Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Kdo je tady pravice? přou se Svobodní s Hájkem před eurovolbami
Publikováno 04.03.2014 v kategorii: Ozvěna

Od voleb do evropského parlamentu, které se konají za tři měsíce, si euroskeptici slibují výrazné posílení. Volebně nejúspěšnější z nich, Svobodní, však čelí ostré kritice nacionalistického a konzervativního křídla, seskupeného kolem webu Protiproud Petra Hájka. O ostatních prakticky není slyšet.

Po ekonomicky kritickém roce 2009, po němž mnoho evropských států skončilo v hospodářské bryndě a stalo se závislými na pomoci EU, euroskeptická hnutí začala napříč Evropou sílit. Britskému premiérovi Cameronovi dělá vrásky Strana nezávislosti Spojeného království, Francie má svou Národní frontu a nově založená Aliance pro Německo jen těsně nepřekročila hranici pro vstup do německého parlamentu.

V Česku má kritika EU dva základní směry: jeden, který hlásají Svobodní (opřený o kritiku unijní byrokracie a tezi, že vně EU by české ekonomice bylo lépe) a druhý, slovy těch, kteří se k němu hlásí, konzervativní či národovecký. Ten v Unii a nejen v ní vidí především ničitele tradičních hodnot, například rodiny či víry.

Předseda Svobodných Petr Mach s tímto rámcovým dělením souhlasí. „Do jisté míry to tak vnímám. Z okolí Akce D.O.S.T. nebo pana Hájka, případně těch nově vznikajících uskupení jako Ne Bruselu, je cítit velká míra netolerance, nenávist k různým skupinám. To je nám absolutně cizí,“ říká (Mach sám podepsal původní „manifest D.O.S.T.“, s následnými aktivitami sdružení Akce D.O.S.T. nesouhlasí.)

Dodává, že Svobodní staví na principu dobrovolné spolupráce – například členství v Evropské zóně volného obchodu namísto v EU patří k jejich známějším požadavkům. „Zatímco proudy kolem Akce D.O.S.T. by rády skrze stát uplatňovaly svůj hodnotový systém,“ popisuje rozdíl svým pohledem Mach.

V kritice EU i českého politického mainstreamu coby levice se oba směry shodují, zároveň nicméně válčí mezi sebou. „Svobodní se – podle mě mystifikačně – vydávají za pravicovou stranu,“ říká například na svém webu Protiproud.cz publicista a někdejší vicekancléř prezidenta Václava Klause Petr Hájek.

„Široko daleko od nás vlastně není žádná pravicová strana. Ty, co se hlásily k pravici, v podstatě zanikly,“ kontruje šéf Svobodných Mach. Z jeho pohledu jsou všechny větší strany včetně ODS nalevo.
Nedaří se kvůli Svobodným, stěžoval si Klaus

Aktivisté, kteří se označují za konzervativce a národovce (či alespoň jedno z toho), dosud voliče nezaujali. Například v podzimních sněmovních volbách zcela propadl narychlo slepený blok Hlavu vzhůru. Exprezident Klaus si už před volbami, jako by tušil fiasko, postěžoval, že blok připravili o úspěch Svobodní, neochotní podřídit se koalici zaštítěné Janou Bobošíkovou.

„Největší úder tomu dala jedna malá strana, která je nám jinak názorově velmi blízká, ale která se v žádném případě připojit nechtěla. Byla to strana Svobodných občanů Petra Macha. To, že se nebyl ochoten přidat, byla zásadní trhlina v pokusu takovéto širší seskupení udělat,“ řekl tehdy Klaus o – jeho slovy – pokusu integrovat pravici (více zde).

Hájkova a Pajonkova bitva o rodinu a národní zájmy

Dobrou ilustraci toho, v čem spor mezi euroskeptiky vězí, přinesla lednová výměna názorů mezi Hájkem a novým místopředsedou Svobodných Tomášem Pajonkem. Hájek na Protiproudu publikoval text autora s pseudonymem Václav Danda.

„Kromě důsledného odmítání Bruselu, což je podmínka nutná, ale nedostačující, musí (národní zájmy reprezentující) subjekt nabízet i obhajobu tradičních civilizačních hodnot. Z těchto důvodů nemůže být alternativou ani Strana svobodných občanů, pro kterou je národ sprosté slovo. (…) Ostře libertariánský kurz byl potvrzen na prosincovém sněmu volbou obhájce sňatků homosexuálů Tomáše Pajonka místopředsedou strany,“ uvádí Danda (celý text zde).Pajonk to nenechal bez odezvy. „Národ pro Svobodné sprosté slovo není. Bohužel slovu národ a národní zájmy zničili jakýkoli pozitivní nádech právě někteří konzervativci, kteří žádní skuteční konzervativci nebyli, jen autokraté oblečení v kabátku ‚ochránců jazyka, národa a vlasti‘,“ reagoval.

Dodal, že není žádným „homosexuálům fandícím člověkem“ a že by byl nejraději, kdyby stát do rodinných vztahů nezasahoval. Čímž si vysloužil obsáhlý útok ze strany Petra Hájka (celý text zde), který mu vyčetl obavu používat slovo ‚národ‘, absenci idejí a strukturovaného myšlení. Dodal, že ho děsí, že pro Pajonka je rodina „více než stát“, a bod po bodu oponoval všem jeho tvrzením.
Pajonk reagoval stručnou replikou, uvedenou větou o falešných konzervativcích: „Nemůžeme prosazovat Hájkovo aktivistické vidění světa. To, že s námi nesouhlasíte, jen potvrzuje, že jsme na dobré cestě,“ napsal šéfovi Protiproudu. Oba muži se pak ještě sešli a shodli se na tom, že stát by neměl občany nikam vést a nikam společnost směrovat.

Na scénu vstupuje Jakl
Co z Hájkovy strany vypadá jako slovíčkaření (například dedukce, že Pajonk „státem opovrhuje“ ze stručného Pajonkova „rodina je pro mě víc než stát“), ve skutečnosti zvýrazňuje, kde je mezi oběma euroskeptickými proudy ona dělicí čára. Objasnění napomohl další člověk z okolí Václava Klause, který častěji spíše provokuje a rozděluje: Ladislav Jakl.

„Už nejméně dvě desetiletí mě trápí vzájemné nepochopení mnohých ekonomických liberálů a mnohých lidí oddaných tradičním konzervativním hodnotám a víře,“ napsal na svůj web.
Podle Jakla totiž to, že je někdo zdrženlivý k použití státu a jeho mocenských nástrojů k prosazování určitých hodnot – tak jako Svobodní – neznamená to, že sám je vůči těmto hodnotám neutrální a že je lidsky každodenně nehájí. A naopak podle něj člověk, který odmítá relativizaci hodnot, ještě nemusí chtít učinit ze státu beranidlo k prosazování všeho, co prosazuje za dobré.

Bývalý hradní tajemník z éry Václava Klause sice připouští, že spor je částečně užitečný kvůli vyjasnění východisek a stanovisek, zároveň je ale podle něj zničující. „I tam, kde nabývá podoby osobní nesmiřitelnosti a militantnosti a kde přehlušuje v mnohém společné ideje a cíle,“ píše Jakl.

Chceme vaše hlasy, ale web nemáme. Dejte si svařák
Před blížícími se eurovolbami liberálnější Svobodní působí organizovanějším dojmem než ostatní síly z tábora, který se označuje za protiunijní.
Uskupení Jany Bobošíkové Hlavu vzhůru!, které před kláním o Sněmovnu podporoval Václav Klaus, dnes nefunguje ani web. Poslední příspěvek na svém facebookovém profilu má ze 14. prosince 2013, kdy navrhovalo příznivcům, ať si „udělají svařák“. Dosavadní stránky spřízněné Suverenity nijak neupozorňují, že strana změnila název (nyní Česká suverenita), web i předsedkyni.

Nejostřeji z protievropského tábora své postoje formuluje Ne Bruselu (dříve Právo a spravedlnost), personálně propojené s Akcí D.O.S.T. Straně s antisemitským podtónem se dostává značné podpory v alternativních médiích, do nichž její kandidáti bez přiznání své stranické příslušnosti přispívají.

Kromě vystoupení z EU (to chtějí i Svobodní) prosazují i některé hodnoty blízké jak Hájkovi, tak mainstreamové KDU-ČSL (proti potratům, pro tradiční rodinu), ale staví i na konspiračních teoriích. Slibují „konec rejdů nepřátelských agentů“ či postavení „zednářských a jiných tajných spolků pracujících proti státu mimo zákon“. Zákazem propagace homosexuality a zpřísněním dohledu nad nevládními organizacemi by zase Česko rádi přiblížili putinovskému Rusku.
Webdesign: Kabris|NET