Po chvilkovém smutku a jakémsi ochromení, kdy se zdálo, že pravice v ČR odchodem pana presidenta jako její poslední bašty z Hradu už definitivně zanikla, zvedla tato opět hlavu a pustila se do boje za svobodu v naší zemi. Institut Václava Klause (IVK) sice ještě nemá ani lustry v místnostech, ale začal po návratu šéfa z USA  pracovat naplno. Důkazem toho je, že jeho osobní tajemník Ladislav Jakl vyzval baštu konzervativců,  kteří se sešli na již devátých „Hovorech na pravici“ pořádaných Akcí DOST Michala Semína na Novotného lávce v Praze, k zorganizování referenda o vystoupení z EU. A že 2. dubna 2013 bude na desátých Hovorech na pravici nesoucích název „Na prahu kontrarevoluce“ vyzývat další přítel profesora Klause pan Petr Hájek tamtéž v 18 hodin přítomné ke kontrarevoluci.

„Na možnosti vyhlášení referenda o vystoupení z EU jsem připraven spoplupracovat s kýmkoliv!“ burácel Jakl. Je to podle něho první krok ke svobodě a boj za něj se bude stupňovat v dalších krocích.

„Musíme postupovat systémem gradujícího pokračování. Nebude to ale žádné přešlapování na místě, budeme trpělivě, systematicky a stále  pracovat na svém cíli. Není nutno tady přemýšlet nahlas. Pišme a připravujme se. Je nutné v první řadě vytvořit kroky pro gradující pokračování a jít stále nahoru. Nesnažme se být okamžitě horou, která porodí myš, abe buďme myší, která porodí horu. EU je mezinárodní organizací, která má konkrétní podobu. Není to posvátná kráva, ale živé téma k neustálé debatě, která se týká každého z nás, naší svobody a toho, jakým způsobem prožíváme vztah ke světu. Proběhlo jedno referendum v neprospěch nás 26 %, kteří jsme byli proti vstupu do ní. Debata o EU nemůže končit deset let starým referendem. EU se stále vyvíjí a její tvář se stále jasněji vyjevuje. Některá očekávání se naplnila, ale mnohá ne. Chceme se vyjádřit dnes k nové realitě. Jsou pro to věcné důvody. Nemůže nám nikdo zacpávat ústa,“ ujistil Jakl netrpělivé fórum přítomných.

Je tedy již jasné kam napne síly IVK a že se páni Dientsbieři se svou skvadrou nenáviděného Klause a jeho přátel hned tak nezbaví i kdyby ho žalovali pro ještě větší nesmysly než pro vlastizradu. Že společně se svými věrnými ještě ukáže svoji sílu. Maně mne napadla pověst o třech prutech Svatoplukových.

Na dotazy z pléna, zda se připojí do jeho boje za naši národní svobodu i jeho šéf, se pan Jakl jen záhadně pousmál a odpověděl s ironií jemu vlastní: „Dámy a pánové, milí Evropané, Australané a zbytkosvětáci! Nebudeme přeci nepřátelům odkrývat všechny karty naráz. Mějte na paměti, že na všechna tato setkání chodí převlečený Barroso. K tomu přece tady nebudu mluvit. Pojďme mu tento večer znechutit. Přemýšlejme, kterým výrokem a čím mu uděláme radost větší a menší. Buďme trpěliví, pokračujme v této sestavě a  nenechme  se od nikoho  odstrašit! „

A svá tvrzení o tom, že čím více poznávají lidé EU, tím větší u nich nastává deziluze, doložil Ladislav Jakl několika výmluvnými daty o vývoji nálad občanů ve vztahu k EU a jejím organizacím, které mu poskytl předseda CEPu ekonom Jan Skopeček. Před deseti lety hlasovali lidé o náležitosti k civilizačnímu okruhu, ne o konkrétních zájmech. Od té doby bylo mnoho občanů oklamáno. Tehdy EU dalo důvěru  64 % občanů, nyní jen 40 %. Svědčí to o tom, že čím více občané o EU vědí, tím je jejich deziluze větší. Evropskému parlamentu věřilo 49 % občanů, nyní jen 30 %, Evropské komisi 46 %, nyní 28 %. Prezident EU měl v roce 2010, kdy byl poprvé zvolen, sice mizivou podporu 27 %, ta ale nadále klesala na současných 22 %, podpora ministryně zahraničí klesla z 25 % na 21%.

„Tato čísla opravňují vlády členských států EU zeptat se občanů, zda ještě chějí být členy EU, neboli, zda chtějí být nadále stahováni za nohu do hloubky dluhů EU. A i kdyby nakonec parlament EU referendum nepovolil, již sama debata o tom mnoho vyjasní a zvýší cenu našeho ANO či NE v Bruselu. Politik ČR může říci, že nepodepíše ten či onen příkaz EU, protože by se nemohl vrátit domu s odkazem na referendum. Ani média by nemohla jít stále proti veřejnému mínění. Musejí nechat lidi projevit své aktivity. Lidí se stále dotýká to, co EU přináší zlého. Proto bychom se měli všichni spojit a radit se o tom. Kdybychom  od kritiky a analýz udělali jakýkoliv krok, pak víme, jak postupovat dál podle skvělé knihy Petra Macha. „Jak vystoupit z EU“. Není to proto žádný krok do neznáma. Nečekejme, až nám vyasfaltují legislativci dálnici. Frustrované lidi není možné nechat na pospas EU. Nesmějí být obětními beránky ani pařezy na štípání dřeva,“ uzavřel člen správní ardy IVK Ladislav Jakl.

„EU mi dluží deset let života v suverénním státě. Chci vrátit politiku zpět k nám. Politika se dá dělat jenom v suverénní zemi a suverénní země nemůže být členem Evropské unie.“ Podle Jakla je nesmírně důležité, aby se o EU vůbec začala vést u nás relevantní debata. Pokud ji dnes někdo vede, vypadá to jako něco extremistického, fašistického, nacistického. Kdybychom se o tom za rok mohli začít bavit bez těchto nálepek, byl by to podle něho úspěch.

Proto je podle něj nutné začít sbírat hlasy pod petici žádající vyhlášení referenda, aby naše ustrašená vláda měla podklady pro to požádat parlament o schválení zákona o něm :„Za tím účelem by se měli spojit všichni, komu leží na srdci svoboda nás i naší vlasti. Na drobnější rozpory je čas potom. Když skupina vězňů utíká z vězení, tak mají společný cíl. A když vylezou ven, jde každý někam jinam,“ zakončil své vystoupení Jakl.

Tato slova byla zřejmě míněna zejména na adresu předsedy Svobodných Petra Macha, který zřejmě  nemůže stále překousnout, že si někteří občané dovolují věřit v Boha, a nechce se zahodit na spolupráci s „bigotním katolíkem“ jak hanlivě nazval veřejně v televizi pana Michala Semína. Protože pokud jde o předsedkyni Suverenity Janu Bobošíkovou, tak ta naopak vyzvala k překonání osobních neshod a všech animozit. Oznámila, že v těchto dnech dohodla dokonce spolupráci se Stranou soukromníků.

„Máme jednu příležitost pro změnu současné politiky – volby 2014. Musíme do té doby vybudovat sílu, která malé a střední podnikatele přesvědčí, aby jí uvěřili a podporovali jí. A nejen ty. Oproti ostatním státům EU máme dvě obrovské výhody. Nemáme zatím zavedeno euro a můžeme proto působit tlak na to vyvázat se z povinnosti euro přijmout. A především máme Václava Klause. Vysoce odborně zdatného politika majícího, teoretickou i praktickou zkušenost a politika, který se nebojí. Měli bychom napnout všechny síly k umožnění jeho návratu do aktivní politiky!“

Je smutné, že právě Petr Mach, který je znám jako snad nejvýraznější zastánce vyhlášení referenda o EU a který je navíc předsedou strany, která má již ve svém znaku slovo Svoboda do ní vnesl kastovnictví, jaké kdysi existovalo v totalitní KSČ. Že kádruje spolupracovníky dokonce tak ostře, že nesmějí ani věřit v Boha, a to i v případě, že tuto víru nikomu nevnucují a netýká se politických problémů o něž jde. Michal Semín je naopak znám jako opravdový křesťan  svou tolerancí ke každému. Nikoho nezesměšňuje za to, že v Boha nevěří, jako komunisté. Naopak ve svém projevu toto vše včetně postojů k potratům, otázkám homosexuality a dalším upozadil a nabídl pomoc všem za boj zásadní, za osamostatnění se z protektorátu EU.

Doktor Mach se ve své řeči zaměřil pouze na procedurální záležitosti týkající se referenda a na možnost vystoupenéí z EU. Uvedl případ Grónska, které v roce 1982 z EU vystoupilo, a upozornil, že Lisabonská smlouva podobné jednostranné vystoupení členského státu znemožňuje. Nicméně čl. 50 Smlouvy o fungování EU nabízí možnou cestu k vystouopení. Ta ale nemůže být kratší než dva roky. Za Svobodné prohlásil, že 2. dubna, kdy má na Pražském hradě zavlát protektorátní vlajka Unie, zahájí jeho strana sběr podpisů pro případné referendum, které by podle něj bylo „cestou ke státní svrchovanosti“ a nezbytným krokem na cestě ke svobodě. Ale samostatně.

Ani během hovoru o přestávce semináře nedošlo, bohužel, k očekávané dohodě mezi ním a ostatními na společné spolupráci. Očekávané proto, že Michal Semín  pronesl větu na kterou přítomní tolik čekali: „Pokud by se Suverenita a Svobodní dokázali jako dvě nejvýznamější euroskeptické strany dohodnout, pak by k tomu nezůstal lhostejný ani Václav Klaus.“

Je ironií, že právě Petr Mach, který 12 let vedl Klausovo Centrum pro ekonomiku a politiku jako jím vychvalovaný jeho student na VŠE a od kterého jsme si slibobvali při zakládání jeho strany, že bude pokračovat v jím započatém díle, je nyní překážkou tohoto přání. A navíc kvůli věci jako je víra, tedy věci, která ve slušných státech do politiky nepatří. Škoda, že sliby o svobodě zůstaly jen planými frázemi. Přitom to byl právě Mach, který v roce 2008 aktivně podporoval Pochody na Hrad, na nichž říkal, že bude-li přijata Lisabonská smlouva (LS), nezbyde než požadovat vystoupení z EU. A měl by to být právě on, pokud chce docílit většího úspěchu než 3 % v následujících volbách, měl by se spojit ve věci prosazení referenda o vystoupení z EU.

Jak říká moudře Michal Semín: „Je potřeba najít společnou řeč při obhajobě naší svrchovanosti. Akce DOST je zde proto, aby se na společném postupu  vedoucím k dosažení požadavku vystoupení z EU shodli vlastenci s jinak odlišnými stanovisky. „Je mi jasné, že se budeme po dosažení suverenity přít v detailech, ale nedokážu pochopit, že se nám nepodařilo najít společný postup v otázce hájení suverenity ČR. Chápu, že vadí Petru Machovi můj bigotismus, proč ale se chce veřejně distancovat od Manifestu DOST, který podepsal, to nechápu. To přece nemá s mým vztahem k Bohu nic společného. Chce-li se někdo věnovat stranické politice, musí mít nejdříve hřiště, na kterém ji  budete moci dělat, jinak to udělá za něj Brusel. Proto bychom se měli všichni spojit k protestu proti vyvěšení protektorátní vlajky na Hradě a jít tam společně s transparenty  „Hnutí proti vlajce“, které jsme v DOST vydali. Na dohady o méně podstatných otázkách, jako jsou potraty či liberteralismus, budeme mít po vystoupení z EU dost času. Lidé mnohdy nevědí, jsou-li pravice či levice, ale EU MAJÍ PLNÉ ZUBY. Proč předem klást další překážky?“

A celou vzrušenou debatu uzavřel Ladislav Jakl: „Nejefektivnějším způsobem, jak dosáhnout kýženého cíle, je prosadit referendum o vystoupení. To nám poskytne politickou platformu pro souboj. To kýžené hřiště. Bagry s hvězdičkami nám ale toto hřiště vybagrovaly a nejde na něm hrát fotbal. Vykopejme bagristy a chraňme hřiště. Pak na něj pojďme hrát, zda chceme suverenitu jakou má Korea či Švýcarsko. Jinak politika zmizí a udělá se v Bruselu. Nejsem stoupencem davového slučování, ale někdy může nastat situace jako se skupinou vězňů, která se spojí  za společným cílem útěku z vězení. Nehlasují, nedohadují se o tom, co si kdo myslí či v co věří, ale  jednají v pokoře ke společnému cíli a efektivně. Teprve až vylezou ven, jdou každý jinam. I mezi námi nejsou nyní malicherné rozpory prioritou.“

Zdroj