Ještě před týdnem nevěděl, co znamená zkratka SPD. Na podzim ale Ladislav Jakl bude na kandidátce hnutí Tomia Okamury usilovat o vstup do Senátu v Praze 2. Bývalý politický tajemník prezidenta Václava Klause měl vždy poměrně vyostřené názory a nebál se je použít. Od dob Občanského fóra na začátku 90. let si ovšem od aktivní stranické politiky držel odstup.

Než jste oznámil kandidaturu, mluvilo se o vás nejvíc v souvislosti s vystoupením v Událostech, komentářích ČT. Při debatě o politice Donalda Trumpa tam na vaši adresu bostonský profesor Igor Lukeš řekl, že vůbec neví, proč má diskutovat s někým, kdo nosí „koňský ohon“. Koukám, že máte rozpuštěné vlasy. Vzal jste si to k srdci?
Nikdy v životě jsem žádný ohon nenosil. Někdy před deseti lety jsem se při nějaké debatě potkal s páterem Halíkem, který také říkal, že jsem změnil image. Jen jsem vyvalil oči. Nikdy jsem ohon nenosil, už asi pětačtyřicet let chodím tak, jako teď. S naprostou výjimkou: když jsem byl na půdě nějaké instituce ve státních službách a k obleku a kravatě. Už když jsem ale byl při cestě z práce na schodech, tak jsem si gumičku sundal. Kdybych ale byl politik, asi bych se na to vykašlal. 

Co jste si vlastně přímo ve vysílání o Lukešově argumentu s ohonem pomyslel?
Zaujalo mě několik věcí. Už když pan Lukeš řekl, že ačkoli 63 až 73 procent republikánského elektorátu Trumpovu politiku okolo summitu v Helsinkách (Trump se tam setkal s Vladimirem Putinem – pozn. red.)podporuje, seriózní lidi si myslí něco jiného. To jsem vyvalil oči, že se podle toho pána dělí lidi na voliče republikánů a na ty seriózní. Pokračovalo to tím, že se nezabýval samotnou agendou summitu, o tom nepadlo ani slovo.

No, a pak nezvládl ohromné překvapení, že byl konfrontován s člověkem, který politiku Donalda Trumpa podporuje. Pan Lukeš a jemu podobní žijí v uzavřenosti akademických kruhů a svého okolí a žádné takové lidi neznají. Nutně si myslí, že takoví lidé musí být buď zlí, nebo hloupí. On si je zjevně představuje jako nějaké slizké červy, nebo hejkaly z pohádek. Takže byl překvapen, konsternován, nebyl to schopen strávit. Proto ta jeho emotivní reakce. Nejsem z cukru, při té debatě jsem nereagoval jediným slovem, byla to pro mě spíš sranda.

Před chvílí jste říkal, že jako politik byste si už na hlavě „ohon“ neudělal. Rozpuštěné vlasy byste tedy mohl nosit i­ v Senátu, kam kandidujete za SPD Tomia Okamury. Proč zrovna za něj?

Nabídek kandidovat do Senátu jsem měl víc, stejně jako v minulých letech. Upřímně řečeno, nijak jsem se do toho nehrnul. Uměl jsem si spočítat, že mě to taky bude něco stát, že nějakou daň za exponovanost zaplatím. Nicméně letos byl zájem z různých stran i mého okolí o mnoho větší. A proč jsem přijal zrovna nabídku SPD? Myslím, že v čase se hierarchie našich priorit mění. Pro mě aktuálně téměř vše překrývají otázky bruselské centralizace a masově řízené migrace. Už dříve jsem řekl, že na referendu o odchodu z EU bych byl ochoten spolupracovat s kdekým.

Mám pocit, že v těchto tématech je SPD nejsrozumitelnější, nejdůslednější a nejvýraznější. Samozřejmě že mezi námi existují zásadní a podstatné rozdíly. Ale proč v momentě, kdy se o nich zrovna nerozhoduje, činit příkopy i v tématech, kde si rozumíme a můžeme spolu efektivně spolupracovat. Ostatní věci prostě tolik neřeším. Fanoušci Sparty a Slavie spolu asi také nikdy nebudou nijak zvlášť vycházet, ale když jim někdo zvenčí bude chtít ukrást hřiště, asi se také domluví na nějaké spolupráci. Aby si to hřiště vzali zpět a na něm si to mezi sebou mohli rozdat.

Nálada směrem k migraci se ve společnosti za poslední dobu obrátila. Dnes používá protimigrační rétoriku kdekdo. V Česku třeba ODS, premiér Andrej Babiš se dokonce nazval „lídr protimigrantské agendy“. Proč zrovna SPD?
Zaprvé ODS vůbec nebojuje proti migraci, to je takový mírný pokrok v mezích zákona. Jejich eurohujerství je takové, že překrývá úplně všechno. Je to odpor jen proto, aby nepřišli o část svého elektorátu. Co se týká Babiše, tomu já v této věci nevěřím skoro nic. Je člověkem, který velmi dobře vnímá atmosféru ve společnosti a ví, že lidé mají oprávněné obavy. Ale vždy bude dělat, co je pro něj výhodné. Když mu ale někdo z mocných zahraničních kolegů vysvětlí, že by na tento postoj mohl doplatit například ve svých obchodních zájmech, tak jsem přesvědčen, že je klidně schopen otočit. Neotočí pouze v případě, kdy bude cítit tlak zevnitř – od nás. Pokud by ten tlak nebyl dostatečně hrozivý, tak myslím, že nás prodá.

Není to stejné s Tomiem Okamurou, který má SPD v podstatě jako výnosný podnikatelský projekt a pochopil, že toto téma zkrátka „funguje“? Přičemž kdyby tady lidi uprchlíky vítali, nejspíš je sem bude osobně vozit na gumových člunech, ne?
Já tento pocit nemám. Četl jsem několik jeho rozhovorů na toto téma a myslím, že mu nejde o to, zda někdo má či nemá rád jinak vypadající lidi. Několikrát se zamýšlel i­ nad tím, jak to funguje v EU, a sdílí názor, že evropská integrace ohrožuje demokracii i svobodu u nás. Že migrace nespadla z Marsu, ale je produktem stejných struktur, které se starají o utahování šroubů bruselské integrace, což kritizoval vždy. Proto mu tuto problematiku věřím podstatně víc než Babišovi. No, a pak jsem tady ještě já. A já říkám věci, o nichž jsem přesvědčen, aniž bych čekal, že mě za ně někdo pochválí. Využívám této konstelace, abych tato témata prodal na veřejnosti a vzbudil o ně větší zájem.

Ještě minulý týden jste ani nevěděl, co zkratka SPD znamená. S řadou Okamurových programových tezí – třeba prvky přímé demokracie – máte léta silný ideologický problém. Takže prostě zavřete oči kvůli těm dvěma věcem, protože jste dostal nejlepší nabídku do Senátu?
Zajímalo mě, jestli jsou ta dvě hlavní témata artikulována dostatečně výrazně, srozumitelně a nealibisticky.

Vám celé hnutí SPD nepřipadá trochu eklhaft? Se všemi Roznery, kteří rozbrušují, Koteny, kteří se zabývají škodlivostí mikrovlnných trub, poslankyněmi Hyťhovými, které se zastávají rasistů, anebo tajemníky Staníky, kteří posílají lidi do plynu přímo ve Sněmovně?
Musím říct, že o tom všem vím asi tak desetkrát méně než vy. Tato jména téměř vůbec neznám, stejně jako jejich výroky. Můj krok se někomu může zdát až trochu donkichotský, bláhový, nebo idealistický. Ale já tím chci říct něco důležitého. Že právě navzdory tomu, že má někdo v některých věcech třeba i nepřekonatelné odlišnosti, tak pojďme napříč politickou scénou spolupracovat ve věcech, ve kterých máme společná prioritní východiska a postoje. A to bez ohledu na ostatní témata, o který momentálně není řeč. Proto jsem se ani pořádně nezajímal o to, jak se ta strana jmenuje a co ve svém programu má. Pro mě všechno překryla autentičnost protibruselského a protimigračního postoje.

Podle této argumentace byste v roce 1933 klidně mohl v Německu kandidovat za NSDAP a říkat, že vás prioritně zajímá tvrdý postup Adolfa Hitlera proti reparacím vycházejícím z versailleské smlouvy a všechny ostatní věci z jeho programu jsou vám fuk. Nepřipadá vám to podobné?
Víte, můžeme si zvolit jakýkoli tvrdý příměr. Protože v roce 1933 byly v programu NSDAP projekty obsahující násilí vůči různým skupinám lidí. Pro mě by odpor k reparacím nemohl překrýt plány na zrušení parlamentní demokracie a zrušení svobody. Čili mě to shodné nepřipadá. Ano, my si můžeme takové příměry vesele vymýšlet dál. Ale v podstatě vedou k tomu, že když má ten či onen jiný názor k nějaké věci, tak s ním nebudu komunikovat ani v tom, v čem máme názory úplně stejné. Nevybízím nikoho, aby zapomínal na nějaké programové odlišnosti, nuance a rozpory. Ale ať si uvědomí, zda jsou teď největší prioritou, anebo je jí snaha vzít si to hřiště zpátky.

Něco jiného je přece mít na nějakou konkrétní věc s někým stejný názor, a­ něco jiného za něj rovnou kandidovat, ne?
Já si myslím, že je absolutně na každém, jakou formu si zvolí. Možnosti jsou na stupních od jedničky do desítky různé. Bohužel, u většiny lidí ty možnosti zůstávají na stupních nula či jedna. Kandidovat jako nezávislý na kandidátce do Senátu je určitě víc než pět. Deset to ale není. To bych do té strany musel vstoupit a usilovat o nějaké členství ve vedení, nebo něco podobného. Takovou ambici nemám. Pro mě je to příležitost, jak nadřadit priority věcem, o kterých se pořád hádáme, a přitom prioritou nejsou. Hádat se na potápějící se lodi, co má být k večeři, může být pro někoho důležité, ale důležitější je určitě tu loď zachránit.

Mohl jste přece se stejnými tezemi kandidovat sám za sebe jako úplně nezávislý.
Jasně, i taková možnost byla. Nebo jsem mohl kandidovat za jiný subjekt, protože nabídek bylo víc. Ale upřímně řečeno tím, že jsem hned na začátku řekl, že jsem se do kandidatury nijak extra nehrnul, tak nemám natolik vysokou motivaci, abych si sháněl podpisy a vehementně o ni usiloval. Přijal jsem nabídku, k čemuž jsem míru motivace potřeboval výrazně nižší, než abych si ji vydupával na vlastní náklady. Ano, asi by mě to méně zavazovalo. Na druhé straně, témata, o nichž mluvím, by možná nikoho nezajímaly. Protože by si třeba ani nevšiml, že kandiduji.

Všiml by si určitě. Nejste přeci „jen“ Ladislav Jakl, ale především dlouholetý blízký spojenec bývalého premiéra a prezidenta Václava Klause. On vás za kandidaturu v barvách SPD pochválil. Nemůže to být bráno i tak, že tak Klaus legitimizuje Okamurovu stranu, politický styl, rétoriku, program a také všechny ty občas obskurní lidi, kteří v SPD jsou?
Když se zamiluji do nějaké ženy a budu si ji chtít vzít, tak si budu chtít vzít ji. A nemyslím, že bych si tímto aktem zároveň bral její široké příbuzenstvo, kolegy v práci, sousedy v domě. Já se tímto hlásím ke dvěma hlavním prioritám a sousedi v domě či kolegové v práci mě opravdu moc nezajímají. Ty jsem si nevybral. Vybral jsem si tu pěknou sympatickou babu, ke které se hlásím.

Ta baba je Okamura?
Ta baba je boj s imigrací a s bruselskou centralizací. Když jste se ptal na pana prezidenta, tak myslím, že to má podobně. Oceňuje, že někdo tyto myšlenky veřejně zastává. Že třeba i já – bez ohledu na nějakou újmu, která mi z toho hrozí – se angažuji v těchto dvou důležitých věcech. Prezident Klaus je považuje za natolik důležité a vážné, že před jejich důležitostí blednou některé další věci, které pro něj nejsou tak podstatné. Dopodrobna jsem to s ním tedy nerozebíral, ale takto to čtu a myslím, že by to tak mohli číst i ostatní. Neznamená to, že by se tím hlásil úplně ke všemu.

Zdroj