Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Polopravdy, omyly a mýty o Ladislavu Jaklovi
Publikováno 27.08.2012 v kategorii: Jakl President!, Ozvěna

Mezi voliči je rozšířeno mnoho polopravd, omylů a mýtů o Ladislavu Jaklovi, kandidátovi na presidenta republiky. Rád bych alespoň některé z nich stručně rozebral.

Jakl není Hájek

Objevují se tvrzení, že člověk, který popírá evoluci, nemůže na presidentskou funkci ani pomyslet. Všechny, kdo jsou tohoto názoru, bych rád zdvořile upozornil, že výrokem „Já z opice rozhodně nepocházím,“ proslul vicekancléř Petr Hájek. Byl to rovněž Petr Hájek, který zpochybnil oficiální verzi událostí z 11. září 2001. Ať už si o těchto názorech myslíte cokoliv, bylo by rozhodně nespravedlivé, vyčítat je někomu, kdo je nikdy nevyslovil. Pan Hájek a pan Jakl jsou dvě svébytné osoby, jež rozhodně nemají identické názory.

Právě tak jsem zaznamenal, že někdo pana Jakla obvinil, že vehementně prosazuje, aby výraznou roli ve společnosti hrálo křesťanství a rozhodně tak nemůže být kandidát strany, která má v názvu slovo svoboda. Dotyčného musím opět zklamat. Četl jsem i poslouchal různé názory pana Jakla a nevzpomínám si, že by snad někdy hovořil o křesťanství. Domnívám se, že i v tomto případě došlo k záměně za křesťanského konservativce Hájka.

Po útocích v New Yorku a Washingtonu D.C. pan Jakl napsal: „Je k nevydržení poslouchat žvanění našich intelektuálů o tom, jak atentát na USA je třeba chápat jako výzvu k reformě západní civilizace. V okamžicích, kdy pod sutinami stále ještě dohasíná jeden život za druhým v nesmírném utrpení způsobeným šílenými nepřáteli kapitalismu, jsou oni schopni mudrovat o tom, že se máme vcítit do duší atentátníků i jejich motivů a pochopit, jak je svět západních demokracií v dnešní podobě špatný a neudržitelný.

Říkají tím vlastně, že je třeba atentátníkům vyhovět. Že je třeba kapitulovat. Že je třeba dát jim zapravdu. Vždyť ti teroristé nic jiného nechtěli, než abychom zásadně přehodnotili naše životní priority, abychom se vzdali odporného světa peněz, byznysu, svobodného podnikání a spolu s nimi začali budovat, spravedlivý, materiálními choutkami opovrhující a duchem prosycený nový svět,“ což mimo jiné připomněl i deset let poté, kdy se konala konference na toto téma.

Na ní se také snažil přiblížit osobní rozměr této tragédie. Vymezil se proti jejímu zneužívání pro oklešťování osobních svobod např. zákonem USA PATRIOT ACT (přičemž připomněl odvahu libertariánského kongresmana Ron Paula, který jako jediný republikán hlasoval proti němu) nebo k nesmyslným zahraničním intervencím, jakou byla např. válka v Iráku. Projev byl působivý, myšlenkově silný a ukázal, že řečník umí dobře pracovat s hlasem a dokáže se vyjadřovat. Což je zároveň odpověď na jinou připomínku, podle níž pan Jakl tuto schopnost postrádá. Osobně si myslím, že i zde došlo k popletení s panem Hájkem.

Jakl nefandí nacistům

Další oblíbenou připomínkou je, že Jakl fandí neonacistům. Před časem totiž napsal článek, kde se zastal svobody projevu a vyjádřil zděšení nad skutečností, že dvacet let po pádu komunismu mohou někoho zavřít za obsah písniček, byť často hloupý, nevkusný a hrubý.

Jako by to nebylo málo, obhajoval tyto i další pravicové a liberální myšlenky v rozhovoru pro projekt Deset tisíc extremistů. Média přišla na to, že jeden z deseti tisíců extremistů byl možná i mezi jeho tvůrci a že mu možná Jakl umožnil se producírovat po Hradě.

Takže vysvětleme si to ještě jednou: Chtít svobodu projevu pro všechny a odmítat zavírání kohokoliv včetně neonacistů na základě jejího uplatňování, NEZNAMENÁ vyjadřovat souhlas s myšlenkami neonacistů nebo kterékoliv jiné perzekuované skupiny. Znamená to pouze souhlas s myšlenkou svobody projevu. Naopak, pokud někdo uznává svobodu projevu jen pro někoho a chce ji odepírat zastáncům některých zvláště zavrženíhodných myšlenek, vyjadřuje tím nesouhlas se svobodou projevu jako takovou. Jak už jsem zde jednou uváděl, dobře to ilustruje bonmot Noama Chomského: Svobodu projevu pro myšlenky, s nimiž souhlasili, podporovali i Goebbels a Stalin. Skutečně podporovat svobodu projevu, znamená podporovat svobodu projevu zejména pro myšlenky, s nimiž bytostně nesouhlasíme, ba přímo se nám hnusí. To Ladislav Jakl dobře chápe.

O nacistické ideologii se přímo v rozhovoru zmínil: „A taky se zamýšlím nad tím, jak je vůbec možné, že v minulém století zvítězily dvě hrůzné ideologie, které se přeměnily do reálných politických režimů, se vší tou ukrutností, nad níž dodnes mnozí kroutí nevěřícně hlavou. Ono nejhorší na tom bylo, že to obludné zlo nepáchali žádní netvoři s vlčími tesáky, ale i docela obyčejní tátové od rodin, protože podlehli kolektivním náladám a svým předsudkům. A jestli už možná v relativně poklidném devatenáctém století bylo zaděláno na brutální režimy, co zvítězily o pár desítek let později, tak si musíme klást otázky, zda i dneska tu nejsou jisté zárodky pro možné hrůzy v blízké či vzdálenější budoucnost.“ To nevypadá zrovna na projev fanouška jedné z nich.

Co se týče oné druhé části námitky: Pokud někdo nesleduje neonacistickou hudební scénu, těžko může vědět, kdo je či není členem nějaké undergroundové kapely. A nakonec, pokud někoho zajímají vaše myšlenky, i kdybyste věděli, že sám vaše myšlenky nezastává, byl by to pro vás důvod mu rozhovor neposkytnout? Ono nakonec stačí si ten rozhovor celý přečíst. Ladislav Jakl v něm velmi dobře obhajuje myšlenky pravicového liberalismu. Myšlenky svobody jednotlivce.

Jakl není proti svobodě shromažďování

V tomto světle je absurdní obvinění, že je Ladislav Jakl odpůrcem svobody shromažďování. Nemůže být. Pokud je obhájcem svobody jednotlivce, logicky obhajuje i tuto základní občanskou svobodu.

Toto nařčení zřejmě vzniklo nějakou dezinterpretací loňských diskusí ohledně homosexuální přehlídky v Praze. Jakl se však nevyslovil proti svobodě shromažďování účastníků této akce, nýbrž uvedl svůj názor na udělení záštity primátorem za ODS: Tato agenda stojí mimo konservativně-liberální proud, k němuž se ODS hlásí.

Jakl vychoval romské dítě

Někdy se z mě neznámých důvodů objevují i pomluvy, že je snad Jakl rasista. Až do nedávna jsem si nevšiml, že by se k této problematice vůbec vyjadřoval. Před několika dny se však shodou okolností na jeho webové prezentaci objevily jeho odpovědi na dotazy časopisu Romano Hangos. Nechme tedy promluvit samotného Ladislava Jakla:

„Dodal bych, že jsem adoptoval cikánské mimino a dvacet let ho vychovával, že jsem hrál s Cikány v kapele, že jsem dělal vedoucího na táboře cikánských teenagerů a že mě máte asi ve špatné škatulce.“

Jakl není odborníkem na všechno

Občas je ještě panu Jaklovi podsouváno, že se pasoval do role odborníka na všechno. Například na výtvarné umění, když si dovolil kritizovat Muchovu Slovanskou epopej. Blog začíná slovy „Výtvarnému umění houby rozumím. Ale přesto si dovolím vyslovit názor,“ což snad ani nepotřebuje další komentář.

Jakl je obhájcem svobody jednotlivce

Sečteno a podtrženo, pan Jakl není pan Hájek, není křesťanský fundamentalista a není konspirační teoretik. Kromě toho není špatný rétor, není obhájcem nacistických názorů, není odpůrcem svobody shromažďování ani se nikdy nepovažoval za odborníka na všechno.

Na druhé straně je pan Jakl schopen formulovat vlastní názor: Je obhájcem svobody projevu a shromažďování pro všechny bez rozdílu, obhájcem kapitalismu – obhájcem svobody jednotlivce.

Bohumír Žídek je členem klubu Reformy.cz

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET