Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Výčepní Pardál se prosadil mezi ležáky
Publikováno 27.05.2014 v kategorii: Ozvěna

Že si z vás v titulku děláme blázny? Ani v nejmenším, to bychom si nedovolili. Kdo sleduje výsledky degustací První Pivní Extraligy pravidelně, je už na nejrůznější překvapivé až šokující výsledky nepochybně zvyklý. Zdánlivě renomovaná piva beznadějně propadají, papíroví outsideři naopak vítězí – toto boření mýtů je ostatně jedním z hlavních smyslů existence PPE. Tohle byla ovšem silná káva i na nás a vyvolala mezi členy První Pivní Extraligy velmi živou diskuzi.

Co se stalo? Mezi vzorky druhého základního kola se nám zatoulal výčepní Pardál. Jak se to přihodilo, si s dovolením necháme pro sebe, podstatné je, že se tak stalo, že jsme všichni toto pivo degustovali s předpokladem, že jde o ležák a co víc, že nakonec skončilo na druhém místě (z oficiálních výsledků jsme jej ale samozřejmě vyjmuli). S nejmenším možným odstupem od Lobkowitze, Záviše a Bernarda, ale přesto druhé!

Cože? Výčepní Pardál porazil Bernarda, Lobkowitze a další „prémiové“ ležáky? Teď si buď klepete na čelo a označujete nás za pivní nýmandy, jejichž názorům není radno naslouchat, nebo vás zajímá, jak je něco takového možné. Inu, vidíme to asi následovně…

Pivovarnický expert Jan Šuráň se v diskuzi členů PPE pozastavil především nad tím, jak těžké je ve skutečnosti rozeznat „desítku“ a „dvanáctku“: „Je to velmi obtížné, zvláště pokud je každé pivo jiné a zejména pokud jde o pivo s vyšší hořkostí, což je obvyklý trik sládků, kteří hořkostí zakrývají slabší tělo a prázdnější chuť. Rozhodně to podle mě není ostuda.“ A jaký vlastně má být mezi výčepním pivem a ležákem rozdíl? „Desítka má méně zbytkového extraktu a alkoholu. Nicméně pocit plnosti a hořkosti klidně může být stejný jako u dvanáctky. Aby člověk dokázal rozlišit desítku a dvanáctku, musel by porovnávat piva ze stejného pivovaru,“ vysvětluje Šuráň. Láďa Jakl byl přísnější: „ Některá výčepní piva jsou opravdu hodně plná, ale zatím jsem se s tím setkal jen u mikropivovarů. Navíc pokud má ležák plato 11.0, tak se od výčepních moc neliší. A pokud mají ta piva nějakou senzorickou vadu (což se u vzorků ze třetího kola stalo), pak se to asi stát může. Ale přijít jsme na to měli.“

Jako milovníci dobrého piva desítku zase tak často nepijeme. „Výčepní pivo běžně piju přes den doma či na chalupě a považuju ho za pořád lepší volbu než limonádu,“ říká Jirka Stehlíček. „Já ho s výjimkou návštěv v malých pivovarech nepiju už hodně let, ale asi dělám chybu,“ přiznává Láďa Jakl. Jan Šuráň pije desítku při sportu, ale také jí používá jako jakýsi test: „Za totality jsem v pivovarech pil dvanáctku, abych zjistil, čeho je pivovar schopen. Teď tam piju desítku, abych se dozvěděl, jak se pivovar ke svému pivu chová.“ My v každém případě slibujeme, že se na výčepní piva zaměříme v některé z našich vložených degustacích. Po téhle zkušenosti to ani jinak nejde.

Do té doby si zkuste někdy večer oddegustovat výčepní pivo s ležákem v klasické trojúhelníkové zkoušce sami. A nezapomeňte, že proti nám budete mít drobnou výhodu v tom, že o desítce budete vědět – my degustovali s přesvědčením, že pijeme ležáky. Nebo poproste manželku, ať vám jednou desítku nenápadně podstrčí. Kdo ví, třeba si jí budete taky pochvalovat. Tu desítku.

PPE

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET