Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
D-fens: Jakla brzy přejede černé neosvětlené kolo
Publikováno 03.01.2013 v kategorii: Ozvěna

Gratuluji panu Jaklovi k jeho blogu, kde k velkému zděšení mainstreamu nepopsal se značnou nadsázkou (kterou cyklisté zásadně nechápou) nic jiného než to, co mohou všichni vlastními smysly vnímat, v tomto případě především cítit. Napsal, že cyklisté smrdí a že energii na svoji ekologickou dopravu také musejí někde získat. Vyvolalo to velké pozdvižení, zejména předpokládám, že se Auto*Mat a Oživení naprosto poserou, což ale nic nezmění na tom, že oni taky smrdí jako sokolská žíněnka.

Mimochodem sledujte diskusi k článku a neúnavnou snahu pana Davida Matějů převychovat čtenáře a vysvětlit jim, že vtip je prostě vtip, což je případě zapruzených cykloaktivistů skutečně marná snaha. Předpokládám, že Jakla brzy přejede černé neosvětlené kolo.

Z hlediska ekologie je největším problémem zykloaktivista-vegetarián, protože vegetariáni produkují 5x více metanu a metan je 8x učinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Pokud zykloprďouch zvýší tělesnou aktivitu a tím pádem také příjem zrní a lupení, pak lehce předběhne v kcharbon fútprintu jakékoli osobní auto, nehledě na to, že zyklojízda spolu s takovými zyklisty musí být peklo a pokud se jich sejde víc, mohli by dokonce vyvolat explozi.

Na co však pan Jakl zapomněl je, že kolem sebe cyklisté neustále plivají. Nevím, co je k tomu vede. Možná se jedná o stejný reflex jako mají psi, kteří kolem sebe chčijí, aby si vyznačili teritorium. Možná je to tak, že když kolem sebe cyklista fluše, značkuje routing na budoucí cyklostezku. Z Prahy přijede z ministerstva z úřadu hlavního Zykloführera v Prahe nějaký sofistikovaný stroj, spočítá flusance a je projekt hotový. Nebo vyplivují mouchy, které jim uvízly v ústech při rychlé jízdě. Ale myslím, že existuje daleko prostší vysvětlení. Jsou to prostě prasata.

Nedávno jsem se nad tím musel zamyslet.

Co kdybych si koupil kolo?

Říkal jsem si, co si koupím příští rok hezkého. Předloni jsem si koupil nové auto. Loni jsem si koupil ještě jedno auto a pistoli. Další auto už kupovat nechci a pistolí mám taky dost. Váhal jsem mezi AR-15 a maxiskútrem. AR-15 je šikovná věc a vzrušuje gun-ban marxistky jako každá velká věc připomínající byť vzdáleně falus. S AR-15 se ale nedá jezdit do práce, tedy bez velkých obtíží. Skútr vítězí. Něco jako Suzuki Burgman. Přímo si to představuju, jak v krásném letním dni frčím do práce ovíván ranním vzduchem, mimo rozpálený interiér auta, vdechuji ten krásný čistý vzduch, jen místy zamořený čtvrtplnými třičtvrtěprázdnými kouřícími autobusy MHD. Nemusím řešit problémy s parkováním, kolony mohu s trochou důvtipu objet…

A pak mě napadla hříšná myšlenka.

Co kdybych si koupil kolo?

Do práce to mám něco mezi osmi a devíti kilometry, přijde na to, kudy jedu. Když jdu pěšky a mohu se pohybovat po dráze víceméně odpovídající vzdušné čáře, tak ještě blíže. Už několikrát jsem to udělal a bylo to fajn. Jenže to trvá přes hodinu jedna cesta a obětovat tři hodiny denně, a to je moc velký luxus na to, abych to provozoval denně. To už můžu klidně jezdit MHD pro pracháče! Ne ne, tak bohatý nejsem. Kolo by bylo ideální kompromis mezi ztrátou času a relaxací.

Okamžitě jsem tuto myšlenku zavrhl, jakkoli se to zdálo racionální.

Nemusel jsem ani myslet na ten pocit úlevy, když neznámý pobuda ukradl můj poslední bicykl v životě. Už jen představa, že si nasazuji ten komický buzerantský klobouk, co se mu říká helma, mi přišla odporná jako sex s mrtvou kozou. Ale úplně nejhorší, iracionální a nestravitelná byla myšlenka, že bych se tím přihlásil ke komunitě těch levičáckých buzerantů, co provozují cykloaktivismus. Mám poslední dobou dojem, že se cyklistika přestala existovat standalone a stala součástí širšího „moderního liberálního“ životního světonázoru pro mladý komouše, pozestávajícího z multikulti demagogie, gender oblbování, teploušského aktivismu a pokud už tedy jste lesba ze Surinamu na manažerské pozici, můžete také jezdit do práce na kole, protože jste váš kolektiv přihlásila do soutěže Cyklozaměstnavatel roku.

Ne ne ne a ještě jednou ne. Legitimaci z drátů a trubek do tohoto světa si pořizovat nehodlám, i kdyby jezdila lépe než Ferrari kombinované s Bentleyem. Čiště technicky vzato bych to rád udělal, ale ideologicky to nepřichází v úvahu, protože mi to Auto*Mrd a další cyklofašisti zhnusili.

