JINÝMA OČIMA Podle Víta Jedličky, který je předsedou sdružení Reformy.cz a předsedou Strany Svobodných občanů v Královéhradeckém kraji, bankéřská lobby nasadila do boje o prezidentský úřad silné kandidáty. Každý z kandidátů podle něj reprezentuje silnou skupinu zájmů, jejichž společným jmenovatelem je podpora bank na úkor daňových poplatníků. Spojuje je také prý nadšení pro budování evropské federace a světové vlády.

Ekonom Jedlička v říjnu tohoto roku chystá vydání knihy Globalizmus ve světové politice a jeho sdružení Reformy.cz podobně jako Strana svobodných občanů podporují v boji o Hrad současného tajemníka prezidenta republiky Ladislava Jakla.Volba prezidenta je podle Jedličky stručně řečeno bojem o vstup do eurozóny a 700 miliard devizových rezerv České národní banky

„Pro bankéře je Česká republika zajímavá především kvůli svým vysokým devizových rezervám. Prezident totiž sám volí centrální bankéře, kteří o nich rozhodují a mohou také bránit vstupu ČR do eurozóny,“ upozorňuje Jedlička, který nenechává nit suchou na Janu Fischerovi, Janu Švejnarovi, Jiřím Dienstbierovi, Vladimíru Dlouhém, Karlu Schwarzenbergovi ani Miloši Zemanovi. Všichni podle něho nějakým způsobem reprezentují buď cizí zájmy nebo zájmy bank.

Ta myšlenka na světovou vládu vyděsí mnoho lidí, s tím počítáme

Jan Fischer byl viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Jedlička upozorňuje, že na a posledním summitu EU bylo rozhodnuto, že Evropská investiční banka, která je členem EBRD, dostane 10 miliard euro, což je čtvrtina českého státního rozpočtu. Ty chtějí evropští politici použít na obnovu hospodářského růstu.

„Ti samí politici, kteří přivedli EU na pokraj ekonomického kolapsu, nás teď přesvědčují, že dalšími dluhy a budovatelskými projekty nás z krize dostanou. Jak to funguje v praxi, nám ukázala EBRD hned dva roky po svém vzniku v roce 1993, kdy za výměnu mramoru ve svém sídle v Londýně banka utratila dvakrát více, než rozdělila na půjčkách do zemí střední a východní Evropy. Prvním prezidentem této banky byl Jacques Attali, účastník skupiny Bilderberg a jeden z nejznámějších obhájců světové vlády, který v interview pro Euronews 6. června 2009 prohlásil: ´Buď budeme směřovat směrem ke světové vládě, nebo dáme přednost národním zájmům… Ta myšlenka na světovou vládu vyděsí mnoho lidí, s tím počítáme,“ zlobí se Vít Jedlička.

Goldman Sachs, Bilderberg a Trilaterální komise

Vladimír Dlouhý pracuje pro Goldman Sachs jako hlavní spojka pro Střední Evropu. „Současně je také místopředsedou Rockefellerovy Trilaterální komise a účastník Bilderbergu. Goldman Sachs je velmi úspěšná v dosazovaná svých zaměstnanců do klíčových politických pozic po celém světě. Již se jí podařilo dosadit svého zaměstnance Maria Montiho na post premiéra v Itálii, který je zároveň evropským předsedou Trilaterální komise, stejně jako členem Bilderbergu. Montiho Dlouhý v rámci své Prague Twenty pozval před časem do Prahy na přednášku na téma nezastavitelnosti evropské integrace,“ říká Jedlička.

Další zástupce Goldman Sachs byl podle Jedličky dosazen v Řecku. „Premiérem se v rámci krize stal Lucas Papademos, dříve ECB a bostonský Fed, jinak též člen Trilaterální komise. Dále například bývalý místopředseda u Goldman Sachs International Mario Draghi byl instalován do funkce prezidenta Evropské centrální banky. To je pouze zlomek toho, jak se této bance podařilo politicky ovládnout klíčové politické pozice v EU i USA. Není náhodou, že dalším stálým členem Trilaterální komise a kandidátem na prezidenta je Karel Schwarzenberg,“ připomíná Jedlička.

Rada pro mezinárodní vztahy

Jan Švejnar působí v pozici předsedy dozorčí rady ČSOB. „ČSOB je součásti skupiny bank KBC, které natahují nejvíce ruce po penězích daňových poplatníků v rámci krize eurozóny. Sám Švejnar v USA pracoval pro Radu pro mezinárodní vztahy (CFR), což je think-tank založený tou samou zájmovou skupinou, která prosadila vznik americké soukromé centrální banky Fed. Otec kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera založil CFR po revoluci v ČR pobočku,“ říká Vít Jedlička.

„Je příznačné, že jak Jan Fischer, tak Vladimír Dlouhý byli až do revoluce aktivní členové KSČ. Jak je vidět umějí se zařídit v každém systému. Večerní univerzitu marxismu-lenismu, neboli VUML studoval také až těsně do revoluce kandidát ODS Přemysl Sobotka. Jeho nominace v ODS na prezidenta pěkně dokresluje stav této kdysi euroskeptické a pravicové strany,“ nešetří kandidáty na prezidenta Jedlička.

„Kandidáti Jan Fischer a Jan Švejnar se naopak netají svojí blízkostí k ČSSD. Oba otevřeně zvažovali, že by za ČSSD kandidovali. Další dva kandidáti ČSSD Jiří Dienstbier a Miloš Zeman (SPOZ) se nikterak významně od svých kolegu neliší. Všichni chtějí evropskou federaci a zrušení národního státu. U Miloše Zemana je tento aspekt upozaděn jeho aurou důchodce z Vysočiny,“ pokračuje Jedlička.

Euro jako nástroj vzniku eurostátu a zisků bank

O co vlastně v krizi eura jde? Podle Jedličky byl záměr s eurem jednoduchý: Politici a bankéři věděli, že federalizace Evropy není možné udělat napřímo a nebude možné jí dosáhnout bez zásadní krize v rámci, které bude poté federalizace Evropy nabídnuta jako jediné možné řešení. Zavedení eura bylo pro vytvoření tohoto chaosu ideální.

„To byl mezi politiky známý fakt, že tak rozdílné země, jako jsou v eurozóně, nikdy nemohou mít společnou měnu bez toho, aby se z EU stal jeden stát. Kromě politického cíle přináší krize i prostor pro zisky těch, kteří ji kontrolují. ECB půjčuje obrovské sumy peněz bankám za jedno procento a ony půjčují bankrotujícím státům za vysoké úroky. Vysoké úroky znamenají vysoké riziko pro banky, ale pokud se za tyto dluhy cizích států zaručí daňoví poplatníci jiných zemí, tak to znamená vysoké zisky pro banky bez rizika. Z dnešních peněz, které plynou do Řecka od daňových poplatníků, v eurozóně skončí v Řecku pouhé jedno procento. Zbytek jde na uhrazení úvěru, ale především úroků z úvěru. Z držení Řecka v eurozóně se tak pro banky, které situaci kontrolují, a pro chytré spekulanty stává zlatý důl,“ vysvětluje ekonom Jedlička.

Trojka

Podle Jedličky se jedna země za druhou se díky svým dluhům napáchaných většinou socialisty dostává do područí tří institucí: Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a Evropské komise.

„Mezitím jsou daňoví poplatníci ve zbytku eurozóny nuceni platit horentní dluhy a úroky za občany krachujících států eurozóny. Masivně se privatizují zisky a socializují ztráty. I ČNB na nátlaky vlády ČR již prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu poslala na krach eurozóny desítky miliard korun,“ zlobí se Vít Jedlička.

ESM a stamiliardy z našich kapes

Ten připomíná, že Senát i Poslanecká sněmovna nedávno schválily začlenění ESM do práva EU. „Většina senátorů ani poslanců ale ani netušila, pro co hlasují. Dnes má Václav Klaus tento návrh na stole a čeká, jak dopadnou ústavní stížnosti proti ESM v Německu. ESM je poslední bruselský vynález, který by se měl spíš jmenovat dluhová diktatura EU. V praxi zajišťuje to, že se země eurozóny zavazují poslat libovolnou částku ať již do krachujících států a bank nebo na budovatelské projekty bruselských úředníků,“ upozorňuje předseda Reforem.cz.

Podle Jedličky je osobnost příštího prezidenta je klíčová, protože může blokovat nejen vznik tohoto ESM, ale také může ČR chránit před vstupem do eurozóny a navíc může do vedení České národní banky navolit takové lidi, které zabrání dalšímu plýtvání českými devizovými rezervami na záchranu eurozóny. „Z dosavadních známých kandidátů na prezidenta deklarovali, že tomu chtějí zabránit kandidát Svobodných Ladislav Jakl a černá ovce KDU-ČSL Jiří Karas,“ připomněl Jedlička.

„Jedno je jisté. Peníze půjčené krachujícím státům eurozóny se daňovým poplatníkům nikdy nevrátí a to především proto, že krize v eurozóně neustále akceleruje. Navíc se bankovní skupiny umí podstatně lépe postarat o tom, aby peníze skončily u nich na rozdíl od politiků, jejichž motivace na ochranu peněz daňových poplatníků je slabá. Bylo by tedy záhodno, abychom jako Češi vhodnou volbou prezidenta bankéřům tento hon na naše peníze neulehčili,“ vyzval občany Jedlička.

Zdroj