Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Folimanka Blues
Publikováno 23.12.2009 v kategorii: Hudba

jakl_folimankaOpravdová kapela vašich srdcí.

Folimanka Blues, to je odvázaný bigbítek i pořádné drama s kusem historie. Tahle kapela vznikla vlastně náhodou. Není výsledkem žádného projektu, plánu nebo rozhodnutí, prostě se vyklubala z okolností.

V roce 1993 se Ladislav Jakl rozhodl udělat trochu větší muzikantskou akci, kde by shrnul na jednu hromadu různé své hudební aktivity. Za bolševika to nešlo a těsně po něm ustoupil bigbít na nějaký čas dějinám. L. J. chtěl proto vše posbírat zpátky do kupy a zúčtovat, dát dohromady lidi z různých svých muzikantských údobí a různých kapel, i kamarády z hospod, a hezky se vyblbnout. Akce se po názvem Rockový účet vyvedla skvěle, ve velkém sále Dopravních podniků 14. května 1993 zahrál L. J. s kapelami Etal a Hokr, své skeče tam mělo Divadlo v uvozovkách a jako hosté vystoupili i Vladimír Mišík a Michal Prokop s Etc, Pepa Nos, Karel Babuljak a Vlastík Matoušek.

Když už byl tenhle koncert připraven, přišel Ríša Kříž – mnohaletý doprovodný kytarista L. J. – s nápadem, že by takové účtování mělo obsahovat i staré hospodské písničky L. J. z přelomu 70. a 80. let, vzniklé a hrané tehdy většinou po hospodách jen tak akusticky na kytary, občas i v různých kapelkách krátkého života. Písničky, ke kterým se L.J. od půlky osmdesátých let už moc nehlásil. Jenže pokud mělo být účtování kompletní, nápad bylo přece nutné provést. Ríša (v květnu roku 2006 odešel hrát věčné nebeské jam-session) přivedl svého kolegu z jazzových kapel, ostříleného pianistu všech žánrů Robbyho Černého, s L. J. dali pár zkoušek a na onom Rockovém účtu ještě jen s hostujícím bubeníkem Zdeňkem Cimmermanem (původně z Etalu) společně zahráli.

A ono se to líbilo. No, a když už si dali tu práci s nacvičením těch písniček, sešli se ještě párkrát a řekli si, že občas zahrajou i jinde. Zahráli jeden koncertík pod názvem L. J. a Černý kříž a pak přišel 28. prosinec 1993 a koncert v Gagu v Paláci Metro. Dramaturg klubu volal a chtěl vědět, co přesně má napsat na plakáty. Bylo zrovna páteční ráno po obvyklém čtvrtku v hospodě U Folimanky (dnes zvané Magister Kelley) a L. J. nenapadlo říct nic jiného než: Folimanka Blues.

Kapela první tři roky trochu přešlapovala, hrála i v poloakustické podobě, u bubnů se mihl Ivoš, za kontrabasem Karel. Pak se za bubny vrátil Zdeněk. V červnu roku 1996 odešel iniciátor vzniku kapely Ríša a po půlroce krize ho nahradil Honza Chalupský. S ním přišel i basák Jarda Kestřánek. Od té doby se kapela rozjela, absolvovala přes 250 koncertů po asi šedesáti místech celé republiky, zajela i do Německa, Rakouska, Polska a jednou dokonce zaletěla i do New Yorku.

F. B. vydala tři CD a užila si spousty krásných a vypečených akcí. Jardu postupně vystřídali Robert Mader, Pepa Botek a nakonec Hadži Hrkal. Každý z muzikantů přinesl svou vlastní hudební zkušenost i osobitou náturu. Kupodivu se to všechno nějak sneslo pohromadě a léta fungovalo tu k radosti, tu k vzteku, nikdy ale k nudě. Do repertoáru přibývaly jak staré exhumované písničky, tak i nové v podobném stylu. A pro radost občas třeba i Zeppelin, Stones, ZZ a další klasiky. Kapela měla vždycky ráda kolísání mezi bigbítovým skotačivým kraválem, který zvedne na nohy každou správnou hospodu, a dramatickými expresívními silnými bluesy, jaké se poslouchají pozorně i v klubech pro fajnšmekry.

Nejvíc skvělých večerů si F. B. užila v Plzni, ve Strakonicích, v Chebu a v Kutné Hoře, ale taky v Brně, Ústí nad Labem, v Ostravě, ve Ferdinandově, v Opavě, ve Vrchlabí a všudemožně jinde. Za vzpomínku stojí skvělá soustředění ve Svojetíně a na Povydří. A nebo velký mejdan k pátému výročí kapely v Černém koníčku, kde se tísnilo pětset fandů a fernet tekl proudem. O to větší byly desáté narozeniny v Lucerna Music Baru. I do televize F. B. pronikla a obrazovka ani nepraskla, když vysílali koncert F. B. z brněnské Staré pekárny.

Na začátku roku 2005 přišla velká rána. Bubeník Zdeněk zemřel na mozkovou mrtvici a kapela se na dlouhé měsíce odmlčela. Vůbec nebylo jisté, jestli v sobě najde chuť a sílu pokračovat, nakonec se ale už s novým bubeníkem Karlem Jenčíkem vrátila mezi své fandy. Mezi fandy, kteří kapelu věrně doprovázeli po všech koutech Česka, ať už je kapela svou muzikou a náladou oslovila kdekoli.

Folimanka Blues se zvedla a zase zkouší, trmácí se po republice a do své muziky dává vše, co umí. Protože bigbít musí žít. A protože Ríša Kříž a Zdeněk Cimmerman určitě shora kontrolujou, jestli se ti dole neflákají.
V září roku 2009 přichází na post bubeníka Pavel Pečenka, mladý konzervatorista, avšak s již bohatou praxí.
Webdesign: Kabris|NET