Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Publikace IVK č. 11: Tomáš Břicháček – Unie blízká i vzdálená
Publikováno 24.04.2014 v kategorii: Publikované články

Předmluva Ladislava Jakla a Marka Loužka

Dne 1. května 2014 si připomínáme desáté výročí našeho vstupu do Evropské unie. My nemáme mnoho důvodů toto výročí oslavovat, ale bez povšimnutí jej ponechat nelze. Vstup do EU zásadně ovlivnil naše životy a proč tomu tak je, zcela jistě stojí za hlubší analýzu. Jednu takovou zevrubnou analýzu přináší kniha Tomáše Břicháčka „Unie blízká i vzdálená“, kterou rádi vydáváme jako publikaci našeho institutu.

Tomáš Břicháček patří k mimořádně erudovaným českým právním a politickým analytikům. Vystudoval dvě fakulty Univerzity Karlovy – Právnickou fakultu a Fakultu sociálních věd. Působí jako právník v sekci mezinárodních vztahů Ministerstva spravedlnosti ČR, zastupuje ČR v expertních skupinách Rady EU v oblasti justiční spolupráce v civilních věcech. Je tedy přímo u zdroje a zná dokonale prostředí tvorby práva v EU.

Svou analýzu dopadů našeho desetiletého členství v EU pojal Tomáš Břicháček velmi osobitě a zároveň výstižně, což naznačuje i samotný název knihy. Evropská unie je opravdu blízká a všudypřítomná, pokud jde o působení na naše životy, jak říká autor, ale zároveň je i vzdálená, pokud jde o možnost občanů podílet se v ní na politickém rozhodování. Na této dichotomii staví Tomáš Břicháček svou knihu nejen názvem, ale celkovou stavbou a argumentací.

V první kapitola knihy vysvětluje, co chápe autor „Unií blízkou“. Argumentuje, že moc Bruselu narůstá neustále s tím, jak se evropské právo rozpíná do všech stran. Protože hlavním nástrojem bruselské centralizace je právo, nebývají dopady rozhodnutí bruselských orgánů na naše životy vždy patrné na první pohled. Řada kompetencí je vymezena vágně a pravomoci nemají zřetelné hranice. Počáteční problém vidí autor už v samotných zakládacích smlouvách EU, které poskytují široký výklad pravomocí orgánů EU bez jakéhokoli nástroje, který by rozsah kompetencí kontroloval a omezoval. Všímá si i toho, že role vykladače kompetencí EU byla svěřena Evropskému soudnímu dvoru, který je sám závislý na širokém výkladu kompetencí. Katalyzátorem bruselské centralizace je podle Tomáše Břicháčka i necitlivé zavádění společné měny či zbrklé prosazení schengenské úmluvy o volném pohybu osob. Autor dokazuje, že Evropská unie směřuje ke stále těsnější integraci, a tvrdí, že změnit tento trend půjde jen velmi obtížně.

Druhá kapitola knihy načrtává „Unii vzdálenou“. Bruselské instituce jsou vzdálené občanu a voliči, chybí jim jak zpětná vazba, tak i kontrola a vyváženost jednotlivých pilířů moci. Unijní orgány trpí demokratickým deficitem a ignorují neexistenci evropského politického národu (démos). Posilování pravomocí Evropského parlamentu nemůže demokratické deficity odstranit, protože nejde a nemůže jít o parlament ve skutečném slova smyslu mimo jiné i proto, že Evropská komise má stále monopol na legislativu a není nikomu odpovědná.

Třetí kapitola rozebírá aktuální otázky. Tomáš Břicháček diskutuje dluhovou unii jako krizi i jako „svátek“ centralismu. Krizi ve smyslu neefektivního fungování systému, ale „svátek“ jako příležitost využít každou krizi pro záminku k utužení centralizace. Autor poutavě popisuje sociální inženýrství EU v podobě zbytečných směrnic, které regulují všechno možné i nemožné – od vztahů mezi muži a ženami přes péči o životosprávu po boj proti plýtvání potravinami. Smrtící jsou harmonizace přímých daní, cesta k evropskému občanského zákoníku a evropský prokurátor.

Při desátém výročí našeho členství v EU zažíváme realitu Evropské unie výrazně odlišnou od té, do níž jsme vstupovali, a zvláště od té, která nám byla vykreslována vládou v době referenda. Místo špidlovského „prostoru míru, stability, prosperity a sociálních jistot“ pozorujeme, jak říká Břicháček, prostor hospodářské stagnace, nezaměstnanosti, sdílených dluhů, těžkopádné regulace, byrokracie a sociálního inženýrství. Toto sociální inženýrství, rozvíjené v rámci nepřehledných nadnárodních struktur mimo demokratickou kontrolu, stojí na ideovém základě programové centralizace a levicových internacionalistických ambic páchání „dobra“ a „pokroku“ na globální úrovni. Evropská regulace je dnes mnohem unifikovanější, sebevědomější a dravější než kdy předtím.

Jen letmo jsou v závěru knihy diskutována východiska. Mezi návrhy, co dělat se současnou krizí evropské integrace, jde více o přání než recepty. Je jasné, že si nevystačíme s autorovými obraty „mělo by se omezit…“ či „neměly by se překračovat meze“. Kniha ale ambice poradit nám konkrétní kroky nemá. Přesto je vynikající analýzou současného stavu evropské integrace a jejích dopadů na naše životy.

Autor správně konstatuje, že navzdory rostoucí občanské nespokojenosti s bruselskou politikou se přístup k evropské integraci dosud nestal zásadním politickým tématem. V tom má plnou pravdu. Dokud se toto nezmění, budou všechny případné recepty jen nereálným teoretizováním.

Ladislav Jakl, Marek Loužek, V Praze, 9. dubna 2014.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET