O amnestii jsme se radili v širokém kruhu tří lidí, říká Jakl
Publikováno 04.01.2013 v kategorii: Rozhovory

Parametry amnestie vznikaly v dlouhých polemických debatách tří lidí, řekl ředitel politického odboru Pražského hradu Ladislav Jakl v rozhovoru pro Lidovky.cz. Hlavním účelem podle Jakla nebylo vyprázdnění přeplněných vězeňských zařízení, konkrétnější ale nebyl.

Lidovky.cz: Věděl jste o tom, že prezident Václav Klaus připravuje amnestii?

Ano.

Lidovky.cz: Jak dlouho tento krok chystal?

Řadu týdnů.

Lidovky.cz: Prezident oznámil amnestii u příležitosti 20. výročí vzniku samostatné České republiky. Měl tento krok i nějakou další motivaci, filozofii?

Jistě. Měl. A tou nebylo vyprázdnění věznic.

Lidovky.cz: Jaká tato další motivace, filozofie byla?

To se musíte zeptat pana prezidenta nebo jeho mluvčího. Já mluvím jen za sebe.

Lidovky.cz: Můžete přiblížit, jak probíhalo sestavení parametrů amnestie jejích jednotlivých článků?

V dlouhých polemických debatách.

Lidovky.cz: Jak široký byl okruh lidí, které prezident do polemiky zapojil, a o čem byla polemika z Vašeho pohledu nejvýraznější?

Byl to velmi široký okruh tří lidí. Polemika byla hodně výrazná skoro o všem. I o tom, co v textu amnestie nakonec není. O limitech, formulacích, šíři záběru..

Lidovky.cz: Jak vnímáte kontroverzi, která provází především zastavení trestního stíhání u případů, které neskončily pravomocným rozsudkem ani po osmi letech? Bez pravomocného rozsudku tak podle všeho skončí například kauza manažerů H-Systemu nebo některé další případy velké ekonomické kriminality, kdy se na průtazích podíleli i sami obvinění…

Soud má konat a ne dvacet let šetřit. Zavazují nás k tomu i mezinárodní konvence.

Ladislav Jakl se šířeji rozepsal o důvodech prezidentské amnestie na své internetové stránce www.ladislavjakl.cz. Text přinášíme v plném znění:

Proč amnestie? Proč takováto? Proč teď?

Byl jsem osobně podporovatelem amnestie mnoho měsíců, ne –li déle. Zdálo se mi, že je už konečně třeba něco nahlas říci k současné praxi policie, státních zástupců, soudců a také zákonodárců ve věcech trestního práva.

A projevit slitování nad těmi, co by za svá drobná selhání jinde ani do basy nešli a dostali tak maximálně pokutu či napomenutí. Jsem rád, že se nakonec pan prezident pro ni rozhodl. Měl pro to jistě své důvody, vyhlášení amnestie je ryze individuálním aktem. Jeho důvody byly určitě odlišné než moje, ale mé byly tyto:

Amnestie je stabilním článkem našeho ústavního systému. A nejen našeho, ale všech známých demokracií. Není správné ji nadužívat, není správné ji dávat očekávatelně v pravidelných intervalech a není správné s její pomocí řešit stav vězeňství.

Smysl amnestie je v něčem jiném. Jde o mimořádný krok pro mimořádné chvíle. A je to příležitost, jak říci něco zásadního o našem trestním právu a o justiční praxi. Prezident v našem ústavním systému nemá zákonodárnou iniciativu a nemůže tedy navrhovat zákony či jejich změny. Ani zákon trestní. Nemá ani pravomoci metodicky řídit vyšetřovací a soudní mechanismy. Což je dobře. Amnestie mu ale poskytuje pádný nástroj k tomu, aby na tato témata sdělil, co si o nich myslí.

Co si myslí o zavírání za kdejaký bagatelní čin, protože to je soudcovská rutina. Co si myslí o neúnosně se vlekoucích případech, které jsou i třeba deset a více let likvidačním momentem životů mnoha lidí. Ti se léta se nedočkají spravedlnosti, přičemž soudci nemají sebemenší motivaci, aby s tím něco dělali, navzdory mezinárodním pravidlům, které ukládají uzavřít stíhání v dohledném čase. Co si myslí o nepoměru mezi tresty za činy směřující proti zdraví a životu a tresty za například nedbalostní činy.

Od poslední amnestie uplynulo 15 let a disproporce v této oblasti se za tu dobu nakumulovaly natolik, že čas pro jejich řešení nazrál.

Zdroj

Webdesign: Kabris|NET