Bonus: Silikonová vazelína

Sehnat voděodolnou vysokoteplotní vazelínu je problém. K čemu ji potřebuji? Mažou se tím čepy třmenů kotoučových brzd systému Lucas. Vohnouti včetně těch v servisu to často oserou a namažou to běžnou vazelínou, ta se zahřeje, vyteče a čepy vymačkají držák brzdiče nebo se zadřou, což se špatně opravuje.

Někdy je to součástí sady s destičkami v takovém malém pytlíčku, ale většinou ne a musí se to koupit zvlášť. Je to drahej matroš a prakticky se to nedá koupit v množství opodstatněném pro příležitostné domácí použití, nehledě na to, že firmy nechtějí prodávat malá množství koncovým spotřebitelům. Na trhu jsou dvě fungující náhrady: AS2-25 (odolná do 1000°C, což je o hodně víc, než se zahřejí brzdy i při drsném zacházení, ale na druhé straně má 60% minerálního plniva, ze kterého tam při pracovní teplotě 200°C mnoho nezbyde) nebo… obyčejná… silikonová vazelína, co používají pumpičkáři na lubrikaci nevím čeho a ani to vědět nechci. Ta vydrží kolem 250°C a to je furt dost, protože při 260°C se začne vařit brzdová kapalina a s brzdama je stejně ámen, kromě toho přenos tepla do držáku třmene není nijak velký. Každopádně při fénování silikonové vazelíny horkovzdušnou pistlolí nastavenou na 280°C byla vazelína pořád ještě konzistentní a neroztekla se. Zatím jsem s používáním silikonové vazelíny nezaznamenal problém. Silikonová vazelína také přestála privátní test kotoučů Starline končící jejich zohnutím natolik, že pod spodní plochu kotouče položeného na rovném stole šlo strčit sirku. Je to dobrej matroš.

Každopádně silikonová vazelína bylo moje jediné pojítko se světem cyklistiky.

Silikonová vazelína začala docházet loni na podzim. Poslal jsem otce do cyklubuzního shopu, aby koupil jinou, kdybych se zase vrtal do brzd. Otec se obětoval, misi splnil a vazelínu donesl. Uklidil jsem ji, aniž bych ji nějak studoval.

Opravoval jsem teď před vánoci zadní brzdy a přitom došlo na silikonovou vazelínu. Vzal jsem tedy to, co otec přinesl in memoriam a zjistil, že mu za 95 Kč prodali prachobyčejnou minerální vazelínu, a to navíc v množství, že by bylo výhodnější to namazat kaviárem. Bylo na ní sice napsáno, že je na vysoce namáhaná uložení, ale již jen pohled na tento materiál připomínající kuní hovno mě zbavil iluzí.

Oni toho starýho chudáka podrazili a prodali mu tyhle sračky! Já je vykostím, zmrdy.

Původně jsem myslel, že vrazím do pumpičkářskýho gayshopu a omlátím jim to o hlavu, o anál, o cokoli, nicméně jsem už pumpičkářský shop nenašel, protože skončil. Hurá. Doufám, že v rámci vyrovnání pohledávek prodali veškerý personál jako otroky do bordelu pro homosexuální sadisty.

Navštívil jsem cykloshop na Rudolfovské třídě. Nacházelo se tam mnoho bicyklů futuristických tvarů, nápaditých designů a šokujících cenovek, které mě ani trochu nezajímaly. (Jak je kurva do peači možný, že jízdní kolo, pár svařených trubek a plechových výlisků, stojí polovinu toho, co nový skútr obsahující totéž co jízdní kolo a navíc pár nepodstatných maličkostí jako motor, převodovku, funkční brzdy, elektroniku apod.?) U pokladny stáli dva namakaný buzíčci v družném hovoru. Evidentně jim vadilo, že je ruším.

– „Co byste si přál, pane?“ (buď si kupte kolo za padesát litrů, nebo vypadněte).
– „Silikonovou vazelínu.“
– „To nemáme… měli bysme tohle.“
Podal mi nějaký kelímek. Bylo to náramně úhledně zabalené. Světle zelený kelímek byl zataven v blistru a na tom všem byly nějaké nápisy jako Faggot extreme lube nebo tak něco. Vypadalo to podezřele. Co taky čekat v takových místech.
– „To je co? To je silikonová vazelína?“
– „Já nevim. Ale dělá se to ve Švýcarsku. Nač to potřebujete?“
Představil jsem si vychcaného poťouchlého Švýcara, jak s ďábelským úsměvem plní vepřové sádlo z Lidlu do zelených kelímků.
– „Na brzdy u auta.“
Tak a teď se asi posereš.
– „Tak na vaše auto tu nemáme nic.“
– „A to je vaše škoda. Sbohem.“

Kdyby vás to zajímalo, tak silikonovou vazelínu mají každé instalatérské potřeby. Mažou se s ní kulový kohouty, aby s nimi šlo lepší točit a neopotřebovávaly se jim koule.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET