Rozhovor s kapelníkem skupiny Folimanka Blues Ladislavem Jaklem před jejím koncertem v pátek 11. dubna v kubu Labe v Hořovicích.
Co je na Folimance Blues nejzajímavější?
Že čtyři její členové už jsou po smrti a ona stále žije. Ale to není moc veselé. Těžko to můžu hodnotit sám jako autor, ale řekl bych, že nejzajímavější je to, o čem naše písně jsou. Jsou z našeho života, takže u nich je někdy sranda, ale někdy spíš zatrne.
Jak vznikl název?
Původně šlo jen o příležitostnou sestavu, takže kapela neměla zpočátku ani jméno. Ale tuhle mě v pátek vzbudil telefon jednoho dramaturga, co že má napsat na plakáty k našemu koncertu. V rozespalosti jsem mu řekl Folimanka Blues, protože hospoda, kde jsem večer předtím byl, se jmenovala U Folimanky. Chodím do ní každý čtvrtek už třicet let. Hospoda už se dávno jmenuje jinak, ale kapele už jméno zůstalo.
Jaké máte rádi fanoušky?
Mladé, krásné a ženského rodu. Ba ne, my máme rádi všechny, které ta naše muzika zajímá a kteří ji fakt poslouchají. Poznám lidem na očích, jestli obsah a atmosféru písně doopravdy vnímají. Pro takové má cenu znovu a znovu hrát se vším, co tohle muzikantské trmácení obnáší.
Na jakou muziku se mohou návštěvníci koncertu těšit?
Na muziku plnou bolesti i legrace, na muziku, kterou hrajeme za sebe a s veškerou vášní. Nezávazné popěvky nás nezajímají muzika, musí být upřímná, ne jenom jako.
Kde hrajete nejraději?
Abych pravdu řekl, tak v pivovarech a na pivovarských akcích. Pivo nás totiž moc baví. Hlavně ale hrajeme rádi tam, kde nás neberou jen jako kulisu k zábavě, ale kde chtějí poslouchat, kde počítají s tím, že v muzice o něco jde. Nejdál jsme dosud hráli v New Yorku. Ale i v hořovickém Labi už jsme hráli, na našich stránkách www.folimankablues.cz máme úplně všechny naše koncerty, tak jsem si našel, že jsme tam byli 10. ledna 1999, tak to v Labi zahrajeme po víc než patnácti letech. Náhoda to není, od loňského roku totiž s náma hraje na bicí Hořovičák Mirek Lahoda.
Radka Kočová, Berounský deník, 8. dubna 2014