických mechanismů o blokaci, zpomalení nebo odzubení nějaké nové unijní šílenosti.

Dosavadní clash uvnitř našeho tábora je zbytečný a smutný. Radost z něj můžou mít leda eurohujeři. Tak co kdybychom to dali dohromady?

Vlastně bych měl ještě plně vysvětlit to anglické slovo v titulku. Clash byla jedna z nejslavnějších anglických punkových kapel 70. let. A co zpívali v své neznámější písničce? Dej mi, milá, hned teď znát, mám tu zůstat, či pryč se hnát.

Žádná milá nám vědět nedá. A vůbec, Brusel není žádná milá. Musíme si odpovědět sami.

časopis TO 4/26
Webdesign: Kabris|NET