Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Stát nemůže nutit majitele, jak mají vést své hospody
Publikováno 14.05.2015 v kategorii: Ozvěna

Komentátor a hudebník Ladislav Jakl ve svém článku na serveru Protiproud zkoumá argumenty těch, kteří prosazují zákaz kouření. Prý nelze určovat na základě přání části obyvatel, jak mají fungovat všechny podniky. Každý podnik je přizpůsoben specifické klientele a ta tam jde s tím, že ví, co má očekávat. Upozorňuje, že je sám prý celoživotním nekuřákem.

Jakl míní, že občané nejsou povinni navštěvovat ty podniky, ve kterých je kouření povoleno, tudíž nejsou nuceni vystavovat se cigaretovému kouři, mohou prý navštívit jiný podnik, kde je kouření zakázáno.

Podle Jakla tak argumenty prosazovatelů zákazu kouření ve všech podnicích nejsou podloženy důkazy, které by jasně poukazovaly, že nastane lepší stav. „Jde hlavně o to, že zakázat pod sankcí mohu cokoli jen tehdy, obhájím-li postoj, podle kterého po vymýcení zakázaného nastane stav lepší i bez náhrady, tedy že podnik bez zákazu kouření ohrožuje něčí zájmy více než podnik žádný,“ napsal Jakl s tím, že v případě plošného zákazu kouření v podnicích, by mohli někteří také zkrachovat, jelikož už nebudou mít dostatečnou klientelu, nebo se prostě za takových podmínek rozhodnou ukončit činnost.

Co bude inspekce kontrolovat v sado-maso salonech? Jestli tam netrápí hosty?

Stát nemůže podle Jakla nutit majitele různých podniků k tomu, jak mají vést své hospody, restaurace apod. Člověk prý „nemá právo na občerstvení v nekuřáckém prostředí“, protože podle Jakla na vesnicích či v lese, kde není žádná hospoda, nemůže člověk nic konzumovat. „Pokud by stát uznal existenci takového práva, musel by je zaručovat zřízením vlastní sítě všude dosažitelných nekuřáckých podniků, popřípadě zakázkou, v níž by si takovou službu za veřejné peníze objednal u soukromníků,“ napsal Jakl.

Podle Jakla nemůže stát majitelům jednotlivých podniků přikazovat, zda mají zakázat kouření. Majitel takové restaurace prý má hlavně splňovat to, v čem se ve smlouvě zavazuje, tedy poskytnout hostům zdravé jídlo a nápoje. Smlouvu však lze vždy odmítnout, pakliže nám nevyhovuje, tedy pokud někde ve smlouvě není výslovně zakázáno kouření, znamená to, že je podnik určený jak pro kuřáky, tak i pro nekuřáky. „Co bude inspekce kontrolovat v sado-maso salonech? Jestli tam netrápí hosty? Ale oni tam přicházejí s vědomím, že jim netrápení nikdo neslibuje! Možná by si u inspektorů mohli stěžovat, že jsou trápeni málo,“ napsal Jakl s tím, že každý podnik je určen pro specifickou klientelu a ta tam jde s tím vědomím, nelze tedy plošně stanovit zákaz kouření.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET