Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Jakl: Cením si více svobody než sladkého bonbonu
Publikováno 05.10.2012 v kategorii: Rozhovory

Vybudovali jsme si představu, že máme nárok na štěstí, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz. Ladislav Jakl.

Všichni dohromady jsme si vybudovali špatnou náladu říká kromě jiného v exkluzivním rozhovoru pro Prvnizpravy.cz kandidát Strany svobodných občanů na prezidenta Ladislav Jakl.

V současnosti probíhají kampaně potenciálních prezidentských kandidátů  a v této souvislosti jsme se zeptali  Ladislava Jakla na jeho názory i  zkušenosti s předvolební kampaní.

Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s předvolební kampaní?
Vlastní kampaň ještě ani nezačala. Zatím sbírám podpisy a to je úplně jiná disciplína. U kampaně stačí, aby se o kandidátovi hodně vědělo a aby bylo známo, jaké má názory. To při sbírání podpisů nepomůže, tady rozhoduje jen fyzický kontakt „sběračů“ s občany. A to je hodně těžká disciplína. Ne každý je ochoten svěřit cizí osobě svá data. Proto ke sbírání potřebujete buď hodně peněz (které nemám), abyste zaplatil stovky „sběračů“, nebo hodně lidí motivovaných svým přesvědčením a schopných jít mezi lidi, zbavit se přirozeného ostychu a oslovovat je. A takových není mnoho.

Jaká je podle vás nálada ve společnosti, myslíte si jako prezident Klaus, že nálada ve společnosti dosáhla mimořádně špatného stavu?
Ta nálada je v absolutním rozporu s realitou. Ve srovnání s mnoha jinými státy na nás světová krize zdaleka nedolehla tak drtivě, jako na ně. Nepodceňuji špatné životní podmínky mnoha chudých, pohybuji se denně mezi zcela obyčejnými normálními lidmi. Ale ta nálada víc než z reality pramení z úrovně společenské debaty u nás. A ona debata je nabita negativními emocemi, nenávistí a frustrací. Pro jistý typ lidí je osvobozující, když svou nespokojenost z vlastního života mohou na někoho hodit. Třeba na toho papaláše, kterého zrovna vidí v televizi. Nebo na kohokoli, kdo za jejich život v očích těch frustrovaných může. A tomu všemu média velmi přitápějí pod kotlem.

Co myslíte, kdo špatný stav společnosti způsobil? Politici, média, sami lidé?
Politici i média, to jsou přece také lidé. Všichni dohromady. Vybudovali jsme si představu, že máme nárok na štěstí. A jako malé děti se vztekáme, když to není úplně podle našich představ.

Mnozí prezidentští kandidáti slibují svým poteciálním voličům zaměstnanost, lepší životní prostředí, snížení kriminality…
Ano. A sladší a levnější bonbóny. Slibem nezarmoutíš, jak říká klasik. Měli by jim raději slíbit, že se budou všemi silami snažit, aby jim stát nepřekážel, nešikanoval je, nebuzeroval, neřídil, aby je neobíral na daních a nestrkal jim pod nos věci, které by si sami nevybrali. Jenže s tím uspějí jen u lidí, kteří si cení víc své svobody než příslibu sladkého bonbonu.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET