„Habemus presidentem“ prohlásila v mimořádném televizním vystoupení předsedkyně vlády Karolína Peake a představila národu jako staronového prezidenta republiky Václava Klause, jenž v druhém kole přímé volby zvítězil o pouhý jeden hlas nad svým tajemníkem Ladislavem Jaklem.

Jeho vítězství bylo poněkud překvapivé, protože v prvním kolem se jeho rival umístil těsně před ním. Za nimi pak s nepatrným odstupem následoval Vladimír Franz, zatímco ostatní kandidáti za vedoucí trojicí daleko zaostali. Někteří, jako Jan Fischer a generál Randák jen paběrkovali s několika desítkami hlasů. Dá se předpokládat, že Václavu Klausovi nakonec pomohli k vítězství kultivovaní voliči velmi vzdělaného Vladimíra Franze.

Lid České republiky tak moudrou volbou učinil přítrž několikaměsíčnímu předvádění různých „šedých myší“, ušlechtilých naivek, neodpovědných ctižádostivců a dokonce bývalých dlouholetých členů zločinné KSČ, nestydatě se deroucích na křeslo Tomáše G. Masaryka.

Cesta ke skvělému výsledku byla ale trnitá. Sám Václav Klaus opakovaně označil přímou volbu prezidenta republiky za fatální omyl, a myšlenku, že by se v ní pokusil o třetí zvolení, rozhodně odmítal. Podvolil se teprve záplavě petic a e-mailů občanů, znepokojených trapností souboru uchazečů o úřad, a to až po překvapivém odstranění legislativní překážky čl.57 odst.2 Ústavy, podle něhož prezidentem „nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou“.

„Výstřelem z Aurory“ se ale stalo až předložení sněmovně návrhu poslanců Dagmar Navrátilové, Lenky Andrýsové a Viktora Paggio pseudostrany LIDEM na přijetí ústavního zákona, kterým měla být Václavu Klausovi udělena výjimka z výše zmíněného omezení.

Zpravodajka Lenka Andrýsková v úvodu připomněla, že v případě přijetí zákona Václav Klaus nebude prvním, komu byla výjimka udělena. Pravidlo platilo již za 1.republiky, přežilo vládu komunistů a dostalo se i do současné ústavy. Nicméně již Tomáš G. Masaryk byl přesto zvolen čtyřikrát.

Uvedla také, že předkladatelé zákona s Václavem Klausem nejednali. Nicméně odstraněním překážky jeho volitelnosti mu chtějí uvolnit cestu k svobodnému přehodnocení původního zamítavého stanoviska.

Strana LIDEM si uvědomila, že první mandát prezidenta, zvoleného v přímé volbě, bude jakýmsi „zkušebním provozem“, v němž se budou muset „vyhladit hrany“ vzniklé posílením postavení prezidenta v ústavním systému. Je proto důležité, aby hlavou státu byl zkušený vyjednavač a uvážlivý politik, schopný urovnávat rozpory. Ve srovnání s ostatními dosud známými uchazeči Václav Klaus nabízí nezpochybnitelnou jistotu, že vysokým nárokům „zkušebního provozu“ dokáže vyhovět. Mimo to podle názoru zpravodajky se zatím mezi známými uchazeči neobjevil nikdo, kdo by ho profesní zdatností a vyzrálostí zastínil a jen výjimky se k němu tak trochu přibližují. Jeho odchod z oblasti veřejné správy do soukromí tak bude pro stát ztrátou, která bude bolet o to více, že procházíme velmi obtížným obdobím.

Zpravodajka vyslovila v této souvislosti pochybnost, zda si tvůrci ústavního zákona č. 71/2012 o přímé volbě prezidenta dostatečně uvědomili hloubku zaváděného zásahu do ústavních zvyklostí, zda tedy neměli zahrnout „vynulování“ mandátů z nepřímé volby přímo do zákona. Upozornila, že je rozpor mezi ustanovením čl. 57 odst.2 a úpravou základních práv občana Listinou základních práv a svobod. Podle ustanovení čl. 21 odst. 4 Listiny „občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím“. Trvání na omezujícím ustanovení je vůči Václavu Klausovi diskriminační, protože bude jediným občanem, volitelným do Senátu, který bude vyloučen z práva být zvolen prezidentem za zcela nových podmínek, s nimiž tvůrci ústavy v době formulování čl. 57 nemohli počítat. Podle čl.22 Listiny „ zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti“. Omezující podmínka dle čl. 57 odst.2 Ústavy ČR v tomto případě svobodnou soutěž politických sil omezuje, protože z ní vylučuje politika, který by podle průzkumů veřejného mínění měl velkou šanci na zvolení, a to nikoli politickými pleticháři, ale přímo lidem této země.

Ostatně s podobnou argumentací se ucházela předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová o zvolení veřejnou ochránkyní práv, přestože ji ustanovení zákona o soudech a soudcích a zákona o veřejném ochránci práv vylučovaly ze soutěže.

Po ukončení vystoupení zpravodajky se ve sněmovně rozhostilo ticho. Zkoprnělí poslanci zprvu nevěděli, jak mají reagovat. Náhlé ticho probudilo Karla Schwarzenberga. Miroslav Kalousek jej pohotově informoval, co se stalo. Rozespalý ministr nedopatřením stiskl tlačítko mikrofonu a zachraptěl, že je rád, že tu blbost zaspal. Tím uvolnil napětí. Nejdříve vypukl smích, který ale vzápětí přešel v zuřivé bouchání do lavic, dupání, hvízdání, potlesk a pochvalné výkřiky. Miroslava Němcová nedokázala bouři vášní uklidnit, takže nakonec vyhlásila půlhodinovou přestávku.

Po ní jako první vystoupil rozzuřený předseda vlády Petr Nečas, který projevil rozhořčení nad tím, že pseudostrana, která se nedostala do sněmovny standardním způsobem a drží ministerská křesla jen z milosti koaličních partnerů, si dovolila předložit bez jeho souhlasu návrh zákona, jenž směřuje proti jeho záměru vyloučit konečně Václava Klause z vlivu na politický vývoj ČR. Okamžitě mu odpověděla Karolína Peake, která zdůraznila, že všichni poslanci LIDEM nadále hájí program, s kterým je voliči vyslali do sněmovny, takže jejich postavení je legitimní. Protože viděli, že obě velké vládní strany mají zájem postavit přímou volbou do čela státu slabou figurku, která by jim nepřekážela v korupčním drancování státu, neměli jinou možnost, než se pokusit o prodloužení působení Václava Klause v úřadě prezidenta republiky. Neformální vůdce TOP 09 Miroslav Kalousek označil vystoupení LIDEM za podraz hloučku přeběhlíků a samozvanců a zdůraznil, že poslanci jeho strany nedopustí, aby Václav Klaus konkuroval jejich kandidátovi Karlu Schwarzenbergovi, který má všechny předpoklady pro výkon funkce a navíc jako rodově nejvýše postavený představitel české šlechty by se mohl ucházet i o postavení českého krále. Bohuslav Sobotka v neslaném-nemastném vystoupení připustil racionální jádro úvah LIDEM, ale zákon označil za nadbytečný, protože Česká strana sociálně demokratická jako jediná nabízí národu v Jiřím Dienstbierovi kandidáta, který se Václavu Klausovi přinejmenším vyrovná, pokud jej nepředčí. Radek John za Věci veřejné vyslovil politování nad přeběhlictvím poslanců LIDEM, nicméně vyslovil podporu jejich záměru, neboť jeho koncept je v plném souhlasu s názory „véček“. Pavel Kováčik připomněl, že komunisté Václava Klause často kritizovali, nicméně jako státotvorná strana jej uznávají za sjednocující svorník politické reprezentace a v každém případě by mu dali přednost před zástupem lidí bez zásluh, kteří se cpou na jeho místo.

Následovala mnohahodinová diskuse řadových poslanců, která byla jako obvykle převážně jen přežvykováním myšlenek vůdců a mlácením prázdné slámy. Částečně z ní vybočilo vystoupení Petra Tluchoře, který roztržku mezi ODS a Václavem Klausem označil za důkaz katastrofálnosti politiky Petra Nečase. Dalším jejím důkazem je nezájem voličů o oficiálního kandidáta strany Přemysla Sobotku. Oznámil, že bude hlasovat pro zákon a vyzval Petra Nečase k odchodu ze všech funkcí. Jiří Paroubek vyslovil podivení nad tím, kdo všecko považuje úřad prezidenta za honosnou „trafiku“ a nabízí se, že se jí ujme. On sám se zatím na náročnou funkci hlavy státu necítí, ale věří, že za pět let bude plně způsobilý převzít od Václava Klause štafetu. Doporučuje proto přijetí zákona. Určité uklidnění přineslo uvážlivé vystoupení poslance Stanislava Křečka, který potvrdil, že ústavněprávní úvahy předkladatelů zákona nejsou zcela nesmyslné.

V následujícím hlasování poslanci překvapivě zákon přijali 92% hlasů. Proti jeho přijetí zřejmě hlasovala jen hrstka věrných stoupenců Petra Nečase a Jiřího Dienstbiera. Pobledlý Petr Nečas pak předstoupil před mikrofon a oznámil, že po takové zradě koaličních poslanců nemůže nadále stát v čele vlády, a resignoval.

Následující den Karel Schwarzenberg svolal poradu předsedů parlamentních stran a předsedů poslaneckých klubů k vyřešení vzniklé krizové situace. Petra Nečase na ní nahradila 1. místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová. Účastníci se dohodli, že vláda je schopná nadále až do voleb fungovat na půdorysu současného složení vládní koalice. Aby byla zajištěna kontinuita vládnutí, rozhodli se svěřit funkci předsedy vlády Karolíně Peake a místo protikorupčního místopředsedy vlády obsadit místopředsedou ODS Pavlem Drobilem. S těmito návrhy se odebrali k prezidentovi republiky, který vysoce ocenil jejich schopnost se dohodnout a na místě jmenoval Karolínu Peake předsedkyní vlády. Poslanecká sněmovna jí pak jednohlasně vyslovila důvěru.

Současně pan prezident vyslovil ochotu za změněných právních podmínek ucházet se potřetí o úřad hlavy státu. Aby posílil soutěžní charakter přímé volby prezidenta, požádal politické strany, aby podpořily také kandidaturu jeho tajemníka Ladislava Jakla, jemuž řehole služby prezidentovi nedovoluje věnovat se sbírání podpisů. Ve sněmovně se pak ustavily dvě skupiny poslanců napříč politickým spektrem, z nichž jedna navrhla na úřad prezidenta republiky Václava Klause, druhá Ladislava Jakla. Voliči pak moudrost politiků zhodnotili zvolením Václava Klause na třetí funkční období.

A zazvonil zvonec a rozpustilé pohádky je konec.

Zdroj