Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ústavu nepřinesl čáp, pane Kalvodo
Publikováno 21.09.2010 v kategorii: Publikované články

Jako kdybych slyšel zakladatele Občanské demokratické aliance pány Bratinku a Kroupu, jak spolu počátkem 90. let rozmlouvají: udělejme předsedou toho mladého s knírkem. Vypadá v televizi líp než my, řekneme mu, aby moudře mlčel rozšafně přikyvoval, a když půjde do tuhého, aby řekl něco o Robespierrovi.

Pamětník Velké francouzské revoluce Jan Kalvoda (kdo by to od něj řekl) měl naposled strach z Robespierra. Pak byl 200 let asi v hibernaci, protože celé generace diktátorů a válečných zločinců ho nevyděsily. Až nyní prezident Václav Klaus. Jinak by Kalvoda nemohl ve svém článku Klaus se hrozivě mýlí (MfD 9.9.2010) napsat o panu prezidentovi tuto větu: „po Robespierrovi mi nikdo nenahnal tolik strachu“.

Nikoli nějaký Klaus, to pan Kalvoda se mýlí. Nikoli ale hrozivě, nýbrž trapně. Popletl totiž dvě slova velmi nestejného významu. Pan prezident Václav Klaus ve svém projevu před poslanci přednesl devět stránek myšlenek především o svobodě občana a o potřebě reformy vztahu státu a občana. A také dvě strany textu, který se zabýval kritikou Ústavního soudu. V této části se mimo jiné zmínil o tom, že moc výkonná a soudní jsou odvozeny od moci zákonodárné. A to je prostě pravda. Soudci jsou navrženi a jmenováni exekutivou, exekutiva má mandát od parlamentu a jen z jeho vůle může být ustanovena. Exekutivu a legislativu nepřinesl čáp, porodil ji parlament.

Odvozenost moci výkonné i soudní od moci zákonodárné ale vůbec neznamená nadřazenost, superioritu, jak se snaží tvrdit Kalvoda. Naopak, podmínkou demokracie je vybalancovaná rovnováha všech tří mocí. Rovnováha neznamená vzájemnou izolaci. Moc soudní nemůže být zcela nezávislá na ostatních mocích stejně jako poslanci a senátoři nejsou nezávislí na výrocích soudu.

Tuto rovnováhu je třeba udržovat a obnovovat, což není vždy snadné. Legislativa má často tendenci „vykrádat“ pravomoci exekutivě (např. zřizováním komisí s kvaziexekutivními pravomocemi či snahou výborů úkolovat ministry i státní úředníky). Exekutiva mívá zase často sklon vměšovat se do hájemství justice. Oba případy jsou známé a psát o nich je legální. Má snad být zakázáno psát a mluvit o případech, kdy naopak justice a především ÚS „vykrádá“ pravomoci legislativy, což by asi chtěl pan Kalvoda?

Ústavní soud byl zřízen ke střežení ústavy, především před jejím oklešťováním obecnými zákony. Ani ústavu ale nepřinesl čáp, přijal ji parlament. A přijal ji kvalifikovanou většinou. A ÚS má hlídat, aby ji parlament měnil opět pouze kvalifikovanou většinou, jinak by mohl hrozit diktát parlamentu, kterého se prý Kalvoda bojí.

Loni ale ÚS zrušil samu část ústavy a tím fakticky na sebe vzal roli ústavodárce. A není nikoho, kdo by tomu zabránil. A to je téma na zamyšlení. Ústavní soud tím totiž uchvátil faktickou superioritu, kterou podle Kalvody chce prezident Klaus přisoudit parlamentu. Nikoli. Nechtěl a nic takového neříkal, požadoval jen vyváženost mocí. Protože tato vyváženost se zvrhla, a to vůbec ne ve prospěch parlamentu.

Ústavní soud dnes vnucuje parlamentu vysoce politické závěry, jako např. v míru přiznání statutu veřejného statku důchodům. Nebo rozhodne, že obecný zákon je víc než ústava, jako u kauzy jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu. Nebo přijde s teorií jádra ústavy, které je si rovnější než její ostatní části, jako u Lisabonské smlouvy.

Z toho Kalvoda strach nemá? Že nad patnácti členy Ústavního soudu již žádná kontrola není? To není nadřazenost nad ostatními mocemi? To je vyváženost?

Kalvoda začíná svůj text skoro hysterickým výkřikem: „při vší úctě jíž se cítím být povinen k hlavě státu jako instituci (slyšte: povinen a jen k instituci, pozn. L.J.) musím upozornit na přímé a aktivní ohrožení demokracie (!!!) plynoucí z projevu prezidenta republiky….“

A co že má být tím přímým ohrožením? Navrhl prezident Klaus rozpuštění parlamentu? Zrušení svobodných voleb? Nebo divoký diktát legislativy? Nikoli. Vyzval jen k zamyšlení nad tím, zda Ústavní soud nenarušil rovnováhu ústavních institucí.

Kalvoda straší: „…idea nadřazenosti parlamentu totiž není nová. Předvedli ji Francouzi krátce po zboření Bastily a v čisté podobě parlament jakobínský,…soudil a popravoval.“ To že chce prezident Klaus?

Ponechávám stranou že je skoro jedno, zda popravuje zdivočelý parlament či zdivočelí soudci. Důležité je to slovo „nadřazenost“. To si Kalvoda vymyslel a dává prezidentu Klausovi do úst. Ten totiž mluvil o odvozenosti. A proč o ní mluvil? Protože jen parlament je přímo odvozen od vůle voličů. A proto jsou volby tak citlivým institutem. Jenomže pro pana Kalvodu – a pak i pro Ústavní soud –  bylo důležitější právo jeho klienta poslance Melčáka na konzumaci celého volebního období než péče o odvozenost všech mocí od voleb. A tak volby zrušili, i když zákon o nich byl zákonem ústavním a získal zásadní mandát od obou komor parlamentu. Volič měl rozhodnout, ale Kalvoda a jím adorovaný ÚS ho k tomu nepustil.

A ještě má odvahu podsouvat pokus o ohrožení demokracie a div ne i o popravy tomu, kdo na to upozorní.

MF Dnes, 20. září 2010, původní nezkrácená verze
Webdesign: Kabris|NET