Za „celý“ do cely
Publikováno 06.06.2013 v kategorii: Zlehka

Když jsem ještě pracoval v novinách, rozdával jsem za gramatické a stylistické prohřešky pětistovkové pokuty. Hlavně za ruské genitivy a špatné plurály ve třetí osobě. A ještě ne moc často. Dnes by si šéfredaktoři měli v redakcích raději pořídit rovnou cely. A do té cely zavírat za slovo celý.

Jojo, polovičatost se hlavně v televizních redakcích dnes nenosí. Vše musí být celé. Třeba i několikrát v jedné větě a mnohokrát v jednom příspěvku. Zásadně celý musí být případ nebo kauza. I problém musí být celý. Vyšetřování také musí být celé, aby si divák třeba nemyslel, že ho bude jen půlka. Dokonce jsem na Nově na vlastní uši slyšel obrat „celá vražda“. Asi aby nás nenapadlo, že někoho špatně zabili.

Tohle redundantní, neboli výstelkové či vatové slovo se šíří jako mor. Původně mělo svůj smysl, aby se jím explicitně zdůraznilo, že nejde jen o část nějakého celku. Jenže se nyní používá, i když žádná taková pochybnost nastat nemůže a kdy je snad jasně, že pokud případ začal, začal prostě celý a ne od své poloviny. A proto nemá smysl říkat, že „celý případ začal…“

Na slovo celý by měl být vydán přísný zákaz. Reportéry by to nutilo jít rovnou k věci bez polštáře nebo si hledat ekvivalenty, které by nesly nějaký význam. A diváci by si na celý večer odpočinuli. Nebo aspoň na jeho kousek.

V televizi pracuje jeden moderátor, nyní spíše hlasatel, který je asi líný učit se křestní jména lidí, o kterých mluví, tak místo nich se železnou pravidelností pořád dokola používá slovo „pan“ a „paní“. Už jsem od něj slyšel i výraz „pan Hitler“ a „pan Stalin.“ Je mu hloupé říci jen příjmení, titul zpravidla nezná, tak „panuje“, jak nazývám tenhle jeho protivný zlozvyk. Reportéři, o kterých jsem dnes psal, ti zase „celují“.

Tak ať nám už s tím celování pocelují záda. Nebo do cely s nimi.

Zdroj

Webdesign: Kabris|NET