Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Je neděle, venku je hezky. Co si takhle povídat o amnestii?
Publikováno 20.05.2013 v kategorii: Publikované články

V neděli odpoledne mě naháněla velmi milá reportérka televize Nova. Že prý se mě zapomněla na tom chodníku před televizí Prima na něco zeptat a že za mnou kamkoli přijede, aby to napravila.

Zajímalo mě, co že ji to zajímá, a ona, že moje reakce na „problematické“ vystupování prezidenta Zemana na veřejnosti. Tak jsem jí řekl, ať tedy přijede.

Na Hradě už nepracuji a nemám do toho moc co mluvit, povídám za chvíli do novácké kamery, ale kdybych byl mediálním konzultantem prezidenta Zemana, řekl bych mu, že jeho nebudou média nikdy tak šetřit, jako třeba prezidenta Havla, a že by s tím měl počítat. Zkuste hádat, jestli byla má reakce odvysílána, nebo jestli ta milá reportérka vážila svou cestu nadarmo.

A co že jsem to dělal na tom chodníku před televizí Prima? Byl jsem odchycen skupinou novinářů, kteří takto číhávají na hosty pořadu Partie. Tam jsem se snažil potisící vysvětlit, jak vznikala amnestie a jaký je její skutečný dopad.
Každá amnestie bude vždy kontroverzní

Že každá amnestie bude vždy nutně kontroverzní, protože je zásahem do justičního soukolí, do výroku o vině a nevině. Proto je asi dobře, že prezident Klaus vyhlásil jen jednu a ne čtyři, jako prezident Havel, a že její vyhlášení načasoval až na dobu 15 let od vyhlášení té poslední.

  • Každá předchozí amnestie obsahovala abolici, tedy zastavení běžících stíhání, ale jen tato Klausova se setkala právě kvůli abolici s tak zuřivou mediální a politickou odezvou. Proč?

Že kritika amnestie je naprosto legitimní. Je možné ji nevyhlásit, vyhlásit jindy či vyhlásit úplně jinak. Že ale každá její varianta je legitimní a je věcí debaty, jaké ta která verze přináší efekty. Ale že neustálé podsouvání zlých motivů jejího vyhlášení je hloupé a jádro debaty zatemňující.

Že každá předchozí amnestie obsahovala abolici, tedy zastavení běžících stíhání, ale jen tato Klausova se setkala právě kvůli abolici s tak zuřivou mediální a politickou odezvou. Proč?

Že je zcela namístě uvažovat o tom, zda abolici omezit na nižší hrozící tresty ale dál už ji nelimitovat, nebo naopak limitovat ji zásadně ale vztáhnout ji i na vyšší hrozící tresty.

pp

Havlova poslední abolice

Že Havlova poslední abolice se sice omezila na hrozící tresty jen do tří let, ale zase se vztahovala na všechna aktuálně běžící stíhání, která by bývala skončila rozsudkem nejspíš během pár týdnů a šlo tedy o přímý zásah do živého vyšetřovacího a justičního procesu. Navíc se takto konstruovaná abolice vztahovala na 15 tisíc případů, tedy na 20 či 25 tisíc stíhaných a desítky tisíc poškozených. To abolice Klausova sice zastavila stíhání ve věcech se sazbou až 10 let, ale zase šlo jen o případy, které by spravedlivým rozsudkem nejspíš neskončily nikdy, protože se vlekly osm, deset nebo třeba devatenáct let. A nebylo jich 15 tisíc ale něco přes čtyři stovky a stíháno v nich bylo něco přes sedm lidí.

  • Že stovky těchto neřešených případů jen odčerpávaly kapacity policie i justice, aniž bylo zřejmé, že ještě vůbec může padnout spravedlivý výrok o vině.

Že asi dvě třetiny z těch čtyř stovek případů se nikdy za ta léta ani nedostaly k soudu, což je v mnoha kulturních zemích vyloučené. Že mnohdy šlo o „cold cases“, na které léta nikdo nesáhl a které se na stolech soudců válely jen jako lapače prachu. Že se týkaly stovek lidí, kterým půl života hrozil trest pár let a zatím přišli o práci, rodinu, zdraví a nikdy jim nebyla dokázána vina.

Že mediálně provařených bylo 18 případů, tedy tři nebo čtyři procenta, zatímco ve zbylých případech šlo často o živnostníky, kteří před 15 lety nesplatili pohledávky vůči státu či obchodním partnerům, protože zase někdo nezaplatil jim a oni se tak ocitli v pasti. Že i u těch omílaných 18 případů není zdaleka jisté, že se na ně všechny amnestie skutečně vztahuje. Že i v těchto „velkých“ kauzách šlo často o vedlejší zúčastněné osoby, kterým nikdy nebyl prokázán žádný prospěch a kterým nehrozily tak vysoké tresty, jako hlavním aktérům těch kauz. Že stovky těchto neřešených případů jen odčerpávaly kapacity policie i justice, aniž bylo zřejmé, že ještě vůbec může padnout spravedlivý výrok o vině.

Že jsem byl příznivcem vyhlášení amnestie řadu let, a proto jsem se v minulých letech obracel na řadu expertů a sbíral pro svou potřebu jejich podněty a návrhy. Nikoli jako součást zadání od prezidenta, ale jako vlastní iniciativu. A že těžko může být pisatel kteréhokoli z těch podnětů považován za autora či spoluautora skutečně vyhlášené amnestie.

Pospíšil mi dával své návrhy

Že mnoho předchozích ministrů – včetně třeba pana Pospíšila – mi dávalo různé své návrhy amnestie z vlastní iniciativy, ale protože většinou alibisticky sledovaly jen snížení přetlaku ve věznicích, v dalších úvahách tyto návrhy roli moc nehrály. Ministrům jsem obvykle říkal, že k vyprázdnění věznic amnestie sloužit nemá, to si mají buď další věznice postavit, nebo prosadit změnu trestní politiky.

Že tyto jejich návrhy pro mne byly v lecčem inspirativní, ale že prezident Klaus nakonec rozhodl, že chce začít od nuly a všechny i ty nejmenší parametry amnestie tak vzniky při jeho poradách s panem Weiglem, Hájkem a mnou a po jeho osobním rozhodnutí. A že celá štvanice na jakési autory je tedy úplně nesmyslná.

„Zásadní otázky“

Jenže moderátorka vždy po prvních dvou větách skáče do řeči a od těchto prkotin vrací řeč k „zásadním“ otázkám, jakou je nějaká esemeska od právníka Hasenkopfa či email od právníka Koudelky. A tak místo debaty o jádru problému jsme už čtyři měsíce svědkem bramboračkové strkanice. Přitom pravda je tak jednoduchá. Jenže ve veřejném prostoru je jednoduchá pravda neatraktivní, proto ta poptávka po nějaké temné konspiraci.

Lebky a hnáty neuspěly

Náladu z téhle marnosti mi spravila pondělní obsílka. Píše mi Úřad pro ochranu osobních údajů, že zastavuje řízení s mou osobou, kterou zahájil na základě udání pirátské strany, že jsem zveřejnil jejich žádost o informaci o autorech amnestie včetně data narození a bydliště místopředsedy lebky a hnátů pana Michálka. Který ale přitom tato data jako místopředseda politické strany sám vystavuje na stránkách Ministerstva vnitra.

Myslíte, že o tomto neslavném konci jednoho udání referovala média v takovém rozsahu, jako o zahájení řízení proti mně? Že třeba Česká pozice, která o tomhle řízení reportovala krok za krokem včetně toho, jakou jsem kdy prý dostal obsílku s předvoláním, napsala, jak to dopadlo? To dřív poteče řeky proud do kopce.

Ladislav Jakl

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET