Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Rok od svržení Nečasovy vlády
Publikováno 19.08.2014 v kategorii: Publikované články

Boj o samu politiku je mnohem důležitější než politický boj sám. Existence politiky je totiž prvním předpokladem toho, aby politický boj mohl vůbec probíhat. I pro fotbal je zásadnější sama existence hřiště než výsledek jednotlivého zápasu. Bez hřiště totiž nebude žádný zápas.

Boj o vznik skutečné politiky u nás začal již v den založení Občanského fóra 19. listopadu 1989. Již tam od samého počátku hořely polemiky o tom, jestli je stranická a parlamentní politika věcí překonanou nebo naopak nutným předpokladem demokracie. Mimo půdu OF pak rašily další polické iniciativy: Československá demokratická iniciativa, ODA, Obroda, Křesťansko- demokratická strana a vlastně i Sládkovi republikáni.

Hlavní a rozhodující střed ale proběhl na půdě OF a vyvrcholil na památném Hostivařském sněmu přeměnou OF v politickou pravicovou stranu s předsedou Václavem Klausem. Poražená Paloušova, Dienstbierova a Pithartova skupina se s prohrou nesmířila a vynutila si odchod z OF včetně poloviny všech aktiv, ačkoliv vliv u voličů měla sotva desetinový.

Vyhráno? Vůbec ne. Boj o strukturovanou politickou scénu probíhal i nadále a hlavní baštou boje proti standardní politice se stal Havlův Hrad. S jeho pomocí byla svržena vláda v roce 1997 a zdálo se, že politické strany to mají spočítané. Smlouva, kterou poražená ODS umožnila vítězi ČSSD sestavit vládu, však dočasně hřiště pro politický souboj uchránila.

Střet ale neprobíhal jen mocenskými prostředky. Celá léta jsme slyšeli věty o tom, jak spor pravice s levicí je zastaralý a překonaný, jak je zapotřebí vlády odborníků. Současně sílil až skoro třídní boj proti živočichovi zvanému politik. Zdálo se, že lidé si své představitele volí proto, aby měli následující léta koho nenávidět.

Z předchozích řádek to vypadá, že za poslední rok, tedy od pádu Nečasovy vlády, k žádné kvalitativní změně nedošlo, že to byl jen další kvantitativní krok směrem pryč od politiky. Je tomu ale opravdu tak? Nenastaly změny i zcela kvalitativní?

Obávám se, že ano. Po vládním převratu, provedeném – jak se na banánovou republiku sluší – silovými složkami moci, je mnohé už zcela jinak. Nikdy dříve se nestalo, aby společnost tleskala tomu, že si někdo koupí moc. Nikdy dříve se nestalo, že by společnost tak lehce tolerovala spojení mediálního a ekonomického vlivu s mocí. Nikdy dřív se nestalo, že by kriminalizace povýšila na hlavní nástroj politického boje.

Ilustrativní ale není jen současná vláda, kde „tradiční“ sociální demokraté, dávno již ovládnuti havlovským elementem, jen poslušně plní úkol dodat současné moci zdání politické vlády. Ilustrativní je i chování zdecimované opozice a zejména témata, kterými „žije“ náš současný kvazipolitický střet. Služební zákon? Spotřební daň z pohonných hmot? To má být základní politický boj o postavení člověka ve státě?

Ne, to není politika, to je jen hra na politiku. A z těchto garnitur obrození politiky už nevzejde. Pokud vůbec, přijde odjinud.

Psáno pro Newsletter IVK

Webdesign: Kabris|NET