Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Jakl: Drobila je škoda. Vládní krize byla ze strany Véček divadlo
Publikováno 24.01.2011 v kategorii: Rozhovory

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Ladislav Jakl prozradil ParlamentnímListům.cz něco o nové desce jeho kapely, pití piva, zhodnotil Nečasův kabinet a částečně též aféru Drobil vs. Michálek a její dopad na vládu. Jaký je váš běžný program o půlnoci ze soboty na neděli?

Nejsem člověk, který má chatu či chalupu, na které by pravidelně trávil víkendy. Jsem například na nějaké vlastní akci. Rád jezdím po republice, ať už s kapelou nebo s rodinou nebo sám, rád jezdím na akce pivovarů a podobně. Je dost možné, že prostředek víkendu mě zastihne někde na cestách. Cestuji rád po České republice a snažím se jezdit tam, kde to neznám nebo tam, kde jsem už dlouho nebyl. Přespříští víkend vyjedu za hranice a navštívím malé pivovary na Slovensku s Maďarsku na takové studijní cestě. Pokud jsem doma, tak touhle dobou, když kolem mě utichne ruch, tak brouzdám po internetovém zpravodajství a dívám se kdo kde co zajímavého píše a je to pro mě víceméně taková odpočinková záležitost. Snažím se být v obraze a je to pro mě někdy zajímavější než číst noviny. A dívám se i na Parlamentní listy.

A v kolik chodíte ze soboty na neděli spát?

Pokud mám nějakou akci a jsem někde mimo, tak hodně pozdě. Pokud jsem doma, tak po půlnoci, po jedné.

A doma si dáváte večer co?

Mám doma rozsáhlou pivotéku, určitě 100, možná 150, někdy 200 různých druhů piv a tak ty dvě za ten večer ochutnám a dost často jsou to takové, které jsem nepil nikdy v životě nebo po dlouhé době. Jsou to piva z celé republiky, z celého světa. Mám hodně přátel, kteří mi vozí různé vzorky nebo si je vozím sám. Skoro každý den piju něco jiného a zhruba tak ty dvě piva. Víc doma ne. Pokud víc, tak na akcích zvlášť k tomu určených. Nejsem takovým tím doma popíjejícím člověkem. Tak hluboko jsem ještě neklesl. (smích)

Máte nějakou oblíbenou značku piva, že když jdete po ulici, uvidíte jí na vývěsním štítu hospody a do této hospody s tímto pivem zajdete?

Šel bych do takové hospody, kde mají nejvíce druhů piv. Pokud možno z malých pivovarů, regionálních pivovarů, mikropivovarů. Podobné hospody začaly v poslední době po Praze vznikat. Nejdřív to byly hospody, které měly čtyři, pět, osm druhů piv. Dnes již jsou i s dvaceti, pětadvaceti a dokonce s třiceti. Mám rád hospody, kde se ta piva nejčastěji mění. Fakt by mě nebavilo sedět celý večer u jednoho druhu piva.

Takže nejste srdcař?

Mám své oblíbené značky, ale pokud mohu, nejdu do hospody s jedním druhem piva, a to i kdyby to pivo bylo sebelepší. Po malých sklenicích se za večer spíše snažím ochutnat více druhů piv.

Nemůže být problém, že když je tam tolik druhů piv, tak že se tolik piva konkrétní značky nevytočí a trubky se mohou více zanášet usazeninami?

Hospody, které se zabývají větší škálou piv, to umí dělat dobře. Ten problém, o kterém mluvíte, není podstatný. Ty sudy jsou patnáctilitrové, dvaceti, třicetilitrové. Vytočí se, propláchne se, nasadí se jiný druh. V tom problém není. Problém je jiný. Tyto piva bývají nepasterizovaná, nefiltrovaná a nevydrží dlouho. Tento typ hospod se neobejde bez nějaké chlazené místnosti, kde mají provozovatelé sklad svých soudků.

Natáčíte novou desku. O čem bude hudebně a textově?

S kapelou Folimanka Blues natáčíme ve Všenorech ve studiu Jiřího Stivína. Je to další deska po šesti letech, takže tam budou věci z tohoto období. Téma kapely Folimanka Blues po celých těch 18 let, co existuje,  je to téma nejstarší a nejvděčnější, tedy ženy, vztahy, partnerské vztahy, život, pivo, hospoda. Prostě to, co k tomu bigbítu patří. Určitě to nejsou problémy vesmíru, světa a civilizace, ale přesto to jsou věci jdoucí hluboko dovnitř do člověka. Věci, které hýbou každým člověkem, jeho emocemi, jeho vášněmi, jeho touhami. Ale bude to sděleno bigbítovým jazykem a bude to deska o dost tvrdší a ostřejší po všech výrazových stránkách než ty předchozí.

Takže naboosterovanější kytary a basa…

Já si nemyslím, že to je jenom volbou zvuku. Když máte kotlíkářskou písničku a budete ji hrát na naboostřené kytary, tak z toho ostrou muziku neuděláte. V tom to není. Je v zásadnosti a výpovědi. Tvrdost jsem nikdy neviděl v tom, že se nějakým knoflíkem otočí doprava.

Jak byste po půl roce zhodnotil fungování vlády Petra Nečase?

Vláda je determinována svým koaličním složení, typem stran, stavem koaličních stran. Asi bych mohl říct, že vláda dělá kroky slabé, nedostatečné, ale na druhou stranu takové prohlášení by bylo známkou toho, že má očekávání nejsou reálná a realistická. Prostě vláda dělá, to co umí a co může a já jsem rád, že nemáme vládu horší, což jsme klidně mít mohli.

Kdo byl zatím podle vás nejúspěšnějším či nejiniciativnějším a nejaktivnějším ministrem?

Pro mě nejpříjemnějším překvapením svým přístupem a svým fungováním až do svého odchodu byl Pavel Drobil. Myslím si, že ho je škoda. Na druhou stranu vím, že politika je taková a on musí nést následky za svá špatná personální rozhodnutí.

Druhou částí příběhu kolem aféry Drobil je, že jeden z koaličních partnerů se do vlády dostal protestními hlasy a ty hlasy najednou viděly, že poslaly někoho do vlády a ten člověk tam začíná dobře nebo špatně ale hlavně konstruktivně pracovat a tato skupina se cítila zrazena, oklamána, nedostatečně obhospodařována, protože najednou koukají, že Věci veřejné nedělají permanentní revoluci a nějak fungují a tyto hlasy se začaly od strany odlévat a tato strana správně pochopila, že musí pro tyto lidi udělat nějaké divadlo, nějaký tanec, aby to nevypadalo, že jde těm dalším ostatním mocným moc na ruku, a tak se před Vánoci odehrála peripetie o důvěře vládě, která měla jediný cíl, aby Věci veřejné ukázaly svým lidem, že zas tak ve vládě nezkrotly. Za dva za tři měsíce budou muset udělat něco podobného, ale to už bude trochu okoukané, za dalších pár měsíců zase a to už bude ještě okoukanější. Nevím, jak dlouho se taková hra dá hrát.

Myslíte se, že když Pavel Drobil prokáže, že kromě personálních otázek nijak nepochybil, že se může vrátit?

Být ministrem není jen nějaké odborná role. Kdyby byla, pak by odpověď na vaší otázku byla jasná: reálné právní pochybení nebylo. Být členem vlády je ale politická funkce, čili záleží na politické dimenzi, na koalici, na vnitrostranickém posouzení věci na kolik by jeho další fungování znamenalo politická rizika a špatný mediální obraz a podobně. To já nechci za nikoho rozhodovat. To bude muset posoudit ten, kdo by nesl případnou odpovědnost.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET