Folimanka Blues, odvázaný bigbít i pořádné drama s kusem pohnuté dvacetileté historie míří v sobotu 16. 7. 2016 do klubu Stodola v Lázních Libverda. Kapela začne hrát ve 20 hodin.

Kapela Folimanka Blues existuje od roku 1993. Hraje hodně emotivní rock vycházející z elektrického blues. Několik bývalých členů je po smrti. Vydala 4 CD, hrála mimo ČR v pěti zemích. Do libverdské Stodoly se vrací už poněkolikáté, v minulosti hrála i ve Ferdinandově, v Pekle, v Raspenavě, Harrachově, Liberci či Jablonci. Má pestré složení, dva členové jsou z Prahy, jeden ze slovenské Rožňavy, jeden z Kosoře a jeden z Českého Krumlova. Od posledního loňského koncertu ve Stodole zaznamenala změnu na postu bubeníka. Všichni členové mají velmi kladný vztah k pivu, například k tomu ze Zámeckého pivovaru Frýdlant – Albrecht.

Folimanka Blues, to je odvázaný bigbít i pořádné drama s kusem pohnuté dvacetileté historie. Je to kapela velkých vášní i velké srandy, kapela, která voní slzami a smrdí potem. A obojí je pravé, slzy i pot. Hraje o opravdovém životě, jak ho známe. O pivu a hospodách, o ženských, co nás tolik těší i tolik trápí, o beznaději, o romantice i cynismu. O pocitech chlapa, kterému už dávno není dvacet a který ví, že neníí čas na pitomé pózy…

A jak to vzniklo? Vlastně náhodou. V roce 1993 se Ladislav Jakl rozhodl udělat větší muzikantskou akci, kde by shrnul své životní hudební aktivity. Láďa chtěl vše posbírat do kupy a zúčtovat, dát dohromady lidi z různých svých muzikantských údobí a hezky se vyblbnout. Akce se po názvem Rockový účet vyvedla skvěle, ve velkém sále Dopravních podniků 14. května 1993 zahrál Láďa s kapelami Etal a Hokr, a jako hosté vystoupili i třeba Vladimír Mišík a Michal Prokop. Těsně před tímhle koncertem přišel Ríša Kříž – mnohaletý Láďův doprovodný kytarista – s nápadem, že by takové účtování mělo obsahovat i staré Láďovy hospodské písničky z přelomu 70. a 80. let. Písničky, ke kterým se Láďa od půlky osmdesátých let už moc nehlásil, zdály se mu staré. Jenže pokud mělo být účtování kompletní, nápad bylo přece nutné provést. Ríša (v květnu roku 2006 odešel hrát věčné nebeské jam-session) přivedl svého kolegu z jazzových kapel, ostříleného pianistu všech žánrů Robbyho černého, s Láďou dali pár zkoušek a na onom Rockovém účtu ještě jen s hostujícím bubeníkem Zdeňkem Cimmermanem (původně z Etalu) společně zahráli. A ono se to líbilo.

No, a když už si dali tu práci s nacvičením těch písniček jen pro ten jeden koncert, sešli se pak ještě párkrát a řekli si, že občas zahrajou i jinde. Zahráli jeden koncertík pod názvem L. J. a černý kříž a pak přišel 28. prosinec 1993 a koncert v Gagu v Paláci Metro. Dramaturg klubu volal a chtěl vědět, co přesně má napsat na plakáty. Bylo zrovna páteční ráno po obvyklém čtvrtku v hospodě U Folimanky (dnes zvané Magister Kelley) a Láďu nenapadlo říct nic jiného než: Folimanka Blues. A kapela definitivně vznikla.

První tři roky trochu přešlapovala, hrála např. Pod Královskou oborou – i v poloakustické podobě, u bubnů se občas mihl Ivoš, za kontrabasem párkrát Karel. Pak se za bubny vrátil Zdeněk. V červnu roku 1996 odešel iniciátor vzniku kapely Ríša a po půlroce krize ho nahradil Honza Chalupský. S ním přišel i basák Jarda Kestřánek. Od té doby se kapela rozjela, absolvovala dodnes přes 400 koncertů po asi osmdesáti místech celé republiky, zajela i do Rakouska, Polska, Německa či na Slovensko a jednou dokonce zaletěla i do New Yorku.

F. B. vydala postupně čtyři CD a užila si spousty krásných a vypečených akcí. Jardu u basy vystřídali Robert Mader, Pepa Botek a nakonec Hadži Hrkal. Každý z muzikantů přinesl svou vlastní hudební zkušenost i osobitou náturu. Do repertoáru přibývaly jak staré exhumované písničky, tak i nové v podobném nebo ještě tvrdším stylu. Kapela měla vždycky ráda kolísání mezi bigbítovým skotačivým kraválem, který zvedne na nohy každou správnou hospodu,
a dramatickými expresívními silnými písněmi, jaké se poslouchají pozorně i v klubech pro fajnšmekry. Nejvíc skvělých večerů si F. B. užila v Plzni, ve Strakonicích, v Kutné Hoře, ve Vrchlabí, v Ústí nad Labem, v Chebu, ale taky v Brně, v Ostravě, ve Ferdinandově, v Libverdě, v Opavě, v Liberci a všudemožně jinde. Za vzpomínku stojí skvělá soustředění ve Svojetíně, na Povydří a v Kutné Hoře. A nebo velký mejdan k pátému výročí kapely v Černém koníčku, kde se tísnilo pětset fandů a fernet tekl proudem. O to větší byly desáté narozeniny v Lucerna Music Baru a ještě větší patnácté v Retro Music Hallu. I do televize F. B. pronikla a obrazovka ani nepraskla, když vysílali třeba koncert F. B. z brněnské Staré pekárny nebo z velkého benefičního koncertu v aréně Sazka.

Na začátku roku 2005 přišla strašná velká rána. Bubeník Zdeněk zemřel na mozkovou mrtvici a kapela se na dlouhé měsííce odmlčela. Vůbec nebylo jisté, jestli v sobě najde chuť a sílu pokračovat, nakonec se ale zvedla a už s bubeníkem Karlem Jenčíkem se mezi své fandy vrátila. Mezi fandy, kteří kapelu věrně doprovázeli po všech koutech česka, a už je svou muzikou a náladou oslovila kdekoli. V září roku 2009 přichází na post bubeníka Pavel Pečenka, mladý konzervatorista, avšak s již bohatou praxí.

V srpnu 2010 vážně onemocněl pianista Robby. Mimopražské koncerty už hrála kapela bez něj, pražské ještě statečně odehrál. Bylo ale jasné, že mu jde o život. I z toho důvodu vlezla Folimanka Blues začátkem roku 2011 do studia SQS Jiřího Stivína ve Všenorech a natočila nové CD. Jejího vydání se ale Robby už nedožil. Kapela pak odehrála nasmlouvané koncerty a zase se zastavila. Koncem roku 2011 se ale rozhodla vrátit se opět na pódia a natočené album vydat. Vrátila se comebackem s novým pianistou Zdeňkem Vlčem a nakopnutím nového CD Krajina po bitvě. V průběhu roku 2012 Vlče vystřídal Pavel Beníšek.

Tragédiím ale nebyl konec. V prosinci 2012 náhle umřel kytarista Honza Chalupský. I téhle rány se ale kapela zvedla a na místo kytaristy přišel Eugen Pál Balász až z daleké slovenské Rožňavy. Začátkem roku 2013 odchází Pavel Pečenka a od té doby se za bicíma střídají velmi kvalitní záskokáři.

A kapela žije dál. Protože bigbít musí žít. A protože Zdeněk Cimmerman, Ríša Kříž, Robby Černý a Honza Chalupský určitě shora kontrolujou, jestli se ti dole neflákají.

Zdroj