Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Co je to stát? Babiš nemá pravdu. Ale nemá ji ani Sobotka.
Publikováno 02.03.2016 v kategorii: Postřehy

Zdánlivě jde jen o pošťuchování před krajskými volbami. Sociální demokraté vyrukovali s kampaní proti Babišově „politické firmě“ ANO. A jako divadelní pošťuchování jen tak naoko před voliči to asi i skončí.

Sociální demokraté se ale bezděčně poprvé za hodně dlouhou dobu dotkli samotné podstaty politiky. Dosud se nám jako politika předvádí (a média toto předvádění za politiku ochotně vydávají) jen povrchní spor o marginální technikálie. A to už několik let platí pro všechny parlamentní strany.

Politika je nám prezentována jako spor o kvalitu čerpání dotací, o rozhodnost boje s korupcí, o parametrické detaily v jednotlivých zbytečných zákonech. Samotného jádra politiky se ale tyhle tance vůbec nedotknou. Patrně proto, že v tom základním se všechny parlamentní strany shodnou, a tak předvádějí náhradní operetní drama, které má zakrýt prázdnotu kvazipolitické soutěže u nás.

Když říkám, že to, co se nám prezentuje jako politika, politikou ve skutečnosti není, jsem povinen napsat, co jí tedy podle mne je. Politikou je jedině a pouze fundamentální spor o povahu státu, o jeho základních funkcích a o postavení jednotlivce vůči němu.

Stát budu řídit jako firmu, hlásal Babiš ve volebních kampaních. Podle mne to nemyslel nijak zle, jen tím asi chtěl říci, že by úřady měly být efektivnější, lidé v nich pilnější a pod důslednější kontrolou vedení. Jistěže do politiky šel kvůli svým vlastním (hlavně obchodním) zájmům. Ale takhle hloupě by to neprozrazoval. Zásadní nepochopení, obsažené ve zkratce „stát je jako firma“, tkví jinde, než v prozrazeném úmyslu udělat si ze státu dojnou krávu.

Stát totiž firmou být nesmí. Stát umí jedinou věc na světě. Každý stát a v každé době. Umí používat (sebou odůvodněné) násilí proti lidem. Dokonce si jeho užívání podle teoretiků (např. Max Weber) monopolizuje. Různé státy se od sebe liší jen a pouze v tom, jaká je míra tohoto státního násilí a k jakým cílům je násilí používáno. Proto musí být v demokracii stát demokraticky kontrolován. Aby mohl být kontrolován výkon moci. Firma z principu demokraticky být kontrolována nemůže. Proto jí nelze svěřit výkon moci. A nelze ji svěřit ani jakékoli jiné nestátní organizaci.

Zásadně se ale mýlí i Babišovi náhle probuzení kritici z koaliční ČSSD, když Babiše napadají sloganem „Stát není firma. Je to společenství lidí.“ Nikoli. Stát není pouhé společenství. Stát si přivlastnil výhradní právo používat vůči všem osobám na svém území a vůči všem svým příslušníkům kdekoli na světě násilí. Násilí je vlastním obsahem státní moci. Stát bez moci není stát. A moc bez způsobilosti užívat násilí není moc.

Běžné společenství lidí žádnou moc nemá a nesmí mít. Může mít svá pravidla, která jeho členové dobrovolně sdílejí. Tato pravidla nejsou silou vynutitelná, jinak nejde o společenství ale o organizaci, o gang nebo o jinou mocenskou a násilnou strukturu.

Jádrem politické debaty má být spor o to, k čemu všemu může být stát morálně či jinak oprávněn nutit lidi násilím. Stát pečuje o veřejné statky. Především o ty, které sám arbitrárně za veřejné statky prohlásí. A násilí používá ve veřejném zájmu. Tedy v takovém zájmu, který sám za veřejný arbitrárně označí.

A politika není ničím jiným, než sporem o to, co má a smí stát označit za veřejný statek, co vše označí za veřejný zájem, jehož docilování legitimizuje stát k použití násilí. Stát nesmí dělat cokoli, co dělat může nebo co umí (vařit pivo, podporovat jeden umělecký žánr na úkor jiných atd…), státu má být dovoleno jen to, co by bez násilí nebylo dosažitelné, a jen to, u čeho je použití násilí ospravedlněno. Tím násilím je jakýkoli příkaz, zákaz, vybíraní daní, prostě cokoli, co si stát umí vynutit svou mocí a hrozbou sankcí.

Už hodně let používám v této souvislosti jeden asi ne úplně hezký příměr.  Stát za 10 miliard postaví obří supermoderní akvárium pro tuleně. A politická debata se smrskne na to, jestli bylo použito správné těsnění, jestli se někdo neobohatil použitím levnějšího materiálu nebo jestli nebylo možné stavbu pořídit o půl miliardy levněji, avšak kdosi tu půlmiliardu zpronevěřil. To ale není politika. Politikou by bylo rozhodnout, zda akvárium pro tuleně je natolik nezpochybnitelným veřejným statkem, plnícím nezpochybnitelný veřejný zájem, že to opravňuje použít na něj byť jedinou korunu, vybranou státní mocí od poplatníků pod hrozbou použití násilí.

Ne, stát není firmou. A není ani prostým společenstvím lidí. Je to stroj na používání moci. A je nutno začít se znovu ptát, kdy, v jaké míře a za jakým účelem je stát oprávněn moc používat. Sociální demokraté se s Babišem škorpí jen jako. Ale využijme toho, že se dotkli debaty o podstatě státu. Využijme toho, abychom se pokusili do politiky vrátit… politiku.

 

 
Webdesign: Kabris|NET