Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Trapas reportéra: Jakl ho utřel před plným sálem
Publikováno 31.03.2011 v kategorii: Ozvěna

Novinář MF DNES Šťastný si pořádně naběhl. Na setkání konzervativců se navážel do Ladislava Bátory. Dokud ho neuzemnil Ladislav Jakl.

Občanské sdružení Akce D.O.S.T. pořádalo v pondělí druhý debatní večer Hovory na pravici. Pozvaní řečníci hledali odpověď na otázku, co o české společnosti vypověděla tzv. bátoriáda, neboli mediální štvanice na předsedu sdružení Ladislava Bátoru.

Ten měl být náměstkem ministra školství Josefa Dobeše, ale po dehonestační kampani v médiích, které podlehl i premiér a předseda ODS Petr Nečas, se jím nestal.

V první půli večera vystoupili panelisté se svými příspěvky – z různých úhlů pohledu „kauzu“ hodnotili předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, europoslanec ODS Hynek Fajmon, člen středočeského krajského výboru TOP 09 Jiří Hejlek, předseda Mladých křesťanských demokratů Petr Jurčík a na závěr tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Diskuzi moderoval ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín

Podle Jany Bobošíkové vládne v České republice ohromné pokrytectví a potlačování názoru, kterého jsme byli svědky, mělo za cíl vyvolat ve veřejnosti strach samostatně myslet a mít svůj názor.

Bobošíková kritizovala kromě médií i část akademické obce, která ústy děkana filosofické fakulty UK Michala Stehlíka označila Bátoru za xenofobního extrémistu a po Dobešovi požadovala, aby ho nepřijímal ani jako svého poradce. Právě výkřik vědecké rady fakulty považuje Bobošíková za nejvíce alarmující aspekt v celé „bátoriádě“.

Prezident republiky i ministr školství by podle ní měli více dbát na to, komu propůjčují titul profesor, řekla na Stehlíkovu adresu. Právě Stehlík byl organizátory večera pozván, aby své stanovisko obhájil, ale nenašel odvahu přijít. Nepřišel ani další pozvaný oponent, který v médiích Bátoru halasně napadal – kněz Tomáš Halík.

Bobošíková v závěru vyzvala ke sjednocení proti pravdolásce. „Jedině sjednocením můžeme pravdu a lásku porazit,“ řekla.

Poslanec Evropského parlamentu Hynek Fajmon se věnoval fenoménu politické korektnosti obecně. Podle něho jde o jev, který postihl celý západní svět a nemůžeme proto být překvapeni, že se projevuje i v českém politickém a mediálním prostředí.

Jiří Hejlek jeho slova rozvedl a zabýval se politickou korektností z filosofického pohledu. Podle něj došlo k překroucení hodnot, kdy to, co bylo dříve extrémní, je dnes běžně přijímanou normou. Naopak tradiční hodnoty jsou označovány za extrémismus. Jde o psychologický trik, který má v člověku vzbudit odpor, strach a obavy.

Předseda mladých lidovců, nejsilnější mládežnické politické organizace, vysvětlil, proč se Mladí křesťanští demokraté rozhodli Ladislava Bátoru veřejně svým usnesením podpořit.

Blok příspěvků uzavřel tajemník prezidenta Ladislav Jakl, který přišel netradičně v „rockerském“ – v černém svetru a s rozpuštěnými vlasy. „Takhle  vypadám normálně,“ řekl s tím, že se právě vrátil z nahrávacího studia, kde dokončuje svoji novou desku.

Jakl ocenil dlouhodobý přínos Akce D.O.S.T. i nápad zorganizovat debatu na téma bátoriády. Podle něj jsou Hovory na pravici příjemnou kompenzací za „horory na krabici“, jak říká štvavým článkům v hromadě novin, které musí každý den pročíst a které se mu pak hromadí vedle pracovního stolu v krabici na starý papír.

Zdůraznil potřebu obrany proti teroru politické korektnosti.

„Víme, že jsme v defenzivě, ale právě proto je třeba sebrat síly a nedat se,“ řekl Jakl. Teror politické korektnosti má za cíl nejen ostrakizovat určité názory a jejich nositele, ale primárně mu jde o vyvolání strachu ve společnosti, jak naznačila Bobošíková.

„Politická korektnost není jen projev sankce potom, co někdo něco řekne, ale politická korektnost se snaží vyvolat strach, aby lidé vůbec promluvili. Právě to je smyslem exemplárních případů typu ´bátoriády´. Příště bys mohl být na řadě ty,“ vysvětlil Jakl.

Jakl je ale optimista, když porovnává vliv pravdolásky na začátku devadesátých let a nyní. V roce 1990 ovládala pravdoláska mnohem více funkcí, kontrolovala až 90 procent všech významných pozic. Dnes je její vliv mnohem slabší a podobné aktivity a iniciativy typu D.O.S.T. ji znervozňují.

Na závěr pak vysvětlil, co pod pojmem pravda a láska, který během večera několikrát zazněl, myslí.

„Já, ani nikdo v tomto sále nechce porážet pravdu a nikdo z nás nechce porážet lásku. My chceme porážet elitáře a manipulátory, kteří si tyto pojmy ukradli a monopolizovali. Chtějí totiž dokázat, že ten, kdo s nimi nesouhlasí a je proti nim kritický, že je proti pravdě a že je proti lásce. Až si tito manipulátoři vezmou do svého jména Vltavu, budeme říkat v nadsázce, že je potřeba porazit Vltavu, ale nikdo tím nebude myslet tu krásnou řeku, která nám šumí pod oknem. Mediálně-společenská levičácko-intelektuálně kavárenská fronta považuje naše názory za něco nepřijatelného. Oni nás chtějí už na začátku hry diskvalifikovat, to není polemika s námi, ale vyloučit naše názory z diskuse. To si nesmíme nechat líbit,“ řekl Jakl.

Jakl zpražil novináře, který provokoval

V druhé části večera se debatovalo. Přihlásili se lidé, kteří Ladislava Bátoru znají dlouhá léta a oceňovali jeho tehdejší i současné statečné postoje. Na bývalého kamaráda z gymnásia se tak přišel podívat například známý spisovatel a „mužský šovinista“, jak se rád nazývá, Josef Hausmann.

Vystoupil i sám Bátora, který vyřídil pozdrav od ministra školství Josefa Dobeše a přečetl i ukázku z odpovědi Michala Stehlíka na svůj otevřený dopis fakultě.

Bátora přiznal, že období mediálního lynče, které prožil, a při kterém z něj „novinářské hyeny trhaly maso zaživa“, bylo nejhorším obdobím jeho života. „Ale stálo to za to a udělal bych to znovu,“ řekl za mohutného potlesku.

Nejemotivnější částí večera byla odpověď Ladislava Jakla na dotaz novináře MF DNES Ondřeje Šťastného. Šťastný napsal několik útočných článků proti Ladislavu Bátorovi a při debatě chtěl vysvětlení od zástupce Hradu, co říká na Bátorovu kandidaturu za Národní stranu.

Jakl odpověděl protiotázkou. Napsal byste něco v případě, kdyby se náměstkem ministra školství stal člověk, který úspěšně kandidoval za stranu nepřijatelnou pro drtivou část veřejnosti? chtěl vědět.

Novinář tvrdil, že ano. „Proč jste to neudělal?“ obořil se Jakl a reportéra zahnal do kouta. Připomněl případ náměstka ministra školství Jaroslava Sourala, který kandidoval za KSČM v roce 1990 v severomoravském kraji.

„Kandidoval za stranu, která schvalovala gulagy, pod jejímž vedení umřely u nás stovky politických vězňů a za stranu, která měla v programu třídní nesnášenlivost. Co jste proti tomu udělal? Já se ptám na tu symetrii, kolik jste napsal článků, řádků a písmenek o kandidatuře pana Bátory a kolik jste napsal písmenek v případě Jaroslava Sourala?“ ptal se Jakl.

Na to Šťastný nedokázal odpovědět.

Znejistělému reportérovi odpověděl i další z panelistů Jiří Hejlek. Připomněl svoji osobní zkušenost z doby komunismu, kdy mu pro jeho názory nebylo umožněno vykonávat práci, kterou měl rád a pro kterou měl předpoklady. To se nyní stalo Ladislavu Bátorovi. Případ Bátora nás tak vrací do doby normalizace, řekl Šťastnému a doporučil mu, aby si jako mladý člověk tyto souvislosti dostudoval.

Šťastný se druhý den pomstil článkem v MF DNES, kde Bátoru několikrát bez skrupulí opět označil za extrémistu.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET