Ladislav Jakl pro časopis Národní osvobození
Publikováno 20.09.2012 v kategorii: Jakl President!, Rozhovory

1.      Považujete se, pokud jde o kandidaturu na funkci prezidenta ČR, za kompetentní osobnost, které dají lidé svůj hlas. Proč kandidujete na Hrad?

Kandiduji, protože jsem mezi ostatními aspiranty nenašel nikoho, kdo by reprezentoval hodnoty, kterým věřím. Především potřebu ochrany svobody člověka před násilnými kolektivismy.

2.      O tom, že naše společnost je nemocná, není pochyb. Již nejde o tzv. dětské nemoci, ale o silné recidivy, při jejichž „léčbě“ nepomůže po třiadvaceti letech od listopadu 1989 argument, že jde o „důsledky předchozího čtyřicetiletého vývoje po roce 1948…“ Co chcete jako případně zvolená hlava státu pro léčení společnosti udělat?

Naše společnost je nemocná asi tisíc let. Kdo ji označuje za nemocnou, musí zároveň říci, kdy byla podle něj zdravá a kdy a čím onemocněla. Jinak jde jen o výkřik, kterého se dopouštěli už staří Římané. Pro „léčení společnosti“ nehodlám dělat nic. Bojím se těch, co považují společnost za soubor pacientů a sebe za lékaře.

3.      Čtenáře našeho periodika s osmdesátiosmiletou tradicí, do něhož přispívají mj. také TGM a další významné osobnosti, zajímá Váš vztah k odboji. Jeho obhajoba, stejně jako obhajoba historické pravdy, je jedním z důležitých poslání ČSBS. V čem vidíte poslání odbojářů Vy osobně? Jak jim v jejich úsilí pomůžete?

Odbojáři by měli učit dnešní generace nejen nezapomínat, ale především umět odhalit dnešní rizika pro svobodu. Ta stará jsou dávno odhalena, ta dnešní jako rizika mnohdy na první pohled nevypadají. Pomoci hodlám pomáhat jako dosud: zdůrazňováním své předchozí myšlenky.

4.      ČSBS byl, je a vždy bude tvrdým odpůrcem nejrůznějších sudetoněmeckých sdružení a landsmanšaftů, revizí výsledků druhé světové války a snah o zrušení dekretů prezidenta republiky v duchu zásady: Odpustit ano! Zapomenout ne! Jak pomůžete jako případná hlava státu tento úkol odbojářům naplňovat?

Pokračováním v úsilí prezidenta Václava Klause nedopustit revizi poválečného uspořádání.

5.      Důsledky naší nemocné a zadlužené společnosti nesou na svých bedrech zejména rodiny s dětmi, v řadě případů mladí lidé a starší generace, ale mnohdy také ti, kteří bojovali za svobodu naší vlasti v letech 1938-1945. Z duše nenávidí proklamace politiků a jejich moralizování. Vždyť stále platí rčení: „Sytý hladovému nevěří“! Co uděláte jako případná hlava státu pro odbojáře a účastníky národněosvobozovacích bojů?

Nevím, co víc může udělat hlava státu (a každý občan stejně tak), než si vážit jejich odkazu a snažit se ho aplikovat na dnešní dobu.

6.      V kompetenci prezidenta republiky je každoroční udělování státních vyznamenání k 28. říjnu. Podle jakého klíče byste osobnosti vyznamenával Vy? Dostalo by se z Vašich rukou ocenění např. bratrům Mašínům?

Mašíny bych nevyznamenal. Jednak to sami odmítali, jednak vyznamenání nesmí být prezidentovou hračkou ale výrazem společenské shody. A kolem Mašínů žádná shoda nepanuje.  Osobně si netroufám jejich činy soudit, ale také si je netroufám adorovat. Klíč pro udělování vyznamenání stanovit nelze. Ale asi bych ubral sportovců a umělců. A přidal těch, kdo šli daleko za své povinnosti, daleko za vyniknutí ve svém oboru. Ale jsem u tohoto procesu 10 let a vím, že to není snadné.

Webdesign: Kabris|NET