Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
A hele! Hospodářské noviny dostaly strach!
Publikováno 27.09.2012 v kategorii: Ozvěna

Ladislav Jakl pravil, že by si po případném zvolení rád nechal na Hradě Václava Klause. Paranoik už píše scénář: Ladislav Jakl je zvolen prezidentem, do roka odstupuje ze zdravotních důvodů (cirhóza), konají se předčasné volby, drtivě vítězí Václav Klaus.

Prezidentský kandidát Ladislav Jakl si připil na oslavu deseti tisíc sebraných podpisů irskou whisky. Nic ilegálního, lahev byla, jak se vyjádřil předseda Strany svobodných občanů Petr Mach, který pracuje pro Jakla v pozici sběrače, zakoupená v zahraničí. Měl tím být vyjádřen odpor k siláckému státu, jenž zásadně ohrožuje svobodu občanů tím, že je nenechá padat po otravách metanolem jako hrušky a dovolí si je alespoň nějak chránit.

Možná jde Jaklova láska ke svobodě tak daleko, že by mu nevadilo, kdyby se Česko proměnilo díky volně dostupnému jedu v zemi slepých po vzoru knihy Den trifidů. Ovšem pak se ho musíme zeptat, jak by to celé fungovalo. Udržet v provozu stát, kde se znenadání objeví deset milionů zákazníků Tyfloservisu, není úplně snadné, zvlášť když suverénně odmítáte jakoukoli pomoc zvenčí s argumentem, že je to stejně jenom zdroj korupce.

Omlouvám se za laciné posměšky, ale nenapadl mě lepší způsob, jak ukázat, kam Jaklovo myšlení vede: Když se z absolutní svobody udělá absolutní ideologie, která se bez dalšího prosazuje, má to prostě své náklady. Určitě můžeme spolu s prohibicí hned zítra zrušit i dopravní předpisy a vůbec všechny psané normy, a nakonec i stát jako takový. Jenže by to byl takový mazec, jaký netropila rocková formace Folimanka Blues ani v době, kdy měl Ladislav Jakl na hlavě ještě vlasy.

A ještě jednu na téma prezidentský kandidát a lahev. Politik, který se na veřejnosti ukáže s flaškou tvrdého, se chová nejen nevkusně, ale i bezohledně. Jedním z důvodů, proč u nás pijí děti nejvíc na světě, je obecná tolerance k alkoholu jako takovému. To, co předvedl Jakl, přitom není pouhá demonstrace tolerance, ale rovnou propagace alkoholu, a pan tajemník si tak může směle připsat do seznamu svých úspěchů nějakého toho čerstvého dětského alkoholika.

Pokud tedy nebude tvrdit, že vzory ani prostředí nemají na lidské chování v senzitivním období vývoje vůbec žádný vliv, což si mimochodem nedovolil ani Jean Paul Sartre, a ten měl teorii absolutní zodpovědnosti za to, co děláme, propracovanou při vší úctě o trochu lépe než Jakl.

A když už jsme u Jakla, nemůžeme si odpustit kapitolu našeho oblíbeného lehkého žánru „standardní útok na hlavu státu“. Jakl pravil, že by si po případném zvolení rád nechal na Hradě Václava Klause. Připadá nám trochu divné, že by Klaus chtěl dělat fámula byvšímu fámulovi, takže pokud zůstane, pak snad jen proto, aby nevyšel ze cviku.

A paranoik už píše scénář: Ladislav Jakl je zvolen prezidentem, do roka odstupuje ze zdravotních důvodů (cirhóza), konají se předčasné volby, drtivě vítězí Václav Klaus. Ústava to umožňuje, je to legální, stejně jako popíjení politiků na tiskovkách. Navíc to odpovídá zvyklostem a praxi země na východ od nás, kde na rozdíl od Evropské unie, dle konzistentního názoru Hradu, demokracie nezaniká. Tak proč ne.

Jenže to se samozřejmě – a naštěstí – nestane. Jakl je jen koloritem přímé volby, fáborkou v cirkusu, kde soupeří jinačí wrestleři. Příběh jeho kandidatury nám ale alespoň umožňuje upozornit na to, že vůbec není jasné, zda v prvním kole přímé prezidentské volby bude taková tlačenice, jak se dosud obecně soudí. Prezidentský kandidát potřebuje k oficiální registraci padesát tisíc podpisů. Jakl jich má zatím jen deset tisíc (Klausův podpis se počítá za jeden – pozn. red.) a podobně nevesele na tom jsou ostatní kandidáti.

Třeba Táňa Fischerová by podle interních informací byla i za těch deset tisíc podpisů vděčná. Ukazuje se, že sehnat autogramy od masy, která by naplnila stadiony Sparty, Slavie a Bohemky dohromady není jednoduché, a pokud se to více či méně obskurním kandidátům nedaří, je to vlastně dobrá zpráva: Češi nejsou ochotní podepsat cokoli jen proto, aby byla při volbách větší sranda. Poptávka je po těch, kdo to myslí opravdu vážně, nebo si to o nich lze aspoň myslet. A poptávka, alespoň někdy rozhoduje i v politice, což napříště neradno podceňovat.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET